3 VSPH 87/2014-B-11
KSUL 44 INS 22627/2013 3 VSPH 87/2014-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Jankovcova 2871, 415 01 Teplice, místem podnikání Masarykova třída 1233/82, 415 01 Teplice-Trnovany, IČO 86763059, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 22627/2013-B-5 ze dne 5. prosince 2013,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 22627/2013-B-5 ze dne 5. prosince 2013 s e v bodech I. a III. výroku potvrzuje.

II. Odvolání dlužnice směřující proti bodu II. výroku, jímž bylo rozhodnuto, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 44 INS 22627/2013-B-5 ze dne 5.12.2013 v bodě I. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužnice Lenky anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a v bodě III. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí nastávají jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 15.8.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení k insolvenčnímu návrhu dlužnice, jejíž úpadek pak soud zjistil usnesením č.j. KSUL 44 INS 22627/2013-A-14 ze dne 9.10.2013. Soud citoval § 149 odst. 1 a § 150 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že schůze věřitelů usnesení o způsobu řešení úpadku dlužnice nepřijala. Dlužnice nenavrhla řešení jejího úpadku oddlužením ani reorganizací dle § 316 odst. 5 IZ; podmínky pro reorganizaci dle § 316 odst. 4 IZ ani pro oddlužení nejsou splněny. Proto soud po skončení schůze věřitelů na majetek dlužnice prohlásil konkurs, neboť jiný způsob řešení jejího úpadku nepřicházel v úvahu. Přitom jsou splněny podmínky pro nepatrný konkurs dle § 314 IZ, neboť dlužnice nemá více jak 50 věřitelů a v minulém roce neměla obrat přesahující 2 mil Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem aby soud věc znovu posoudil a přitom vzal v úvahu skutečnost, že od ledna 2014 bude zaměstnána v hlavním pracovním poměru, že v současné době již nepodniká a většina jejích dluhů nepochází z podnikatelské činnosti. Proto navrhla, aby odvolací soud rozhodl o jejím oddlužení ve formě splátkového kalendáře, kterým by mohly být uspokojeny pohledávky věřitelů ve větším rozsahu než při nepatrném konkursu.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka lze řešit konkursem, reorganizací nebo oddlužením (§ 4 IZ).

Podle § 389 odst. 1 IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Podle § 390 odst. 3 téhož zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Podle § 316 IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5).

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Ustanovení § 150 IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle § 158 IZ před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud, že dlužník není v úpadku, a to -i bez návrhu, jestliže zjistí, že a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo b) zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny (odstavec 1), -na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly (odstavec 2).

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23.3.2011, sp. zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ). Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

V posuzované věci dlužnice v odvolání neuplatnila žádný argument, který by ve smyslu výše uvedeného mohl zpochybnit naplnění předpokladů k vydání napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl v režimu § 149 odst. 1 IZ o tom, že úpadek dlužnice, který zjistil usnesením č.j. KSUL 44 INS 22627/2013-A-14 ze dne 9.10.2013 pravomocným dne 30.10.2013, bude řešen konkursem.

Insolvenční řízení dlužnice, bylo dne 15.8.2013 zahájeno na základě jejího insolvenčního návrhu, který podala jako aktivní podnikatelka a s nímž nespojila žádný návrh ohledně způsobu řešení jejího úpadku. Dlužnice tak současně s insolvenčním návrhem nepodala ani návrh na povolení oddlužení (jakýkoli pozdější takový návrh by dle § 390 odst. 1 a 3 IZ musel být soudem odmítnut). Řešení úpadku dlužnice oddlužením, jehož se domáhá až v odvolání proti napadenému usnesení, tudíž v době vydání tohoto usnesení bylo vskutku vyloučeno, a je tomu tak i nadále. Protože z obsahu spisu neplyne, že dlužnice splňuje kriteria přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ (nic takového ani v odvolání netvrdila; naopak uvedla, že již nepodniká a tudíž nadále není podnikatelkou), a protože v zákonem stanovených lhůtách nebyl návrh na povolení reorganizace podán, ani nebyl dlužnicí předložen její schválený reorganizační plán dle § 316 odst. 5 IZ, kterým by nepřípustnost své reorganizace mohla prolomit, stal se nezvratným závěr, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs. Ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu publikovaného jako R 96/2011 pak soud prvního stupně ani nebyl vázán požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1 IZ), neboť ta by usnesení o způsobu řešení úpadku dlužnice reorganizací přijmout nemohla, resp. takovým jejím případným rozhodnutím by nebyl insolvenční soud vázán (srov. § 152 IZ). Za popsané situace by pro soud nebylo závazné dokonce ani schůzí přijaté usnesení o tom, že způsobem řešení úpadku dlužnice má být konkurs. I bez něj soud musel konkurs na její majetek prohlásit, což napadeným usnesením-v režimu § 149 IZ-také učinil.

Přijetí rozhodnutí o prohlášení konkursu přitom nebylo v kolizi ani s úpravou § 158 IZ, neboť zjevně nebyly dány podmínky k tomu, aby namísto tohoto rozhodnutí (o způsobu řešení úpadku dlužnice) bylo vydáno rozhodnutí o tom, že dlužnice není v úpadku. Dlužnice nedala soudu návrh dle § 158 odst. 2 IZ, ani nebyly splněny předpoklady stanovené v § 158 odst. 1 IZ, za nichž může insolvenční soud i bez návrhu rozhodnout, že dlužník není v úpadku: nebyly tu takové nové okolnosti nastalé po rozhodnutí o úpadku, které by vyvracely zjištění, že dlužnicí tvrzený úpadek byl osvědčen, a předmětem insolvenčního řízení byly (a nadále jsou) přihlášené pohledávky vícerých věřitelů (všechny zjištěné), nehledě již k existenci pohledávek za majetkovou podstatou.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodě I. výroku (se souvisejícím deklaratorním výrokem III.) podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Proti té části rozhodnutí, ve které soud prvního stupně rozhodl, že konkurs dlužnice bude projednáván jako nepatrný, není odvolání přípustné (§ 314 odst. 4 IZ). Jelikož i tento výrok dlužnice výslovně napadla odvoláním, odvolací soud podané odvolání v této části odmítl jako nepřípustné [§ 218 písm.c) o.s.ř.].

Poučení: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. Proti výroku II. tohoto usnesení dovolání n e n í přípustné.

V Praze dne 18. února 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková