3 VSPH 874/2010-A-17
KSPL 54 INS 7164/2010 3 VSPH 874/2010-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mariánských Lázních, Ruská 155/3, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 7164/2010-A-7 ze dne 4. srpna 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 7164/2010-A-7 ze dne 4. srpna 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 7164/2010-A-7 ze dne 4.8.2010 odmítl insolvenční návrh dlužnice Evy anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 25.6.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. Jeho kolonka č. 21 v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) předpokládá nejen vyplnění údaje o tom, čeho se jím domáhá, ale též uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Dlužnice však v kolonce č. 21 návrhu toliko popsala svoji finanční a sociální situaci. Taková tvrzení nejsou dostatečným podkladem pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ) nebo ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ), když především z nich není patrné, zda má dlužnice více věřitelů se splatnými pohledávkami. Mnohost dlužníkových věřitelů je pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách, přičemž úpadek předlužením může nastat jen u právnické či fyzické osoby, která je podnikatelem; u těchto osob je dle § 389 odst. 1 IZ oddlužení vyloučeno. Součástí vylíčení skutečností osvědčujících úpadek ve formě platební neschopnosti musí být mimo jiné údaj o závazcích dlužníka splatných déle než 30 dnů.

Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že dlužnice nevylíčila okolnosti osvědčující její úpadek, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a aniž by dlužnici vyzýval k odstranění vad jejího návrhu dle § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), bez dalšího insolvenční návrh odmítl. Současně dlužnici poučil, že jí nic nebrání, aby po právní moci tohoto usnesení podala nový-řádný-insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to s náležitostmi a přílohami předepsanými v § 103, § 391 a § 392 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Namítala, že v kolonce č. 21 návrhu dostatečně vylíčila svoji finanční situaci a důvody, proč se nachází v úpadku, tj. že má více než 10 věřitelů a závazky splatné déle než 30 dnů, které objektivně není schopna plnit. Veškeré dostupné přílohy soudu již zaslala.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu sice vyznačila, že navrhuje, aby soud rozhodl o jejím úpadku, co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících tvrzený úpadek se však omezila jen na obecný popis své stávající situace a jejích důvodů. Uvedla, že se jako matka samoživitelka ocitla v tíživé situaci, již řešila půjčkami a úvěry. Snažila se je splácet, ale to posléze bylo nad její finanční možnosti. Má více než 3 věřitele a déle než 3 měsíce objektivně není schopna své závazky nezajištěným věřitelům plnit. Důvodem je i skutečnost, že dlouhodobě není plněna vyživovací povinnost k její dceři ze strany bývalého přítele. Po celou dobu finančních nesnází řádně pracovala. Do budoucna je připravena dle svých možností plnit závazky dle schváleného splátkového kalendáře.

Seznamy majetku a závazků předepsané v § 104 odst. 1 IZ dlužnice k insolvenčnímu návrhu nepřipojila. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-13 a 14-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje, a údaje vyplněné zde dlužnicí-v kolonkách č. 12 až 16-také náležitosti seznamů dle § 104 IZ nemají: nejde o seznamy, jejichž údaje by byly završeny povinným-do listiny vtěleným-podepsaným prohlášením dlužnice o správnosti a úplnosti toho kterého seznamu, a uvedení věřitelé nejsou označeni způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ, který je třeba dodržet jak u osob uvedených v seznamech majetku a závazků (§ 104 odst. 4 IZ), tak u osob uvedených i v insolvenčním návrhu a rovněž i návrhu na povolení oddlužení (§ 392 odst. 4 IZ).

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech (včetně své příjmové situace), ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamů, jež k návrhu nepřipojila) nevylíčila řádně skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně o tom, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh znovu podala, a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Předpokladem vyhovění návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by tyto náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 28. února 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová