3 VSPH 873/2012-A-15
KSHK 40 INS 5599/2012 3 VSPH 873/2012-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Michala Kubína a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrchlabí, Ve Svahu 1413, IýO 45959463, zahájeném na návrh vČ itele ýeská spo itelna, a.s. se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IýO 45244782, zast. JUDr. Dušanem Dvo ákem, advokátem se sídlem Brno, Hlinky 118, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové .j. KSHK 40 INS 5599/2012-A-5 ze dne 19. b ezna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové .j. KSHK 40 INS 5599/2012-A-5 ze dne 19. b ezna 2012 se z r u š u j e a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením .j. KSHK 40 INS 5599/2012-A-5 ze dne 19.3.2012 zamítl insolvenní návrh vČ itele ýeská spo itelna, a.s. se sídlem v Praze (dále též navrhovatel) na zahájení insolvenního ízení vedeného na majetek Petra Kvasniky (dále jen dlužník).

V od vodnČní usnesení soud uvedl, že mu byl dne 8.3.2012 doruen insolvenní návrh výše uvedeného navrhovatele, jímž se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 3.941.904,97 K vyplývající ze smlouvy o úvČru . 0171393419 z 5.5.2010 a ze smlouvy o kontokorentním úvČru z 30.4.2008, jež se staly splatné k 14.12.2011 z d vodu porušování smluvních povinností dlužníkem; úvČry byly zajištČny zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a blankosmČnkami avalovanými Ewou Kvasnikovou. Navrhovatel p ipojil k návrhu p ihlášku pohledávky ve výši 3.941.904,97 K. Dále uvedl, že navrhovatel s odkazem na výpis z katastru nemovitostí osvČdoval úpadek dlužníka, na jehož základČ oznail další vČ itele dlužníka s uvedením výše jejich pohledávek za dlužníkem a doložil exekuní p íkazy tČchto vČ itel o z ízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem dlužníka ve prospČch tČchto vČ itel .

Soud prvního stupnČ vyšel z toho, že insolvenní návrh podaný vČ itelem musí být zamítnut, jestliže nebylo osvČdeno, že insolvenní navrhovatel a alespo jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se podle soudu nepovažuje osoba, jež navrhovatel oznail v projednávané vČci dle výpisu z katastru nemovitostí a exekuních p íkaz , nebo takto mnohost vČ itel nelze osvČdovat a z exekuních p íkaz p edložených navrhovatelem není patrné, zda dluh ke dni podání insolvenního návrhu trvá. Cituje § 3 odst. 1 zák. . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon-IZ), vyslovil, že aniž by pokraoval v ízení zamítl insolvenní návrh proto, že navrhující vČ itel je povinen tvrdit a navrhnout doklady k osvČdení existence vlastní splatné pohledávky v i dlužníkovi, oznait soudu další známé vČ itele dlužníka a uvést okolnosti svČdící o jeho úpadku. Podal vysvČtlení k ust. § 86 IZ a konstatoval, že insolvenní ízení není a nem že být nástrojem nahrazujícím ve sporu o pohledávku mezi vČ itelem a dlužníkem cestu nalézání práva p ed orgány k tomu povolanými, nebo jeho úelem není vy ešení individuálního sporu o pohledávku mezi vČ itelem a dlužníkem, nýbrž ešení úpadku a hrozícího úpadku nČkterým ze stanovených zp sob tak, aby došlo k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným úpadkem dlužníka. Uzav el, že insolvenní návrh neobsahuje pot ebná tvrzení, jež by byla zp sobilá, doložena listinami, osvČdit dlužník v úpadek, a pro tyto nedostatky nelze v ízení pokraovat, a proto za dané situace nep ichází v úvahu jiný postup, než zamítnutí insolvenního návrhu podle § 143 odst. 2 IZ, aniž na ídil jednání, k nČmuž je soud oprávnČn p istoupit jedinČ za p edpokladu, že je ízení zahájeno ádným insolvenním návrhem.

Proti tomuto rozhodnutí se navrhovatel vas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. Namítal, že považuje insolvenní návrh za ádný, a pokud jej soud prvního stupnČ shledal za vadný, mČl jej podle § 128 odst. 1 IZ odmítnout, nikoliv zamítnout podle § 143 odst. 2 IZ, nebo postup podle tohoto ustanovení p ichází v úvahu u projednatelného insolvenního návrhu. V takovém p ípadČ však mČl soud, vyjma p ípad stanovených v § 133 IZ, k jejichž naplnČní v daném p ípadČ nedošlo, na ídit k projednání insolvenního návrhu jednání, p iemž odkázal na závČry Vrchního soudu v Praze vyslovené v rozhodnutí .j. 3 VSPH 926/2010-22, a Nejvyššího soudu ýR sen. zn. 29 NSýR 41/2010. Doplnil, že pokud soud ve vČci nena ídil jednání, zatížil ízení vážnou procesní vadou. Uzav el, že soud prvního stupnČ neuvedl ve svých závČrech jakékoliv výhrady k jeho aktivní legitimaci a doložení jeho splatné pohledávky za dlužníkem, a že soud vznesl své výhrady k vylíení rozhodujících skuteností týkajících se dalších vČ itel dlužníka konstatováním, že byly oznaeni dle výpisu z katastru nemovitostí a exekuních p íkaz , s ímž nesouhlasí, nebo sedm dalších vČ itel dlužníka v návrhu ádnČ oznail, vetnČ pohledávek, jež mají za dlužníkem a jejichž hodnota iní jen na jistinČ cca 367 tis. K a ve spojení s jeho splatnou pohledávkou 3.941.904,97 K je namístČ závČr, že je dlužník v úpadku.

Dlužník se k odvolání nevyjád il.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání je opodstatnČno.

Podle § 97 odst. 3 IZ je insolvenní návrh oprávnČn podat dlužník nebo jeho vČ itel; jde-li o hrozící úpadek, m že insolvenní návrh podat jen dlužník. VČ itelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku. V p ípadČ, kdy je insolvenní ízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh vČ itele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka, skutenosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnČní podat návrh, a oznait d kazy, kterých se dovolává, p iemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu p ipojit její p ihlášku. Doložením splatné pohledávky v i dlužníku navrhující vČ itel jednak prokazuje své oprávnČní podat insolvenní návrh (aktivní legitimaci), a jednak zásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištČní je základním p edpokladem podmi ujícím rozhodnutí o úpadku.

Dle § 133 odst. 3 IZ dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvennímu návrhu p ed rozhodnutím o úpadku vyjád il.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenní soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvČdením nebo dokazováním zjištČno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K poslednČ uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenní soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li p edlužen. O p edlužení jde tehdy, má-li dlužník více vČ itel a souhrn jeho závazk p evyšuje hodnotu jeho majetku. P i stanovení hodnoty dlužníkova majetku se p ihlíží také k další správČ jeho majetku, p ípadnČ k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že dlužník bude moci ve správČ majetku nebo v provozu podniku pokraovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím zp sobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo p edlužením, jež p ichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele napl ovala obČ formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postauje zjištČní, že dlužník je buć insolventní nebo že je p edlužen.

Jak opakovanČ vyložil Vrchní soud v Praze, jmenovitČ nap . v usnesení sp.zn. KSUL 45 INS 3773/2009, 1 VSPH 639/2009-A ze dne 24.3.2010, insolvenní ízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh úastníka. Jiná osoba než dlužník je oprávnČna domáhat se insolvenním návrhem rozhodnutí o dlužníkovČ úpadku, jen pokud doloží, že je jeho vČ itelem, tj. že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 97 odst. 3 a § 105 IZ). Teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenního návrhu prokáže, m že se insolvenní soud zabývat tím, co je v dané fázi ízení jeho p edmČtem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku dle § 3 IZ. P edpokladem úspČchu vČ itele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, je tedy to, zda prokáže svoji aktivní legitimaci, jež ho oprav uje požadovat, aby soud na podkladČ jeho insolvenního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjiš oval, a zda v ízení bude dlužník v úpadek osvČden (prokázán)-§ 136 odst. 1 IZ. Pr kazem vČcné legitimace p itom m že navrhovatel souasnČ zásti poskytovat i skutkový podklad pro zjištČní dlužníkova úpadku. V otázce aktivní legitimace navrhujícího vČ itele, jež je p edpokladem projednání dlužníkova úpadku, spoívá b emeno tvrzení i b emeno d kazní výhradnČ na tomto insolvenním navrhovateli, zatímco p i zkoumání úpadku dlužníka insolvenní soud není vázán d kazními návrhy úastník a dle pot eby je povinen provést k osvČdení tvrzeného úpadku i d kazy jimi nenavržené (§ 86 IZ). Nejsou-li splnČny zákonem stanovené p edpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, insolvenní soud insolvenní návrh zamítne (§ 143 odst. 1 IZ). Není-li dlužník v úpadku pro p edlužení, § 143 odst. 2 IZ stanoví, že insolvenní návrh podaný vČ itelem insolvenní soud zamítne, jestliže nebude osvČdeno, že insolvenní navrhovatel a alespo jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla p evedena nČkterá z pohledávek insolvenního navrhovatele proti dlužníku nebo její ást v dobČ 6 mČsíc p ed podáním insolvenního návrhu nebo po zahájení insolvenního ízení.

Soud sice napadeným usnesením odvolatel v insolvenní návrh zamítl, nicménČ toto rozhodnutí-jak správnČ navrhovatel namítl-postavil ve skutenosti na závČru, že navrhovatelova tvrzení obsažená v insolvenním návrhu neumož ují p ijmout závČr o dlužníkovČ úpadku, tedy na tom, že navrhovatel nesplnil povinnost tvrzení vymezenou v § 103 odst. 2 IZ a jeho insolvenní návrh je tudíž neprojednatelný. Takové nedostatky insolvenního návrhu ovšem musejí vést-bez dalšího-k jeho odmítnutí dle § 128 odst. 1 IZ. Odvolací soud ale shledal, že insolvenní návrh z hlediska povinných tvrzení navrhovatele ve smyslu § 103 odst. 2 IZ žádné nedostatky, jež by bránily tento návrh projednat nevykazuje. Navrhovatel popsal ádnČ okolnosti vznik svých dvou úvČrových pohledávek, jež v i dlužníku uplat uje, vyíslil je a uvedl údaje o jejich splatnosti, z nichž plyne, že jsou obČ (v dobČ vydání napadeného usnesení již byly) splatné nejenom 30 dn , ale dokonce déle než 3 mČsíce. P itom prost ednictvím údaj o exekucích vedených na majetek dlužníka oznail i nČkolik dalších vČ itel dlužníka (nap . UNISON, spol. s r.o., Moravská úst edna Brno, družstvo umČlecké výroky, JIR MODELS, a.s., Finanní ú ad ve Vrchlabí) a výši jejich pohledávek, které jsou vykonatelné (k jejich vymožení jsou vedeny exekuce) a které jsou-vzhledem k datu vydání oznaených exekuních p íkaz -zjevnČ také splatné déle než 3 mČsíce. Tím je naplnČna domnČnka, že dlužník úhrady svých oznaených závazk v i navrhovateli a v i dalším vČ itel m, jež jsou déle než 30 dn po splatnosti, není schopen. Tvrzení obsažená v insolvenním návrhu jsou tedy dostatená k tomu, aby na jejich základČ-budou-li prokázána jako pravdivá-bylo možno p ijmout závČr, že navrhovatel má v i dlužníku splatné pohledávky (že mu tedy svČdí aktivní legitimace ve vČci) a že jsou naplnČny i podmínky úpadku dle § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) IZ.

Za této situace bylo povinností soudu insolvenní návrh ádnČ projednat, tj. doruit ho dlužníku k vyjád ení a dále postupovat ve smyslu § 133 IZ (o návrhu vČcnČ rozhodnout po provedení jednání nebo p i splnČní podmínek stanovených v tomto ustanovení bez na ízení jednání) v závislosti na tom, zda dlužník bude podanému insolvennímu návrhu oponovat (z hlediska aktivní legitimace navrhovatele nebo jeho tvrzeného úpadku) i zda bude s insolvenním návrhem srozumČn (nebude mu nijak odporovat). Úprava rozhodování o insolvenním návrhu vČ itele obsažená v § 133 IZ je vybudována na zásadČ, že o jeho návrhu soud vždy na ídí jednání (a tedy provede dokazování podle § 122 a násl. o.s. .) v p ípadČ sporu o úpadek , tj. pokud nejde o p ípad, kdy tvrzenému úpadku dlužník neodporuje, a rozhodnutí tak závisí na zjištČní sporných skuteností o tom, zda je dlužník v úpadku. Výjimkou jsou situace, kdy se úastníci práva úasti na projednání vČci vzdali, pop ípadČ s rozhodnutím vČci bez na ízení jednání souhlasí, a o návrhu lze rozhodnout jen na základČ úastníky p edložených listinných d kaz . V otázce zkoumání aktivní legitimace navrhovatele-vČ itele, jež je p edpokladem zjiš ování dlužníkova úpadku, je pak zapot ebí vycházet z toho (viz závČry výše zmínČného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.3.2010), že p edloží-li navrhovatel zp sobilý insolvenní návrh, v nČmž nabídl dostatená tvrzení o existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, již p ihlásil, a p edložil k tomu oznaené listinné d kazy (§ 103 odst. 2 a 3 IZ), není d vodu na izovat jednání o insolvenním návrhu a je namístČ ho pro nedoložení navrhovatelovy aktivní legitimace dle § 143 odst. 2 IZ bez dalšího zamítnout v p ípadČ, že insolvenní soud již p i p edbČžném posouzení nabídnutých d kaz zjistí, že tyto jsou k závČru o existenci navrhovatelovy splatné pohledávky, již dlužník popírá, zjevnČ nedostatené, a také v p ípadČ, že rozsah dokazování, jež by k takovému závČru (vzhledem k povaze nároku nebo obranČ dlužníka) bylo zapot ebí provést, p ísluší ízení nalézacímu.

Takto však soud prvního stupnČ nepostupoval, když insolvenní návrh odvolatele, na jehož základČ bylo insolvenní ízení zahájeno, dlužníku v bec nedoruil a bez dalšího-bez na ízení jednání-o nČm napadeným zamítavým usnesením vČcnČ rozhodl.

V souzené vČci se však zjevnČ žádná z výše popsaných výjimek, za nichž lze o insolvenním návrhu vČ itele rozhodnout bez na ízení jednání, uplatnit nem že. Nejde totiž o p ípad, kdy soud insolvennímu návrhu vyhovČl (napadeným usnesením byl zamítnut), p iemž žádný z úastník ízení nevyslovil souhlas s tím, aby bylo o insolvenním návrhu rozhodnuto jen na základČ p edložených listinných d kaz bez jednání, ani se úasti na tomto jednání nevzdali-neuinil tak ani dlužník (jehož soud s návrhem v bec neseznámil a možnost zaujmout procesní stanovisko mu tak nedal), ani sám navrhovatel. Soud návrh zamítl pro neosvČdení úpadku, nikoli pro nedoložení navrhovatelovy aktivní legitimace, p iemž k vČci navržené d kazy nijak nehodnotil. Napadené usnesení tedy nestojí-a za daných okolností nem že stát-ani na závČru, že nabídnuté d kazy jsou k prokázání existence navrhovatelovy pohledávky za dlužníkem zjevnČ nedostatené, anebo že by ke zjištČní této pohledávky bylo zapot ebí provést ohlednČ rozhodných sporných skuteností dokazování, jež p esahuje k tomu vymezený procesní rámec insolvenního ízení. Takové p edbČžné posouzení (a vymezení sporných skuteností) totiž vychází ze stanoviska stran k vČci, k jehož projevení ovšem dlužník p ed vydáním napadeného usnesení p íležitost nemČl.

Za této situace nelze dospČt k jinému závČru, než že soud prvního stupnČ rozhodl o insolvenním návrhu vČ itele bez na ízení jednání, aniž k tomu byly splnČny zákonné podmínky, a tím zatížil insolvenní ízení zmatenostní vadou dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s. . Z tČchto d vod odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s. . napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. Pro úplnost považoval odvolací soud pro pot eby dalšího ízení za nutné dodat, že v rozhodnutí, jímž se insolvenní ízení zahájené proti dlužníku k návrhu vČ itele koní, musí být rozhodnuto o náhradČ náklad ízení (§ 151 odst. 1 o.s. .).

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prost ednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 27. srpna 2013

JUDr. Michal K u b í n, v. r. p edseda senátu

Za správnost vypravení: Brožová Eva