3 VSPH 887/2013-A-15
KSPL 54 INS 12924/2013 3 VSPH 887/2013-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Tymákově 127, zahájeném na návrh věřitele Vojtěcha anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Štěnovicích, Čižice 199, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2013, č.j. KSPL 54 INS 12924/2013-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2013, č.j. KSPL 54 INS 12924/2013-A-6, s e mění tak, že se insolvenční návrh věřitele neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. května 2013, č.j. KSPL 54 INS 12924/2013-A-6 odmítl insolvenční návrh věřitele Vojtěcha anonymizovano (dále jen navrhovatel) a rozhodl, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel se insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dle návrhu měl navrhovatel půjčit na základě směnky ze dne 2.12.2010 dlužníku částku 500.000,-Kč, která měla být splatná dne 22.2.2011. Ve stanoveném termínu však dlužník svůj dluh neuhradil a neučinil tak ani do dnešního dne.

Navrhovatel měl dále označit další dva věřitele dlužníka, včetně jejich identifikačního čísla a sídla (resp. data narození a bydliště), a to společnost Financial Bohemia Group s.r.o. s pohledávkou ve výši 750.000,-Kč s příslušenstvím a Jaroslava Zborníka s pohledávkou zajištěnou směnkou ve výši 200.000,-Kč. Navrhovatel kromě výše uvedených údajů tyto pohledávky vůči dlužníku nijak blíže nekonkretizoval, pouze uvedl, že obě pohledávky věřitelů jsou po splatnosti a dosud neuhrazené.

Soud cituje ustanovení § 3, 97, 103 odst. 1 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že v insolvenčním návrhu věřitele musí být kromě obecných náležitostí podání uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Insolvenční návrh proto musí obsahovat konkrétní a určitá tvrzení o dalším věřiteli (věřitelích) dlužníka s údaji o splatných pohledávkách těchto dalších věřitelů.

Na tomto základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh postrádá zákonem vyžadované náležitosti, neboť navrhovatel neosvědčuje mnohost věřitelů dle § 3 odst. 1 písm. a) IZ, neboť u dalších věřitelů v návrhu není uvedeno, o jakou pohledávku se v jejich případě jedná a zda je s ní dlužník v prodlení. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nemůže být splněna odkazem na listiny, které jsou k insolvenčnímu návrhu připojeny jako příloha. Vzhledem k závažnosti dopadů insolvenčního návrhu není důvodu rozlišovat mezi kvalitou údajů o pohledávce insolvenčního navrhovatele a kvalitou údajů o pohledávkách jiných věřitelů.

Podle insolvenčního soudu je možné z insolvenčního návrhu dovodit pouze to, že dlužník má více věřitelů, avšak nikoliv že by měl dlužník ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b), c) IZ splatné peněžité závazky po dobu 30 dnů a že by je nebyl schopen plnit. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl s tím, že navrhovateli nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení podal nový řádný insolvenční návrh obsahující veškeré náležitosti. Výrok o nákladech soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že dlužníkovi žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení přezkoumal a znovu rozhodl o obnovení insolvenčního řízení. Přitom namítal, že insolvenční návrh splňuje všechny náležitosti, je dostatečně srozumitelný a je napsán v českém jazyce.

Vrchní soud v Praze, aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny a Nejvyšším soudem ČR vyjádřeny v rozhodnutích publikovaných pod č. R 91/2009, R 88/2010, R 26/2011 a R 44/2012. Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že odvolatel ve svém insolvenčním návrhu uvedl dostatečná skutková tvrzení vztahující se k jeho pohledávce. V návrhu totiž uvedl jak stávající výši pohledávky (500.000,-Kč), tak i její právní důvod (směnka vlastní podepsaná dlužníkem) a dobu splatnosti (22.2.2011). Rovněž odvolatel uvedl, že na jeho pohledávku dlužník ke dni podání návrhu ničeho neuhradil. Navrhovatel dále ve svém návrhu splnil povinnost tvrzení ohledně mnohosti věřitelů ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) IZ, neboť řádně označil další dva věřitele dlužníka, a to jak jejich identifikačním číslem, tak i sídlem (resp. datem narození a bydlištěm). Ostatně soud prvního stupně sám dospěl k závěru, že z insolvenčního návrhu by bylo možné dovodit pouze to, že dlužník má více věřitelů,

Navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu ohledně pohledávek ostatních věřitelů uvádí, že celková pohledávka společnosti Financial Bohemia Group s.r.o. vzniklá ze smlouvy o půjčce sestává z již splatné částky 750.000,-Kč s příslušenstvím a z budoucího závazku 750.000,-Kč, který může vzniknout do 21.7.2014. Splatná část pohledávky je již rok po splatnosti, tj. od 7.5.2012, je neuhrazená a zajištěná majetkem dlužníka. Pohledávka Jaroslava Zborníka ve výši 200.000,-Kč představuje smluvní pokutu za neuhrazení prodeje domu. Tato pohledávka je 3 měsíce od splatnosti, je neuhrazená a zajištěná směnkou.

Neobstojí, ani závěr soudu prvního stupně, že u navrhovatelem označených věřitelů nebylo v návrhu uvedeno, o jakou pohledávku se v jejich případě jedná a zda je s nimi dlužník v prodlení. Navrhovatel totiž v návrhu pohledávky ostatních poměrně zřejmě identifikuje; uvádí nejen jejich výši, ale i právní důvod jejich vzniku (i když v obecných rysech). Ačkoliv navrhovatel neuvádí ve svém insolvenčním návrhu přesná data splatnosti obou pohledávek dalších věřitelů, z jím uváděných údajů (pokud by se ukázaly pravdivé), lze dovodit, že již splatné jsou, a to po dobu delší než 30 dnů [§ 3 odst. 1 písm. b) IZ]. V případě prvně uvedeného závazku pak z návrhu vyplývá, že tento závazek dlužník není schopen plnit [§ 3 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) IZ] stejně jako závazek vůči navrhovateli, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Navrhovatele nabídnutá skutková tvrzení tedy postačují k závěru, že dlužník má více věřitelů, vůči nimž má závazky splatné déle než 3 měsíce. Tato skutečnost dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ zakládá domněnku, že dlužník úhrady těchto závazků není schopen, a tuto domněnku nic nevyvrací (k tomu srov. vyjádření dlužníka na č.dok. A-11).

Z těchto důvodů odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal, že navrhovatel nabídl ve svém insolvenčním návrhu dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, a že tudíž jeho insolvenční návrh nevykazuje obsahové nedostatky, pro něž by jej bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 20. září 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová