3 VSPH 871/2013-A-12
KSPL 52 INS 5637/2013 3 VSPH 871/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mutěníně 43, okres Domažlice zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 5637/2013-A-6 ze dne 25. března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 5637/2013-A-6 ze dne 25. března 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (Soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění napadeného usnesení Soud uvedl, že mu byl doručen 1.3.2013 insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Vyšel z toho, že dlužnice v insolvenčním návrhu, tj. v kolonce č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, neuvedla žádná konkrétní tvrzení, z nichž by vyplývalo, že má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči více věřitelům, jež není schopna plnit, tj. neuvedla rozhodující skutečnosti, které její úpadek nebo hrozící úpadek, pokud by byly zjištěny, osvědčili její úpadek nebo hrozící úpadek. Poté, co zjistil, že dlužnice nepřipojila zákonem vyžadované seznamy podle § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), cituje ustanovení § 3, § 103, § 104 a § 128 InsZ dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice postrádá zákonem požadované náležitosti, neboť v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti k úpadku dlužnice ve formě platební neschopnosti (úpadek ve formě předlužení nelze zvažovat, neboť z insolvenčního návrhu neplyne, že by dlužnice byla podnikatelkou) a nedostatky insolvenčního návrhu nelze nahradit ani obsahem seznamů (§ 104 InsZ), postupoval proto podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl. Dlužnici zároveň poučil o tom, že po právní moci tohoto usnesení může podat nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení obsahující zákonem požadované náležitosti.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž uvedla, že využívá možnosti odvolání proti napadenému usnesení a zasílá doplňující informace, tj. část předepsaného formuláře návrhu na povolení oddlužení kolonky č. 6, v níž uvedla, že 22.3.2012 jí byl snížen invalidní důchod 9.489,-Kč na 5.880,-Kč měsíčně a že má závazky vůči PROVIDENT-měsíční splátku 5.264,-Kč, poslední platba 18.11.2012, GE MONEY BANK-měsíční splátka 1.217,-Kč, poslední platba leden 2013 a KRED. KARTA MONEY BANK-měsíční splátka cca 2.000,-Kč, poslední platba červen 2012. K výzvě soudu č.j. KSPL 52 INS 5637/2013-A-8 ze 7.5.2013, jež jí byla doručena 10.5.2013, aby doplnila ve lhůtě 7 dnů ode dne jejího doručení, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se svým odvoláním domáhá, ve stanovené lhůtě odvolání nedoplnila.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející přesto, že k výzvě Soudu nebylo doplněno, neboť se jedná o rozhodnutí procesní povahy, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 97 odst. 1 a 3 InsZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 InsZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010(R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn.29NSČR14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst.2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 (nyní bodu 7) ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že Soudu byl doručen 1.3.2013 insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 vyznačila, že se domáhá zjištění svého úpadku a co do popisu rozhodnutích skutečností osvědčujících její úpadek však uvedl pouze: snížení inv. důchodu z III.st. na II.st. a tím o 40% snížení příjmu .

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech, včetně své příjmové situace ani o výši svých jednotlivých dluhů a jejich splatnosti a neoznačila žádné své věřitele. Seznamy majetku a závazků k návrhům nepřipojila. Z toho plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů, které absentují) nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit. Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 InsZ osvědčovaly (úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ u dlužnice jež není podnikatelem nepřichází v úvahu), přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., Soud postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto doplnění návrhu, jež učinila dlužnice v průběhu odvolacího řízení nemá z hlediska posouzení správnosti napadeného usnesení žádný význam.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. února 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková