3 VSPH 871/2011-A-12
KSPL 54 INS 8824/2011 3 VSPH 871/2011-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Tachov, Zámecká 1394, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2011, č.j. KSPL 54 INS 8824/2011-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2011, č.j. KSPL 54 INS 8824/2011-A-7, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. června 2011, č.j. KSPL 54 INS 8824/2011-A-7, uložil dlužnici Anně anonymizovano , aby ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,--Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně citoval ustanovení § 38 odst. 1 zák. č. 128/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a konstatoval, že podle vyhl. č. 313/2007 Sb. § 3 písm. b) odměna insolvenčního správce činí při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,--Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, náhrada jeho hotových výdajů podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky pak 150,--Kč za každý započatý měsíc. Dále uvedl, že záloha v soudem vyměřené výši je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a ustanovení do funkce insolvenčního správce, a zároveň k uspokojení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce dle § 38 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítla, že není v jejích možnostech požadovanou zálohu zaplatit, neboť je přesvědčená, že jí neměla být vyměřena vůbec, když náklady insolvenčního správce bude možné uspokojit v průběhu insolvenčního řízení společně s přihlášenými pohledávkami. Uzavřela, že zálohu by bylo možné buď zcela prominout, nebo povolit její úhradu ve splátkách s ohledem na její schopnosti a majetkové poměry.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Podle § 169 odst. 1 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohledací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. Svoje rozhodnutí soud odůvodnil v zásadě jen tím, že citoval ustanovení insolvenčního zákona, ovšem žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Soud neuvedl, jaký způsob řešení úpadku dlužnice lze na základě dosavadních výsledků insolvenčního řízení očekávat a zda v tom směru nějaký návrh učinila, nijak se nevyjádřil ani k majetkové situaci dlužnice, k hodnotě jejího majetku a výši příjmů dlužnice co potenciálního zdroje placení nákladů insolvenčního řízení. Celkově vzato tedy soud nijak nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je přiměřená právě ve stanovené výši.

Odvolací soud proto napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. dubna 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva