3 VSPH 895/2013-A-26
KSCB 28 INS 3185/2013 3 VSPH 895/2013-A-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka NOVOKER, s.r.o. se sídlem Erbenova 746/9, 397 01 Písek-Budějovické Předměstí, IČO 28088778, zast. Mgr. Josefem Balínem, LL.M., advokátem se sídlem Goethova 8, Plzeň, zahájeném na návrh SIKO CB, a.s. se sídlem Budějovická 1228/II, 389 01 Vodňany, IČO 26064715, zast. JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem Purkyňova 547/42, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 3185/2013-A-19 ze dne 9. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 3185/2013-A-19 ze dne 9. května 2013 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 3185/2013-A-19 ze dne 9.5.2013 v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka NOVOKER, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Václava Hadrabu, v bodě III. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V bodech IV. až X. výroku pak promítl účinky rozhodnutí o úpadku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkově majetku, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci určil lhůtu pro předložení seznamu přihlášených pohledávek, a oznámil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku. V bodě XI. výroku soud navrhovateli SIKO CB, a.s. (dále jen navrhovatel a) uložil, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem podaným dne 6.2.2013 domáhal zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že jako prodávající s dlužníkem jako kupujícím, který se zavázal k úhradě kupní ceny, dlouhodobě uzavíral kupní smlouvy, jejichž předmětem byl prodej keramického a jiného zařizovacího zboží ze sortimentu navrhovatele. Z toho titulu má navrhovatel vůči dlužníku pohledávky v celkové výši 2.155.706,-Kč s příslušenstvím splatné déle než 30 dnů. Práva a povinnosti ze vzájemných vztahů účastníci ujednali dle § 273 odst. 1 Obchodního zákoníku ve všeobecných obchodních podmínkách ze dne 19.9.2008. Dlužník dne 23.5.2012 a poté dne 17.10.2012 ve smyslu § 323 OZ svůj dluh vůči navrhovateli výslovně co do důvodu i výše uznal, včetně svého závazku z titulu smluvní pokuty dle čl. VI. odst. 1 rámcové kupní smlouvy z 19.9.2008. Závazky dlužníka jsou zajištěny zástavním právem a ručitelským prohlášením. Dle zjištění navrhovatele dalšími věřiteli dlužníka jsou New Living a.s., IČO 27977901, s pohledávkou nezaplacené kupní ceny za prodej keramických zařizovacích produktů ve výši 598.819,-Kč a Česká správa sociálního zabezpečení s pohledávkou neuhrazených zákonných odvodů sociálního a zdravotního pojištění.

Dlužník se podáním doručeným soudu dne 21.2.2013 vyjádřil k věci jen tak, že s podaným návrhem a s případným rozhodnutím o úpadku nesouhlasí, aniž by toto svoje stanovisko blíže objasnil. Následně zaslal soudu dokumenty označené jako aktiva a pasiva podle účtů, dokument označený pohledávky podle splatnosti a odběratele a saldokonto-úplné saldo nevyrovnané položky 2/2013. Při jednání o věci konaném dne 19.4.2013 zástupce dlužníka opakoval nesouhlas s podaným návrhem a případným rozhodnutím o úpadku s tím, že pokládá insolvenční návrh za vadný a že navrhovatel není ve věci aktivně legitimován. Přes dotaz soudu své tvrzení o nedostatku navrhovatelovy aktivní legitimace neupřesnil.

Dne 22.2.2013 bylo soudu doručeno vyjádření New Living a.s., která sdělila, že vůči dlužníku eviduje splatnou pohledávku ve výši 598.819,-Kč. Jedná se o závazky dlužníka vyplývající z kupních smluv uzavřených se společností Saint-Gobain Building Distribution CZ, s.r.o., které byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2012 postoupeny navrhovateli, a ten je pak na základě smlouvy ze 14.10.2012 postoupil New Living a.s. Jde o pohledávku odlišnou od té, kterou v daném insolvenčním řízení uplatnil navrhovatel.

Dále soud uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky vůči dlužníku také Česká správa sociálního zabezpečení Praha, Lubor Němeček z Písku a M&K, stavební servis, s.r.o. Městec Králové.

Soud prvního stupně shledal, že insolvenční návrh navrhovatele obsahuje náležitosti předepsané v § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ), přičemž po posouzení věci dospěl k závěru, že navrhovatel doložil, že má proti dlužníkovi splatné pohledávky. Jejich existenci vzal za doloženou uznáními dluhu z 23.5.2012 a 17.10.2012. Dlužník sice uvedl, že aktivní legitimaci navrhovatele neuznává, k existenci tvrzené navrhovatelovy pohledávky se však nevyjádřil a naopak jej uvedl jako svého věřitele v dokladech označených jako saldokonto.

Soud přitom shledal osvědčeným i úpadek dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, když dlužník má vůči vícerým věřitelům peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a současně není schopen tyto závazky hradit, neboť dle § 3 odst. 2 písm. b) některé z nich neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Tyto skutečnosti vyplývají jak ze seznamů předložených samotným dlužníkem, tak i z osvědčených závazků dlužníka v celkové výši 126.080,-Kč vůči České správě sociálního zabezpečení vyplývajících z jejích výkazů nedoplatků ze dne 2.11.2012 a 25.1.2013, které oba jsou vykonatelné. Tvrzenou pohledávku věřitele New Living a.s. nebylo možno pro osvědčení úpadku dlužníka využít s ohledem na ustanovení § 143 odst. 2 IZ, podle kterého v případě návrhu věřitele se za další osobu, která má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Z vyjádření New Living a.s. vyplývá, že na ni navrhovatel převedl své pohledávky dne 14.10.2012, a tedy v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu. Citované ustanovení se tu uplatní bez ohledu na to, že navrhovatel nebyl původním věřitelem uvedených pohledávek, ale sám je získal postoupením.

Z těchto důvodů soud prvního stupně podle § 136 IZ vydal rozhodnutí o úpadku.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a řízení zastavil. Uvedl, že navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu podrobně popsal jejich obchodně právní vztahy s tím, že je věřitelem dlužníka z pohledávek více než 30 dnů po splatnosti z titulu smluv kupních, jejichž předmětem byl prodej keramického a jiného zařizovacího zboží. Současně však navrhovatel v čl. II. odstavci II. mluví o ceně díla, když uvádí přičemž jednotlivé ceny díla jsou splatné v souladu s ust. § 340 odst. 2 ObchZ od lhůt splatnosti stanovených v navrhovatelem vystavených daňových dokladech ...". Není tedy zřejmé, z jakého titulu navrhovatel své pohledávky uplatňuje a insolvenční návrh je v tom směru nesrozumitelný.

Dlužník při jednání konaném dne 19.4.2013 tvrdil, že navrhovatel není legitimován k podání insolvenčního návrhu, že tento návrh vykazuje vady a měl být odmítnut, a že New Living a.s. nepovažuje za osobu, vůči které by měl splatný závazek, a že s ní navíc uzavřel splátkový kalendář. Blíže tato svá tvrzení nekonkretizoval, neboť je věcí navrhovatele, aby svůj insolvenční návrh-jestliže je přesvědčen o úpadku dlužníka-sepsal řádně.

Insolvenční navrhovatel je povinen uvést přímo v insolvenčním návrhu konkrétní tvrzení osvědčující úpadek dlužníka tak, aby naplňovala všechny znaky konkrétní skutkové podstaty úpadku (té které jeho formy). V dané věci ale navrhovatel toliko uvádí, že dlužník má pohledávky po splatnosti déle než 30 dnů, a v čl. III. návrhu pak mluví o mnohosti věřitelů. Jestliže navrhovatel chtěl tvrdit, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, musel by vedle tvrzení o tom, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a vedle konkrétního tvrzení o mnohosti věřitelů dlužníka, uvést i skutečnosti, z nichž plyne, že dlužník své splatné závazky nehradí po zákonem stanovenou dobu po lhůtě splatnosti a že není jejich úhrady schopen. Taková tvrzení ale insolvenční návrh neobsahuje. Navrhovatel tedy netvrdí a ani neprokazuje, že je dlužník v úpadku. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení chybějící tvrzení navrhovatele fakticky nahrazuje či doplňuje svými vlastními tvrzeními.

Soud prvního stupně-uznav argument dlužníka, že New Living a.s. dle § 143 odst. 2 IZ není osobou, kterou by bylo lze považovat za dalšího věřitele dlužníka-opíral závěr o mnohosti dlužníkových věřitelů o pohledávku České správy sociálního zabezpečení, přestože v tom směru navrhovatel nesplnil svoji povinnost tvrzení. Navrhovatel je povinen uvést konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek. V tom směru tvrzení navrhovatele nejsou úplná, nelze z nich dovozovat existenci dalšího věřitele s konkrétní splatnou pohledávkou, kterou dlužník neplní po zákonem stanovenou dobu, a i z toho pohledu je insolvenční návrh vadný.

Z těchto důvodů je dlužník přesvědčen o tom, že insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti, a je rovněž nesrozumitelný minimálně v tvrzení navrhovatele ohledně právního důvodu vzniku jeho pohledávek, a tudíž soud prvního stupně měl tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Rozhodnutí o úpadku tak nemělo být vydáno, neboť tomu brání překážka stanovená v IZ, a dlužníkův úpadek není osvědčen.

Navrhovatel se k dlužníkovu odvolání nevyjádřil.

Vrchní soud v Praze, aniž za souhlasu účastníků řízení nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 3 IZ), přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a po tomto přezkoumání (§ 212 a § 212a o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 97 odst. 3 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku. K tomu-i s ohledem na dlužníkovu odvolací argumentaci-nutno dodat, že zatímco v otázce aktivní legitimace navrhujícího věřitele spočívá břemeno tvrzení i břemeno důkazní výhradně na tomto insolvenčním navrhovateli, při zkoumání

úpadku dlužníka soud není vázán důkazními návrhy účastníků a dle potřeby je povinen provést k osvědčení tvrzeného úpadku i důkazy jimi nenavržené (§ 86 IZ). Z toho pohledu je tedy zjišťování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku ovládáno vyšetřovací zásadou.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

V daném případě dlužník v odvolání nijak nezpochybňoval skutková zjištění, která soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování učinil a podle nichž vůči dlužníku má splatné pohledávky jak navrhovatel, tak Česká správa sociálního zabezpečení. V případě navrhovatele jde o zjištěné pohledávky za nezaplacené zboží, které dlužníku postupně dodal a vyúčtoval na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 19.9.2008. Tyto pohledávky v celkové neuhrazené výši 2.155.706,-Kč s příslušenstvím, splatné dle jednotlivých navrhovatelem vystavených faktur v období od dubna 2011 do srpna 2012, dlužník vůči navrhovateli co do důvodu a výše písemně uznal dne 23.5.2012 a poté dne 17.10.2012. V případě České správy sociálního zabezpečení (dalšího navrhovatelem označeného věřitele dlužníka) jde o pohledávky z titulu dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále v celkové výši 126.080,-Kč, které orgán správy sociálního zabezpečení soudu prvního stupně sdělil a vykonatelnými výkazy nedoplatků doložil podáním ze dne 8.2.2013 (založeným pod P2). Tyto pohledávky sestávají z dlužného pojistného a penále ke dni 31.10.2012, která činila 116.822,-Kč (výkaz nedoplatků č. 1121/336 ze dne 2.11.2012) a zůstala neuhrazena ve výši 113.672,-Kč, a dlužného pojistného od 1.11.2012 do 21.1.2013 ve výši 12.408,-Kč (výkaz nedoplatků č. 130/336 ze dne 25.1.2013).

Proti těmto zjištěním o existenci a splatnosti výše uvedených pohledávek dlužník ničeho nenamítal. Omezil se pouze na tvrzení, že navrhovatel není k podání insolvenčního návrhu legitimován. Tuto námitku však v řízení před soudem prvního stupně a shodně i v odvolání odmítl jakkoli konkretizovat. Za relevantní argument v tom směru rozhodně nelze považovat dlužníkovo upozornění na zjevný překlep v insolvenčním návrhu, ve kterém navrhovatel při vylíčení důvodu vzniku svých pohledávek z výše uvedených dodávek zboží zřejmou chybou v psaní uvedl v tvrzeních o splatnosti jednotlivých cen podle vystavených daňových dokladů termín ceny díla .

Za popsané situace soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že navrhovatel doložil svoji aktivní legitimaci a že úpadek dlužníka ve formě insolvence (dle § 3 odst. 1 IZ) byl osvědčen. Podle správných, dlužníkem nezpochybněných, zjištění soudu má dlužník vůči navrhovateli a České správě sociálního zabezpečení výše uvedené závazky, které neplní déle než 3 měsíce po splatnosti. Je tudíž dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ naplněna zákonná domněnka, že úhrady těchto závazků není schopen. Zákonnou domněnku platební neschopnosti nastolil ostatně i sám dlužník dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ tím, že nesplnil povinnost předložit soudu v určené lhůtě seznamy uvedené v § 104 IZ, kterou mu soud uložil usnesením č.j. KSCB 28 INS 3185/2013-A-5 ze dne 7.2.2013 doručeným dlužníku téhož dne. Listiny, které dlužník na tuto výzvu soudu dne 11.3.2013 předložil, totiž náležitosti seznamu majetku a seznamu závazků vymezené v § 104 odst. 2 až 4 zjevně nemají. Žádné argumenty, jimiž by tato domněnka platební neschopnosti mohla být vyvrácena, dlužník neuvedl ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v podaném odvolání.

Dlužník svoji odvolací argumentaci proti závěru o osvědčení jeho úpadku ani nesměřoval. Soustředil ji fakticky toliko v námitce, že řízení předcházející vydání napadeného usnesení je postiženo procesní vadou (že vydání rozhodnutí o úpadku bránila překážka stanovená v IZ), neboť insolvenční návrh v rozporu s § 103 odst. 2 IZ nebyl co do vymezení důvodu jeho pohledávek dostatečně srozumitelný a postrádal tvrzení osvědčující úpadek dlužníka, pročež měl být podle dlužníka dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítnut. Taková okolnost (případná vadnost věřitelova insolvenčního návrhu, pro niž mohl být odmítnut) ovšem-jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.3.2011, sen.zn. 29 NSČR 38/2010-A, uveřejněného pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-nemá (nemůže mít) pro výsledek řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o jeho úpadku žádného významu za situace, kdy v řízení před soudem prvního stupně byl jeho úpadek osvědčen. Proto veškerá (a jediná) dlužníkova obrana založená na tvrzených nedostatcích insolvenčního návrhu je odsouzena k neúspěchu.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 občanského soudního řádu a usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 2. července 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová