3 VSPH 892/2016-A-15
KSCB 27 INS 4363/2016 3 VSPH 892/2016-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužnice Boženy anonymizovano , anonymizovano , Masarykova 24, 394 70 Kamenice nad Lipou, korespondenční adresa Čsl. armády 15, 394 70 Kamenice nad Lipou, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. dubna 2016, č.j. KSCB 27 INS 4363/2016-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. dubna 2016, č.j. KSCB 27 INS 4363/2016-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soudu v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12.4.2016, č.j. KSCB 27 INS 4363/2016-A-8, odmítl insolvenční návrh dlužnice Boženy anonymizovano (dále jen dlužnice ). V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Jelikož některé přílohy insolvenčního návrhu (zejména seznam závazků) postrádaly náležitosti stanovené § 104 odst. 2 a 3 IZ, vyzval soud prvního stupně dlužnici usnesením ze dne 7.3.2016, č.j. KSCB 27 INS 4363/2016-A-4, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení požadované přílohy a jejich náležitosti uvedeným způsobem doplnila. Dále dlužnici vyzval, aby doplnila její návrh na povolení oddlužení a předložila listiny dokládající příjmy za rok 2015 a 2016 a výpis z rejstříků trestů, jenž nebude starší než 3 měsíce. Podáním ze dne 9.3.2016 a ze dne 15.3.2016 požádala dlužnice o prodloužení lhůty k doplnění návrhu. Přípisem ze dne 10.3.2016 soud dlužnici upozornil na to, že lhůta k doplnění návrhu a předložení příslušných listin začíná běžet až právní mocí usnesení. Dlužnice řádný seznam závazků (se všemi náležitostmi požadovanými zákonem) a požadované listiny nepředložila. Proto soud prvního stupně podle § 128 odst. 2 IZ insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, isir.justi ce.cz

že všechny potřebné dokumenty doložila; splatnosti jednotlivých závazků nezná.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem (tedy i s výše uvedenými skutkovými tvrzeními svědčícími o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka), jak popsáno shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označení další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle cit. R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou opatřené předepsanými náležitostmi a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice doručila soudu dne 24.2.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, jejž podala na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 tohoto formuláře určené pro podání insolvenčního návrhu se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčující svůj úpadek uvedla, že má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a ty není schopna plnit. Dlužnice sice řádně identifikovala své věřitele včetně výše jejich pohledávek, avšak neuvedla konkrétní data jejich splatnosti, přičemž údaje o splatnosti jejích závazků nevyplývají ani z přiloženého seznamu závazků. Dlužnice v návrhu nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopna plnit. Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Z uvedeného je zřejmé, že důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice byly dány, a to nikoli až z toho důvodu, že dlužnice návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnila o předepsané přílohy (§ 128 odst. 2 IZ), ale již proto, že insolvenční návrh vykazuje obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat, a které podle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Nebylo tedy důvodu k tomu, aby soud prvního stupně-jak to učinil usnesením ze dne 7.3.2016, č.j. KSCB 27 INS 4363/2016-A-4-vyzýval dlužnici podle § 128 odst. 2 IZ k doplnění tohoto návrhu o předložení předepsaných příloh (řádného seznamu závazků), a rovněž k doplnění návrhu na povolení oddlužení. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit jen, dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebrání tomu, aby dlužnice zahájila řádným návrhem nové insolvenční řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajské soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková