3 VSPH 890/2016-B-200
KSCB 27 INS 1466/2008 3 VSPH 890/2016-B-200

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s., IČO 63999994, se sídlem Český Krumlov, Latrán 27, o odvolání insolvenčního správce Ing. Štěpána Bláhy se sídlem České Budějovice, Žižkova třída 5/175, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 1466/2008-B-184 ze dne 4. března 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 1466/2008-B-184 ze dne 4. března 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) zprostil Ing. Štěpána Bláhu (Správce A/) funkce insolvenčního správce dlužníka (bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem dlužníka společnost GESTORE, v.o.s., IČO 28820959, se sídlem Litomyšl, Na Lánech 30 (bod II. výroku- Správce B/), a uložil Správci A) bez zbytečného odkladu řádně informovat Správce B) o své dosavadní činnosti, předat mu bez zbytečného odkladu všechny doklady související s výkonem funkce, informovat ho o své dosavadní činnosti a provést vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své činnosti (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením z 21.5.2008 (B-3) ustanovil Správce A) do funkce.

Cituje § 32 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), insolvenční soud uvedl, že Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem č.j. 5 T 131/2012-639 ze dne 27.6.2014 rozhodl mimo jiné o tom, že obžalovaný insolvenční správce Ing. Štěpán Bláha je vinen, že při výkonu své funkce insolvenčního správce dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s., IČO 63999994, Latrán 27, 381 01, Český Krumlov, postupoval v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 IZ, tzn. nepostupoval svědomitě a s odbornou péčí, nevyvinul veškeré úsilí za účelem uspokojení věřitelů v co nejvyšší míře, rezignoval na své povinnosti a přihlášku č. 40 věřitele Beltton, s.r.o., Český Krumlov, ve výši 86,529.785,-Kč přes upozornění a žádost věřitele č. 1 Factoring České spořitelny, a.s., zařadil do seznamu přihlášených pohledávek, v němž tuto neúplně doloženou pohledávku neoprávněně isir.justi ce.cz označil za zjištěnou, v plné výši ji uznal a dne 19.3.2009 předložil věřitelskému výboru ke schválení uspokojení věřitelů v částečném rozvrhu. Po jeho odsouhlasení podal dne 27.3.2009 insolvenčnímu soudu návrh na povolení částečného rozvrhu. Tento byl následně insolvenčním soudem vydán dne 3.12.2009 pod č.j. KSCB 27 INS 1466/2008-B-69, čímž způsobil dlužníku škodu ve výši nejméně 18,833.717,-Kč. Okresní soud uzavřel, že Správce A) způsobil jinému škodu velkého rozsahu tím, že porušil podle zákona mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek, a tento čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného. Tím spáchal trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona účinného do 31.12.2009 a odsoudil jej za to podle ustanovení § 250b odst. 4 trestního zákona účinného do 31.12.2009, za užití ustanovení § 35 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle ustanovení § 60a odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009, ve spojení s ustanovením § 58 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009, byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roky a 6 měsíců za současného stanovení dohledu vymezeného v ustanovení § 26a a 26b trestního zákona účinného do 31.12.2009. Odvolání Správce A) Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. 4 To 445/2015-742 ze dne 22.10.2015, který nabyl právní moci dne 22.10.2015, zamítl.

Insolvenční soud dovodil, že Správce A) spáchal trestný čin při výkonu funkce insolvenčního správce v předmětném insolvenčním řízení, což má za následek, že ho nelze nadále ponechat ve funkci, a to i v situaci, kdy insolvenční řízení je před ukončením. Jediným možným důsledkem citovaného vydaného pravomocného rozsudku v trestním řízení je ukončení činnosti Správce A) v daném insolvenčním řízení formou jeho zproštění dle § 32 IZ, neboť důvodem pro takový postup je pravomocné rozhodnutí soudu o jeho trestné činnosti v souvislosti s tímto řízením. Insolvenční soud uzavřel, že z uvedených důvodů nepovažoval ani za nezbytné uskutečnit před vydáním rozhodnutí o zproštění správce slyšení dle § 32 odst. 1 IZ, neboť jeho rozhodnutí nezávisí na posuzování skutečností či okolností, které by bylo nutno dokazovat či nějakým způsobem osvědčovat. Současně postupem dle § 32 odst. 2 ve vazbě na § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 a § 38 odst. 5 IZ ustanovil Správce B) do funkce a Správci A) a uložil povinnosti s ukončením jeho funkce.

Toto usnesení napadl Správce A) v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Nepopřel skutečnosti vyplývající z předmětných rozhodnutí Okresního a Krajského soudu v Českých Budějovicích v uvedené trestní věci, jež jsou pravomocná, avšak podal v dané trestní věci prostřednictvím svého obhájce dovolání k Nejvyššímu soudu, jež přiložil k odvolání. Uvedl, že z obsahu dovolání lze seznat, že soudu prvního stupně i odvolacímu soudu jsou vytýkány zásadní nedostatky, jež mohou v konečné fázi jemu za vinu kladené jednání zcela změnit. Jeho osoba však samotným zproštěním funkce správce bude na veřejnosti trvale poznamenána, přičemž mu předmětným trestním rozsudkem nebyl uložen trest zákazu činnosti insolvenčního správce s odůvodněním, že dokončuje předešlá konkursní řízení. Zproštění pak považuje za zcela formální za situace, kdy celé insolvenční řízení, proti němuž insolvenční soud po celou dobu nic nenamítal, se blíží ke konci, neboť zbývá rozhodnout toliko o prodeji dvou souborů pohledávek dlužníka. Uzavřel, že jeho postup při posouzení předmětné pohledávky věřitele č. 40 Beltton, s.r.o. (dále jen Věřitel), posuzoval jak věřitelský výbor, tak insolvenční soud, a ač mu je kladeno za vinu, že způsobil škodu v uvedené výši, neučinil tak svévolně a bez ohledu na okolnosti a právem stanovený postup, proto také podal dovolání.

K odvolání Správce A) se vyjádřil Věřitel a další věřitel-Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice (ČSSZ), jenž uvedl, že jako zvolený člen věřitelského výboru neposuzoval přihlášku Věřitele, jak tvrdí odvolatel, neboť to je v plné kompetenci insolvenčního správce.

Věřitel pak k odvolání Správce A) uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku, jež je oprávněná, vedl o ní řádnou účetní evidenci a Správce A) si skutečnosti o ní ověřoval u Finančního úřadu v Českém Krumlově z výkazů k účetním závěrkám, nehledě na skutečnost, že oprávněnost jeho pohledávky posuzoval i Vrchní soud v Praze, jenž neshledal důvod k jejímu neuspokojení. Právě proto insolvenční soud usnesením z 3.12.2009 (B-69) rozhodl o uvolnění finančních prostředků v jeho prospěch.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Podle § 36 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními a před zájmy jiných osob (odst. 1). Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkon u jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání. Neurčí-li insolvenční soud jinak, předkládá insolvenční správce věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutí o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením B-3 z 21.5.2008 insolvenční soud ustanovil do funkce Správce A) poté, co z funkce insolvenčního správce odvolal předchozího správce Ing. Martina Janouška k jeho vlastní žádosti.

Insolvenční soud přikročil ke zproštění Správce A) funkce insolvenčního správce z důvodu neplnění povinností při výkonu správce v insolvenčním řízení dlužníka na základě rozsudku v trestní věci, kdy byl shledán vinným v trestním řízení, neboť při výkonu funkce správce spáchal trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku, za což byl odsouzen vedle dalšího trestného činu úvěrového podvodu k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž výkon trestu odnětí svobody byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let a 6 měsíců.

Odvolací soud konstatuje, že je vázán, stejně jako insolvenční soud, rozsudkem v trestní věci Správce A) ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř., a proto považuje závěry insolvenčního soudu týkající se zproštění Správce A) za důvodné a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud považuje za zcela nepřípustné, aby Správce A) nadále působil v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, byť řízení samotné se blíží ke konci. Na uvedeném závěru nemůže změnit nic ani okolnost, že Správce A) podal v předmětné trestní věci dovolání k Nejvyššímu soudu.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho správnosti potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ) .

V Praze dne 11. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková