3 VSPH 89/2014-A-39
MSPH 98 INS 36628/2013 3 VSPH 89/2014-A-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci se sídlem Sokolovská 394/17, 180 00 Praha 8-Karlín, IČO 25571150, vedeném k návrhu a) dlužníka a b) věřitele Na Včelníku, s.r.o. se sídlem Terronská 958/61, 160 00 Praha 6, IČO 28468546, do něhož vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání Městského státního zastupitelství v Praze se sídlem nám. 14. října 9, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 36628/2013-A-11 ze dne 23. prosince 2013,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 98 INS 36628/2013-A-11 ze dne 23.12.2013 rozhodl o zjištění úpadku dlužníka (bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), ustanovil insolvenčním správcem Ing. Mgr. Ivo Halu (bod III. výroku), zamítl návrh na ustanovení předběžného správce (bod IV. výroku) a vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku). V bodech VI. až XII. soud vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 45 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách, nebo jiných majetkových hodnotách, a též vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku; současně stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů na den 27.3.2014, určil insolvenčnímu správci lhůtu k předložení seznamu přihlášených pohledávek a zprávy o jeho činnosti a hospodářské situaci dlužníka a oznámil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V písemném vyhotovení tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že rozhodnutí o úpadku bod bodem I. výroku se neodůvodňuje ve smyslu § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť jím bylo vyhověno insolvenčnímu návrhu dlužníka. Soud o tomto návrhu ve smyslu § 368 odst. 1 a § 97 odst. 3 insolvenčního zákona (IZ) rozhodl zjištěním dlužníkova úpadku podle § 132 odst. 1 a § 136 odst. 1 IZ, neboť rozhodné skutečnosti byly údaji insolvenčního návrhu a jeho přílohami osvědčeny. Osoba insolvenčního správce byla určena opatřením předsedy soudu ze dne 19.12.2013 (A-10).

Dále soud uvedl, že dlužník i věřitel Na Včelníku, s.r.o. jako insolvenční navrhovatelé shodně navrhli ustanovení předběžného správce. Soud zjistil, že k návrhu České národní banky ze dne 18.12.2013 Městský soud v Praze usnesením č.j. 81 Cm 315/2013-10 ze dne 18.12.2013, které bylo dne 19.12.2013 v 11:28 hod. vyvěšeno na úřední desce uvedeného soudu (a tím nabylo účinnosti), jmenoval likvidátorem dlužníka JUDr. Davida Termera, který je zároveň zapsaným insolvenčním správcem se zvláštním povolením. Soud za situace, kdy rozhodl o insolvenčním návrhu a ustanovil insolvenčního správce, a kdy navíc již byl jmenován likvidátor dlužníka, shledal požadavek ustanovení předběžného správce bezpředmětným. Ostatní výroky vyplývají z § 136 odst. 2 IZ. V písemném vyhotovení tohoto usnesení soud účastníky poučil, že proti jeho výrokům-s výjimkou rozhodnutí ve výroku III.-není odvolání přípustné.

Proti tomuto usnesení podalo Městské státní zastupitelství odvolání s požadavkem, aby je odvolací soud co do rozhodnutí o úpadku dlužníka pod bodem I. výroku (a v souvisejícím rozhodnutí o prohlášení konkursu, které při odklizení rozhodnutí o úpadku samo o sobě neobstojí) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Státní zastupitelství, jež vstoupilo do daného insolvenčního řízení dne 30.12.2013, v odvolání uvedlo, že soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužníka na základě insolvenčního návrhu, který mu byl doručen dne 18.12.2013 a který byl podán jako návrh dlužníka podepsaný dvěma členy jeho statutárního orgánu (v souladu se stanovami). V době vydání tohoto usnesení (což je dle § 154 odst. 1 o.s.ř. stav rozhodný) však již podepsané osoby nebyly oprávněny za dlužníka jednat, neboť toto oprávnění dne 19.12.2013 zcela (dle § 72 obchodního zákoníku) přešlo na soudem jmenovaného likvidátora dlužníka. Z toho státní zastupitelství dovozovalo, že soud rozhodl o úpadku dlužníka na základě návrhu, který nebyl podán osobou k tomu oprávněnou a tudíž nemohl být považován za návrh dlužníka, a v takovém případě je proti tomuto rozhodnutí odvolání objektivně přípustné. Navíc soud věděl o jmenování dlužníkova likvidátora a znal i jeho negativní stanovisko k podanému dlužnickému návrhu, jež likvidátor prezentoval ve svém vyjádření ze dne 20.12.2013. Závěr o přípustnosti odvolání podporuje podle názoru státního zastupitelství i okolnost, že se k insolvenčnímu řízení připojil svým návrhem výše uvedený věřitel. Své odvolání má též za subjektivně přípustné ve smyslu § 69 IZ v jeho rozhodném znění účinném od 1.1.2014, když podle této nové úpravy státní zastupitelství může proti rozhodnutí insolvenčního soudu podat opravný prostředek ve všech případech, kdy je přípustný.

Důvod svého odvolání vysvětlilo státní zastupitelství tak, že v otázce úpadku likvidátor dlužníka shora uvedeným podáním vyslovil jisté pochybnosti, jež státní zastupitelství sdílí potud, že nepovažuje skutkový stav věci za dostatečně zjištěný. Poukázalo též na to, že zjištění úpadku napadeným usnesením, pokud by se jednalo jen o dlužnický návrh, brání překážka, obsažená v § 97 odst. 3 IZ, podle kterého insolvenční návrh může podat jen věřitel nebo dlužník; ani jeden z navrhovatelů podepsaných pod dlužnickým návrhem není osobou oprávněnou za dlužníka jednat a ani netvrdí žádnou pohledávku za dlužníkem, takže není ani věřitelem. Státní zastupitelství ponechává na odvolacím soudu závěr, zda věřitelský návrh, podaný subjektem, kde byl až do 24.9.2010 jednatelem Ing. Petr Jánský, předseda představenstva dlužníka a jeden z navrhovatelů dlužnického návrhu, s přihlédnutím k výši tvrzené pohledávky (4.573,58 Kč) a k důvodu, pro který věřitel s tímto vkladem nemůže neomezeně disponovat (zajištění orgány činnými v trestním řízení nezávislé na vůli dlužníka), jde vůbec o návrh relevantní. Státní zastupitelství uzavřelo, že v každém případě se soud prvního stupně nezabýval dostatečně ani tvrzenou pohledávkou dalšího navrhovatele-věřitele, ani ekonomickou situací dlužníka, což je patrné i z odůvodnění napadeného usnesení, jež se o zjištění úpadku dlužníka nijak nezmiňuje.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda proti napadenému rozhodnutí o úpadku dlužníka je odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo dle § 97 odst. 1 IZ zahájeno na základě dlužníkova insolvenčního návrhu podaného u Městského soudu v Praze dne 18.12.2013, který za dlužníka podali předseda jeho představenstva Ing. Petr Jánský a člen představenstva Ing. Jan Zavřel, CSc. s tím, že návrh opatřili svými úředně ověřenými podpisy (§ 97 odst. 2 IZ). Učinili tak poté, co dlužníku, který podnikal dle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech (dále jen ZSUD) jako družstevní záložna na základě povolení č.j. 1435/2014 uděleného mu Úřadem pro dohled nad družstevními záložnami dne 31.5.2004, bylo dlužníku toto povolení odňato rozhodnutím České národní banky (od 1.4.2006 nového orgánu dohledu) č.j. 2013/10482/270 ze dne 19.9.2013, které nabylo právní moci dnem 18.12.2013, kdy bylo dlužníku doručeno rozhodnutí České národní banky č.j. 2013/5212/110 ze dne 17.12.2013 o zamítnutí dlužníkova rozkladu. Právní mocí rozhodnutí o odnětí povolení byl dlužník (družstevní záložna) dle § 13 odst. 3 ZSUD zrušen a podle § 259 odst. 1 obchodního zákoníku vstoupil do likvidace. Téhož dne (18.12.2013) Městský soud v Praze na návrh České národní banky (podaný dle § 13 odst. 6 ZSUD) jmenoval likvidátora dlužníka (JUDr. Davida Termera) usnesením č.j. 81 Cm 315/2013-10. Toto usnesení-jak odvolací soud zjistil z elektronické úřední desky Městského soudu v Praze-bylo vyvěšeno na úřední desce tohoto soudu dne 19.12.2013 ve 12:28 hodin a tím okamžikem dle § 13 odst. 7 věty třetí a čtvrté ZSUD nastaly (vůči každému) účinky jmenování likvidátora dlužníka. Nato dne 20.12.2013 podal soudu insolvenční návrh věřitel Na Včelníku, s.r.o., který tak podle § 107 odst. 1 IZ přistoupil k insolvenčnímu řízení dlužníka jako další navrhovatel. Poté soud prvního stupně dne 23.12.2013 vydal napadené usnesení, jímž dle § 136 IZ rozhodl o úpadku dlužníka a o jeho řešení konkursem (dle § 368 odst. 3 IZ je u daného dlužníka jiné řešení jeho úpadku vyloučeno).

Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci insolvenční návrh dlužníka podaly-právně účinným způsobem (§ 97 odst. 2 IZ)-osoby, které byly oprávněny za dlužníka v insolvenčním řízení jednat (§ 21 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s § 7 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013). Učinily tak v souladu s § 367 odst. 1 písm. a) IZ (po odejmutí dlužníkova povolení působit jako družstevní záložna) a v souladu s ustanovením § 368 odst. 1 věta druhá IZ, který i u takovéto finanční instituce ponechá nedotčeno její právo, aby sama jako dlužník-dle § 97 odst. 3 (nyní odst. 5) IZ-insolvenční návrh podala. Současně tak tyto osoby jednaly v souladu s povinností statutárního orgánu dlužníka podat po zjištění jeho úpadku bezodkladně insolvenční návrh (§ 98 IZ).

Není tedy pochyb o tom, že dané insolvenční řízení bylo dne 18.12.2013 řádně zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka podaného osobami k tomu oprávněnými, na čemž nic nemění okolnost, že poté (dne 19.12.2013) oprávnění jednat za dlužníka přešlo na soudem jmenovaného likvidátora (§ 72 odst. 3 obchodního zákoníku a § 21 odst. 2 o.s.ř.). Ve vztahu k podanému insolvenčnímu návrhu dlužníka měla tato změna jen ten procesní důsledek, že s ním mohl nadále disponovat (a v řízení za dlužníka vystupovat) pouze dlužníkův likvidátor, který tak ovšem do vydání napadeného usnesení neučinil (ani podáním ze dne 20.12.2013 na B-3, jež státní zastupitelství zmiňuje).

Proto bez ohledu na to, že k insolvenčnímu řízení posléze přistoupil jako další navrhovatel i výše uvedený věřitel, soud prvního stupně v dané věci vydal napadené rozhodnutí o úpadku na základě dlužníkova insolvenčního návrhu. Proti takovému rozhodnutí ovšem podle § 141 odst. 1 věty prvé IZ-jak soud prvního stupně účastníky správně poučil-není odvolání přípustné.

Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle § 218 písm. c) o.s.ř. a nepřípustné odvolání odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. ledna 2014

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová