3 VSPH 870/2013-A-24
MSPH 88 INS 2554/2013 3 VSPH 870/2013-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Bamei, spol. s r.o., IČO 28942132, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 8/410, zast. Mgr. Lukášem Eichingerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 3, zahájené k návrhu insolvenčního navrhovatele: Jindra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brandýse nad Labem, Pekařská 222, zast. JUDr. Pavlem Valouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská 6, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 2554/2013-A-19 ze dne 7. května 2013

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 2554/2013-A-19 ze dne 7. května 2013 se v bodu II. výroku m ě n í tak, že se náhrada nákladů řízení určuje ve výši 12.342,-Kč.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Lukáše Eichingera, advokáta se sídlem v Praze 1, 2.239,-Kč.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) insolvenční návrh zamítl (bod I. výroku) a navrhovatele zavázal k náhradě nákladů řízení dlužníkovi ve výši 10.900,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel nedoložil svou pohledávku za dlužníkem ve smyslu § 105 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), a proto mu nesvědčí věcná legitimace k jeho podání. Zároveň rozhodl o nákladech řízení, jejichž náhradu přiznal podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) v insolvenčním řízení zcela úspěšnému dlužníkovi v rozsahu odměny za zastupování advokátem v sazbě

10.000,-Kč podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. a tří náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT).

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodu II. výroku o nákladech řízení v souvislosti s určením její výše s odůvodněním, že insolvenční soud nesprávně z vyhl. č. 484/2000 Sb., přestože byla zrušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 25/2012 ze 17.4.2013 s účinností k 7.5.2013 zrušena. Namítl, že insolvenční soud tak při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl postupovat podle AT a vycházet ze sazby 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za tři takové úkony a tři náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, celkem 10.200,-Kč. Doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

Navrhovatel se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že je opodstatněno.

K rozhodné právní úpravě:

Ústavní soud svým nálezem ze 17.4.2013, sp. zn. Pl ÚS 25/2012, publikovaným pod číslem 116/2013 ve Sbírce zákonů vyhlášku č. 484/2000 Sb. zrušil s účinností od 7.5.2013 jako neústavní. Při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupně je proto namístě postup podle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15.5.2013 sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).

Insolvenční soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle předpisu, který v době vyhlášení napadeného usnesení již byl zrušen.

K výši náhrady:

Náhradu nákladů řízení před insolvenčním soudem tak představuje odměna za zastupování advokátem v sazbě, která vychází z tarifní hodnoty 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) AT, tj. podle § 7 bod 5 AT ve výši 3.100,-Kč. Zástupci dlužníka náleží odměna za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT a tří náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT (převzetí zastoupení, podání ve věci a účast při jednání), tj. celkem 10.200,-Kč, s připočtením DPH ve výši 21%, jejímž plátce zástupce dlužníka je, činí odměna celkem 12.342,-Kč, kterou je povinen navrhovatel dlužníkovi podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jak správně uvedl insolvenční soud, nahradit.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení v bodu II. výroku změnil podle § 220 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšnému dlužníkovi v rozsahu odměny za zastupování advokátem v sazbě 1.550,-Kč podle tarifu ve výši 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) AT a dále podle

§ 7 bod 5. a § 11 odst. 2 písm. c) AT (tj. poloviny sazby 3.100,-Kč), a jedné náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT, tj. 1.850,-Kč, po připočtení DPH 21% ve výši 388,50 Kč po zaokrouhlení 2.239,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. ledna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková