3 VSPH 867/2014-A-24
KSUL 81 INS 2380/2014 3 VSPH 867/2014-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníků-manželů Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem tř. Budovatelů 2378/30, 434 01 Most, IČO 44509049, doručovací adresa Ladova 1644, 436 01 Litvínov, a Petry Pastýříkové, nar. 27.12.1976, bytem Ladova 1644, 436 01 Litvínov, zahájeném na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 2380/2014-A-15 ze dne 7. dubna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 2380/2014-A-15 ze dne 7. dubna 2014 se zr u š u j e a věc se vr a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 81 INS 2380/2014-A-15 ze dne 7.4.2014 uložil dlužníkům-manželům Milanu Pastýříkovi a Petře Pastýříkové (dále společně jen dlužníci), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 31.1.2014 doručen insolvenční návrh dlužníků, který podali prostřednictvím kolonky č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení. Dlužníci se domáhali zjištění jejich úpadku a jeho řešení oddlužením, a to ve formě splátkového kalendáře.

Z návrhu na povolení oddlužení-jak soud shledal-vyplývá, že dlužníci za své stávající situace nemohou splnit podmínku oddlužení spočívající v požadavku, aby pohledávky jejich věřitelů byly uspokojeny minimálně v rozsahu 30%.

Soud zjistil, že výše příjmů dlužníků neumožňuje uhradit za 5 let potřebnou částku. Při výpočtu splátky, která by mohla být odváděna věřitelům, vzal v úvahu tzv. nezabavitelnou částku, která nemůže být dlužníku z jeho příjmů nikdy stržena, a jelikož mzda dlužnice činí 16.478,-Kč a mzda dlužníka 9.522,-Kč (k níž nelze připočítat cestovní náhrady, jelikož dle § 277 odst. 2 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.-částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem nejsou exekučně postižitelné, a to ani se souhlasem dlužníka), při počtu 2 vyživovaných osob zabavitelná část čistých příjmů dlužníků činí 4.954,-Kč. Nelze tak reálně předpokládat, že by pohledávky nezajištěných věřitelů dlužníků v celkové výši 1.257.973,34 Kč mohly být uspokojeny v minimálním rozsahu 30% při oddlužení plněním splátkového kalendáře, a takou míru uspokojení těchto věřitelů nelze předpokládat ani při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud konstatoval, že dlužník vlastní bytovou jednotku č. 2378/34 v budově č.p. 2377, 2378 a 2379, na pozemku par. č. 3583, 3584/1, 3584/2, 3585/2, spolu s podílem na společných částech uvedeného domu a pozemcích ve výši ideálních 384/42790, vše zapsáno na LV č. 15780 a 13883 pro k.ú. Most II, jakož i bytovou jednotku č. 2378/36 v budově č.p. 2377, 2378 a 2379, na pozemku par. č. 3583, 3584/1, 3584/2, 3585/1 a 3585/2, spolu s podílem na společných částech výše uvedeného domu a pozemcích ve výši ideálních 764/42790, vše zapsáno na LV č. 15780 a 13883 pro k.ú. Most II. Dlužnice vlastní podíl o velikosti ideálních 1718/10000 na budově č.p. 1644 (stojící na pozemku p.č. 2185/11) zapsané na LV č. 3003 pro k.ú. Horní Litvínov.

Z těchto důvodů soud předpokládá zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dlužníků a prohlášení konkursu na jejich majetek (nepatrného konkursu dle § 314 insolvenčního zákona-dále jen IZ).

Dále soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 IZ s tím, že v insolvenčním řízení je nutné zajistit zálohou na náklady insolvenčního řízení prostředky nutné k pokrytí počátečních nákladů insolvenčního správce související se zpeněžováním majetkové podstaty, jakož i poskytnout záruku úhrady odměny insolvenčního správce, která v případě konkursu, v němž je dosaženo výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, činí nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Protože dlužníci nedisponují žádným likvidním majetkem, soud jim dle § 108 IZ uložil zaplatit zálohu ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby odvolací soud jejich povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení zrušil. Uvedli, že stanovená částka je pro ně neúměrně vysoká, a že prokázali dostatečný příjem pro oddlužení ve formě splátkového kalendáře. Pro splátku je použitelná zabavitelná část jejich příjmů ve výši 4.954,-Kč a částka 8.000,-Kč měsíčně z doložených darovacích smluv, takže měsíční splátky by činily 12.954,-Kč měsíčně. K uspokojení nezajištěných závazků ve výši 30%, což ze sumy 1.257.973,34 Kč představuje částku 377.392,-Kč, a úhradě odměny insolvenčního správce (98.000,-Kč) je přitom potřeba měsíční splátky jen ve výši 7.930,-Kč. Asistent soudce Mgr. Petr Blažej dlužníkům neodpověděl na jejich telefonický dotaz, o jakou částku mají svůj příjem navýšit, aby byl dostačující. Dlužníci za této situace nesouhlasí řešením jejich úpadku konkursem; na úhradu zajištěných závazků dávají k dispozici dva byty a tahač.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Vrchní soud v Praze již mnohokrát zdůraznil, že byť usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, či o jiné usnesení dle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nejde o rozhodnutí, které není třeba odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit jedině insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka uplatňujícím toliko pracovněprávní nároky či osobou uvedenou v § 368 odst. 1 IZ, a pokud není tímto navrhovatelem ani sám dlužník, o jehož insolvenčním návrhu může insolvenční soud bezodkladně rozhodnout vydáním rozhodnutí o jeho úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (§ 108 odst. 1 poslední věta IZ). Ostatním navrhovatelům (v ostatních případech) je možno povinnost k zaplacení zálohy uložit pouze pokud nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je pak požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat (a zda nejde o případ očekávaného povolení oddlužení dle § 108 odst. 1 poslední věty IZ, kdy po dlužníku-navrhovateli již nadále nelze zaplacení zálohy žádat), jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Výše nákladů insolvenčního řízení se přitom odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení.

Z uvedených důvodů je soudní judikatura ustálena v závěru, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v jeho odůvodnění nevysvětlil důvody svého závěru, že dle § 108 odst. 1 IZ jsou dány podmínky k tomu, aby po dlužnících bylo zaplacení zálohy požadováno, a že je jí zapotřebí právě ve stanovené výši.

Soud dovodil, že návrh dlužníků na povolení jejich oddlužení (ve formě splátkového kalendáře), podaný dne 31.1.2014, bude nutno zamítnout, jelikož podmínka přípustnosti oddlužení spočívající v předpokladu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30% (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ) nemůže být splněna ani při oddlužení plněním splátkového kalendáře, ani při oddlužení provedeném zpeněžením majetkové podstaty; proto bude úpadek dlužníků pak (dle § 396 IZ) řešen konkursem. Neobjasnil však, zda či v jakém rozsahu lze předpokládat uspokojení nákladů insolvenčního řízení-očekávaného konkursu-z majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníků, a proč tedy má za nutné zajistit jejich úhradu zálohou dle § 108 IZ. Soud zmínil jen postižitelnou výši příjmů dlužníků (náležející do majetkové podstaty i v konkursu-§ 207 odst. 2 IZ), přičemž bez dalšího poukázal na nemovitý majetek dlužníků, aniž by jakkoli objasnil, zda či v jakém rozsahu tento jejich majetek uvažoval co zdroj placení zálohou sledovaných nákladů řízení.

Z téhož důvodu jsou ovšem zjevně neúplné i úvahy soudu o nepřípustnosti oddlužení dlužníků kvůli jejich nedostatečné nabídce pro oba způsoby oddlužení. Soud nevysvětlil, zda pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty vzal v úvahu zmíněný nemovitý majetek dlužníků, nebo proč tak neučinil. O jiném majetku dlužníků soud nic neuvedl, ačkoli je nepravděpodobné, že by vedle nemovitostí vůbec nic jiného nevlastnili; na další svůj majetek-tahač-přitom dlužníci v odvolání sami poukázali. Stejně tak soud neozřejmil, z jakého důvodu při zkoumání dostatečnosti nabídky dlužníků pro oddlužení plněním splátkového kalendáře nezohlednil 2 předložené darovací smlouvy (opatřené úředně ověřenými podpisy stran-podání na A-12 a A-15), kterými si dlužníci pro takové oddlužení sjednali s dárcem V. Pastýříkem peněžité dávky ve výši 3.000,-Kč a 5.000,-Kč měsíčně.

Navíc však odvolací soud zjistil, že k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy nebyly dány procesní podmínky. Z obsahu spisu totiž plyne, že společný insolvenční návrh dlužníků a s ním spojený návrh na povolení oddlužení (podaný dle § 394a IZ) nebyl opatřen řádnými seznamy předepsanými § 104, které představují povinnou přílohu obou těchto návrhu (§ 104 a § 392 odst. 1 písm. a/ IZ). Jakkoli dlužníci posléze na výzvu soudu-podáním A-12 došlým soudu dne 11.3.2014-doplnili podané návrhy o seznam svých závazků opatřený náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 3 IZ, nepředložili dosud řádný seznam svého majetku.

Namísto seznamu majetku, koncipovaného (v souladu s § 104 odst. 2 IZ) jako jediný soupis veškerého majetku dlužníků (věcí movitých a nemovitých, finančního majetku, pohledávek či jiných majetkových práv), završeného jejich podepsaným prohlášením o správnosti a úplnosti tohoto seznamu, dlužníci k návrhům připojili dílčí seznamy (s prohlášeními, že údaje v těchto jednotlivých soupisech jsou pravdivé a úplné), a to společný seznam pohledávek, seznam nemovitého majetku zvlášť pro dlužníka a zvlášť pro dlužnici a seznam movitého majetku (podepsaný jen dlužníkem, takže není jasné, jestli přesto jde soupis společný). Tyto dílčí seznamy by přitom (z hlediska náležitostí předepsaných v § 104 odst. 2 IZ) neobstály ani kdyby byly zapracovány-jak náleží-do jediného seznamu majetku. Soupis pohledávek (specifikovaných jen výší) postrádá informace o jejich dobytnosti, když dlužníci neuvedli ani důvod a dobu vzniku vykázaných pohledávek nebo jiné údaje, z nich by bylo možno činit závěr o jejich existenci a vymahatelnosti. Nemovitý majetek dlužnice je identifikován nesrozumitelným způsobem a movité věci jsou namísto jejich řádné specifikace označeny jen jako kuchyňská linka vč. spotřebičů, dětský pokoj, tahač návěsů (nehledě již k pochybnosti o tom, zda dlužníci vskutku-nad rámec věcí nejnutnější osobní potřeby-vůbec žádné jiné movité věci nevlastní).

Pro popsaný nedostatek povinných příloh (seznamu majetku), k jehož odstranění soud prvního stupně dlužníky postupem nevedl, doposud není jejich insolvenční návrh (stejně jako návrh na povolení oddlužení) způsobilý projednání. Teprve bude-li insolvenční návrh dlužníků postupem dle § 128 odst. 2 IZ (a také návrh na povolení oddlužení) potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud-s ohledem na předpokládaný způsob řešení úpadku dlužníků-zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ a posoudit přiměřenost její výše. To s tím, že bude-li možno očekávat bezodkladné rozhodnutí o úpadku dlužníků spojené s rozhodnutím o povolení jejich oddlužení, podle § 108 odst. 1 poslední věty IZ nebude možno dlužníkům povinnost k zaplacení zálohy uložit.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. října 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková