3 VSPH 889/2016-A-14
KSUL 74 INS 4255/2016 3 VSPH 889/2016-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem 5. května 265/64, 418 01 Bílina, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 4255/2016-A-9 ze dne 7. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 4255/2016-A-9 ze dne 7. dubna 2016 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl dne 23.2.2016 doručen insolvenční návrh dlužníka. S odkazem na § 104 odst. 1 až 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), vyzval dlužníka usnesením č.j. KSUL 74 INS 4255/2016-A-6 k opravě a doplnění jeho insolvenčního návrhu, neboť nedoložil zákonné přílohy. Předmětné usnesení bylo dlužníku doručeno dne 11.3.2016, lhůta ke splnění povinnosti uplynula dne 18. 3. 2016. Protože dlužník insolvenčnímu soudu ničeho nedoplnil, insolvenční soud postupem dle § 128 odst. 2 IZ jeho insolvenční návrh odmítl. Závěrem rozhodl o nákladech řízení dle § 146 odst. 3 o.s.ř. a dlužníka poučil o tom, že může podat nový řádný insolvenční návrh se všemi náležitostmi a přílohami poté, co napadené usnesení nabude právní moci.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby jej odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, neboť v insolvenčním návrhu i jeho přílohách označil uvedené skutečnosti. Konstatoval, že insolvenční soud zřejmě přehlédl doplněné přílohy, které měl sám dodatečně doplnit z předchozího řízení, jak dlužník požadoval. Závěrem žádal o pokračování v řízení isir.justi ce.cz a oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť jej může po celou dobu řádně splácet.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a) a b) IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem R 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře Návrhu na povolení oddlužení (dále jen Formulář ), v jehož kolonce č. 7 uvedl, že má u 3 věřitelů 3 závazky v celkové výši 181.211,-Kč. Jednotlivé věřitele označil názvem, identifikačním číslem a sídlem. Závazky specifikoval jejich výší a datem splatnosti. Seznam závazků, seznam majetku ani seznam zaměstnanců dlužník nepřipojil, místo nich k insolvenčnímu návrhu přiložil žádost o převedení příloh ze spisu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSUL 74 INS 29163/2015. Usnesením č.j. KSUL 74 INS 4255/2016-A-6 ze dne 7. 3. 2016 insolvenční soud vyzval dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu o aktuální seznamy závazků, majetku a zaměstnanců, k doložení svého příjmu za období 16.9.2014-29. 2. 2016, ke sdělení, jakým způsobem bude jeho splátkový kalendář hrazen a ke specifikaci položek č. 17-19 Formuláře. K této výzvě, jež byla dlužníkovi doručena dne 11.3.2016, dlužník ničeho nedoplnil.

Z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku se podává, že insolvenční soud doplnil do stávajícího řízení dlužníka přílohy z insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSUL 74 INS 29163/2015, a to sice průvodní dopis dlužníka s datací 18. 12. 2015 a dále evidenční list důchodového pojištění za rok 2014 a daňové přiznání za rok 2012 (dok. č. A-7, A-8). Jiné přílohy insolvenční soud nedoplnil a doplnit ani nemohl, neboť seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců představují ve smyslu § 104 odst. 1 IZ povinné přílohy insolvenčního návrhu, které je dlužník povinen k němu vždy připojit. Spojil-li tedy dlužník návrh na povolení oddlužení s insolvenčním návrhem, měl povinnost k němu přiložit i povinné seznamy a nikoliv žádat insolvenční soud o přiložení seznamů, jež se svým obsahem a prohlášením, že jsou úplné a správné, vázaly k insolvenčnímu návrhu, který dlužník podal k insolvenčnímu soudu dne 23. 11. 2015 (insolvenční řízení vedeno pod sp. zn. KSUL 74 INS 29163/2015) a které tudíž neobsahují aktuální údaje k datu podání nového insolvenčního návrhu.

Z uvedeného plyne, že dlužník sice uvedl, v kolonce č. 7 Formuláře vyhrazené pro uvedení rozhodných skutečností k osvědčení úpadku, údaje, z nichž by bylo lze dovozovat jeho úpadek, tj. že má více věřitelů (řádně označených firmou, identifikačním číslem a sídlem) s pohledávkami (s uvedením jejich výše a lhůty splatnosti) déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Dlužník však k insolvenčnímu návrhu nepřiložil povinné seznamy vyžadované § 104 IZ, tj. seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, přestože usnesením insolvenčního soudu č.j. KSUL 74 INS 4255/2016-A-6 ze dne 7. března 2016 byl k jejich předložení vyzván, avšak požadované aktuální seznamy nepředložil. Proto insolvenční soud insolvenční návrh dlužníka správně, postupem podle § 128 odst. 2 IZ, odmítl.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť v případě insolvenčního návrhu dlužníka nepřichází v úvahu o nich rozhodovat; shodně pak v řízení před insolvenčním soudem.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost dlužníkovi nebrání, jak jej správně poučil insolvenční soud k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková