3 VSPH 866/2014-B-26
KSPH 60 INS 22477/2013 3 VSPH 866/2014-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem 290 01 Choťánky 98, o odvolání insolvenčního správce LIQUIDATORS, v.o.s. se sídlem Budečská 851/28, 120 00 Praha 2, IČO 24817465, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 22477/2013-B-15 ze dne 11. dubna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 22477/2013-B-15 ze dne 11. dubna 2014 se m ě n í tak, že se insolvenčnímu správci LIQUIDATORS, v.o.s. za jeho činnost v období od zjištění úpadku dlužnice do schválení jejího oddlužení plněním splátkového kalendáře přiznává odměna ve výši 3.630,-Kč vč. DPH; ve zbývající části týkající se náhrady hotových výdajů správce se toto usnesení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužnice Petry anonymizovano (dále jen dlužnice) usnesením č.j. KSPH 60 INS 22477/2013-B-15 ze dne 11.4.2014 zamítl návrh insolvenčního správce LIQUIDATORS, v.o.s. (dále též jen správce), aby mu za období od zjištění úpadku do schválení oddlužení byla přiznána odměna ve výši 3.630,-Kč a náhrada vynaložených hotových výdajů ve výši 285,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správce podáním ze dne 4.4.2014 navrhl, aby mu soud přiznal ve shora uvedeném rozsahu odměnu a náhradu hotových výdajů. Soud citoval § 38 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2017 Sb. (dále jen vyhláška) ve znění účinném do 31.12.2013 (když úpadek dlužníka byl zjištěn před tímto datem) s tím, že výše odměny a náhrad hotových výdajů insolvenčního správce není ponechána na uvážení soudu, nýbrž je zákonem svěřena citované vyhlášce. K tomu soud vysvětloval, že takovým podzákonným právním předpisem vydaným k provedení zákona se cítí být vázán. Daná vyhláška stanoví odměnu a náhrady insolvenčního správce v případě schválení oddlužení paušálními (pevnými) měsíčními částkami. Proto není rozhodující, jaký rozsah činnosti (v jaké časové náročnosti a obtížnosti) a jaké běžné hotové výdaje insolvenční správce skutečně v řízení vynaloží; proto svoji odměnu a náhrady nemusí soudu nijak vyúčtovávat. Z paušální povahy předmětných nároků vyplývá, že v některých měsících působení insolvenčního správce může být vyhláškou stanovená částka vzhledem k fakticky vynaloženému úsilí správce či vynaloženým nákladům nedostačující, a naopak v jiných měsících je může převyšovat.

Podle vyhlášky je odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce stanovena podle počtu měsíců trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tedy bez ohledu na konkrétní činnost správce v tom kterém měsíci trvání jeho funkce. Na takto stanovené paušální výši daných nároků nemůže nic změnit skutečnost, že insolvenční správce vždy vykonává svou činnost ještě před vznikem účinků oddlužení.

Soud prvního stupně jsou známa některá rozhodnutí odvolacího soudu v opačném smyslu, s nimiž se ale ze shora uvedených důvodů neztotožňuje. Proto správcově žádosti o přiznání odměny a náhrady mimo vyhláškou stanovený rozsah nevyhověl. Soud je přesvědčen o tom, že vyhovění správcovu požadavku by znamenalo bezdůvodné nerespektování platného právního předpisu, jenž není v nesouladu se zákonem či mezinárodní smlouvou. Vyúčtované hotové výdaje (poštovné) představují běžný výdaj krytý paušalizovanou náhradou nákladů ve smyslu § 7 vyhlášky. Určit odměnu a náhrady nad rámec vyhlášky přitom nelze ani postupem dle § 38 odst. 3 IZ, neboť v projednávané věci nenastala žádná mimořádná okolnost vymykající se z běžného průběhu insolvenčního řízení. To, že insolvenční správce vykonává svou činnost ještě před vznikem účinků schválení oddlužení, není věc mimořádná, nýbrž pravidelná. I postup podle § 38 odst. 3 IZ by tak představoval obcházení právní úpravy obsažené ve vyhlášce. Ze stejného důvodu soud nepovažoval za možné postupovat ani podle § 5 vyhlášky, neboť ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře v projednávané věci došlo, a tudíž nepochybně lze odměnu správce určit podle vyhlášky shora uvedeným způsobem. O tom, že v projednávané věci odměnu správce lze podle § 3 vyhlášky určit, svědčí i skutečnost, že v usnesení o schválení oddlužení byla soudem dlužnici uložena povinnost platit správci zálohu na odměnu a náhrady. Nenastala tedy žádná mimořádná situace, pro kterou by bylo možné aplikovat ustanovení § 5 vyhlášky, k čemuž má dojít z povahy věci jen výjimečně (platí zásada restriktivního výkladu). Proto soud rozhodnutím, jež má základ v § 413 IZ, rozhodl částečně o otázce odměny a nákladů insolvenčního správce ještě před splněním oddlužení, neboť postavením této otázky najisto může být předejito nejasnostem o rozsahu prostředků vyplacených nezajištěným věřitelům a rovněž nehospodárnému nakládání s rozpočtovými prostředky .

Proti tomuto usnesení se správce včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že mu za období od zjištění úpadku (k němuž došlo usnesením ze dne 21.10.2013, A-12) do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (k němuž došlo usnesením ze dne 20.2.2014, B-13) přizná odměnu ve výši 3.630,-Kč vč. DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 285,-Kč vč. DPH. Nesouhlasí totiž s názorem soudu prvního stupně, že insolvenčnímu správci náleží podle IZ a vyhlášky pouze paušální odměna a náhrada hotových výdajů za každý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, že tyto částky kryjí i jeho správcovy nároky za předcházející období od zjištění úpadku a že mu proto za toto období žádná odměna a náhrada nenáleží.

Podle správce je z ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013 zřejmé, že upravuje toliko odměnu insolvenčního správce za trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře, nikoli za dobu předcházející; totéž platí i ohledně ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky upravujícího náhradu hotových výdajů. I důvodová zpráva k novele vyhlášky (provedené s účinností od 1.1.2014 vyhláškou č. 398/2013 Sb.) uvádí, že v textu stávajícího znění vyhlášky je stanovena doba, po kterou náleží insolvenčnímu správci měsíčně odměna a náhrada hotových výdajů, doba trvání účinků schválení oddlužením plněním splátkového kalendáře, a že ovšem insolvenční správce vykonává rozsáhlé činnosti i v období, které schválení takového oddlužení předchází.

V dané věci mu tedy měl soud prvního stupně určit odměnu dle § 5 vyhlášky a náhradu hotových výdajů dle § 7 odst. 2 a 3 vyhlášky (ve znění účinném do 31.12.2013). Odměnu tak náleželo určit úvahou soudu s přihlédnutím k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. Taková činnost v období od správcova ustanovení do funkce do schválení oddlužení je ovšem podstatně náročnější než jeho každoměsíční činnost v průběhu plnění splátkového kalendáře-jde zejména o zjišťování osobních, majetkových a výdělkových poměrů dlužníka, prověření případné neplatnosti či neúčinnosti jeho právních úkonů a jeho možného nepoctivého záměru, přezkoumání přihlášených pohledávek, vč. výzev věřitelům k opravám a doplnění přihlášek, sestavení seznamu přihlášených pohledávek a soupisu majetkové podstaty. Proto by adekvátní správcova odměna za inkriminované období měla být vyšší než vyhláškou stanovená paušální odměna za dobu trvání účinků oddlužení. Přesto však správce vyúčtoval tuto odměnu za 4 měsíce své činnosti předcházející schválení oddlužení jen ve výši odpovídající paušální výši odměny za 4 měsíce plnění splátkového kalendáře, tj. ve výši 3.630,-Kč vč. DPH. Hotové výdaje za uvedené období, které náleží nahradit v prokázané výši, správce v příloze své žádosti rozepsal, doložil a vyúčtoval jejich náhradu částkou 285,-Kč vč. DPH.

Správce zdůraznil, že svůj nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za uvedené období uplatnil v souladu s judikatorními závěry vyjádřenými např. v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19.5.2011. Dodal, že při akceptaci názoru soudu prvního stupně by například insolvenčnímu správci odvolanému z funkce schůzí věřitelů konanou po přezkumném jednání žádná odměna a náhrada hotových výdajů nenáležela, což je zajisté absurdní závěr, který nemůže obstát.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4).

Ustanovení § 38 IZ doznalo s účinností od 1.1.2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) změny potud, že v případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele a též z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek (doplněná věta druhá odstavce 1), že odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce hradí stát podle odstavce 2 nejvýše částkou 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (doplněný konec věty za středníkem), a že podle odstavce 4 může insolvenční soud v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy i ohledně hotových výdajů insolvenčního správce; nově byl vložen odstavec 5 upravující ohledně insolvenčního správce, který byl v průběhu insolvenčního řízení odvolán z funkce nebo zproštěn funkce, vyúčtování jeho odměny a hotových výdajů ve zprávě o jeho činnosti a projednání této zprávy.

Podle § 38 odst. 6 (do 31.12.2013 odstavec 5) způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis. Tímto zvláštním předpisem je výše uvedená vyhláška č. 313/2007 Sb.

Tato vyhláška byla s účinností ode dne 1.1.2014 novelizována vyhláškou č. 398/2013 Sb., podle jejíchž přechodných ustanovení obsažených v čl. II. bodu I. se v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti novelizační vyhlášky, v nichž do dne nabytí její účinnosti již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, postupuje podle vyhlášky ve znění účinném do dne nabytí účinnosti novelizační vyhlášky, tedy ve znění vyhlášky účinném do 31.12.2013.

Z obsahu spisu plyne, že v daném insolvenční věci byl zjištěn úpadek dlužnice usnesením č.j. KSPH 60 INS 22477/2013-A-12 ze dne 21.10.2013, jímž bylo současně rozhodnuto o povolení oddlužení; insolvenčním správcem byla ustanovena LIQUIDATORS, v.o.s. To znamená, že rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice, a to oddlužením (viz § 4 odst. 1 písm. c/ IZ), bylo vydáno před tím, než dne 1.1.2014 nabyla účinnosti zmíněná novela vyhlášky. Proto v dané věci-z čehož soud prvního stupně také vycházel-bude odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce určena podle vyhlášky v jejím znění účinném do 31.12.2013, a to dle jejího § 3 písm. b), jelikož usnesením č.j. KSPH 60 INS 22477/2013-B-13 ze dne 20.2.2014 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, zajištěné pohledávky nebyly uplatněny).

Podle § 3 písm. b) vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013 činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 vyhlášky v témže rozhodném znění náleží insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud ve vztahu k uvedené právní úpravě platné do 31.12.2013 v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení č.j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19.5.2011) zdůraznil, že paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) (nebo § 3 písm. c) a § 7 odst. 4 vyhlášky jsou kryty jen správcovy nároky na odměnu a náhradu hotových výdajů ve vztahu k jeho činnosti, jež představuje realizaci splátkového kalendáře (tedy správcovy činnosti, kterou v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí). Protože těmito paušálními částkami není insolvenčnímu správci poskytována odměna a náhrada hotových výdajů za činnost konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem (jež zahrnuje mj. vždy i zjišťování a soupis majetkové podstaty a přezkoumání přihlášených pohledávek), odvolací soud dovodil, že také za toto období předcházející schválení oddlužení splátkovým kalendářem má insolvenční správce právo na odměnu, již mu soud určí v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky (tj. s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti), a na náhradu svých hotových výdajů, již mu soud přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky. V případě završení dlužníkova insolvenčního řízení splněním oddlužení ve formě splátkového kalendáře jsou tak nároky insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce saturovány jeho odměnou a náhradou hotových výdajů určenou mu v souvislosti s činností konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem a týmiž nároky náležejícími správci paušálními částkami za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení tohoto oddlužení.

Opačný názor prosazovaný soudem prvního stupně-totiž že v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře náleží správci odměna a náhrada hotových výdajů (jestliže jsou spravovány právní úpravou účinnou do 1.12.2013) pouze v rozsahu paušálních částek za každý měsíc trvání takového oddlužení, a za svoji činnost konanou před schválením daného oddlužení žádnou odměnu a náhradu požadovat nemůže-pokládá odvolací soud (jak opakovaně vysvětlil) za zjevně nepřijatelný. Vedl by totiž k absurdnímu závěru, že pokud funkce insolvenčního správce ustanoveného v rozhodnutí o úpadku bude před schválením oddlužení splátkovým kalendářem ukončena (např. v důsledku jeho odvolání dle usnesení schůze věřitelů konané po přezkumném jednání-§ 29 IZ), pak insolvenční správce nemá za svoji dosud vykonanou činnost nárok na žádnou odměnu ani nárok na náhradu hotových výdajů s touto činností účelně (důvodně) vynaložených.

Na svých popsaných judikatorních závěrech tedy odvolací soud nevidí důvodu ničeho měnit. Jejich správnosti ostatně zřetelně přisvědčuje i ona změna vyhlášky zavedená s účinností od 1.1.2014, která-v § 3 písm. b), c) a § 7 odst. 4-pro oddlužení ve formě splátkového kalendáře (jestliže bylo rozhodnutí o povolení oddlužení vydáno po dni nabytí účinnosti této novely, což není daný případ) konstituje insolvenčnímu správci jeho odměnu a náhradu hotových výdajů nově tak, že má právo na jejich úhradu v příslušných paušálních částkách za každý započatý kalendářní měsíc již od rozhodnutí o povolení oddlužení až do skončení plnění splátkového kalendáře. Zřejmým smyslem této změny bylo upravit pro daný způsob oddlužení správcovy nároky komplexně (se zřetelem na výše uvedenou judikaturu), tj. i za správcovu činnost v době předcházející schválení oddlužení až do jeho skončení.

Proto neobstojí napadené usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl jako principielně neopodstatněný požadavek insolvenčního správce-uplatněný jeho podáním ze dne 4.4.2014 (B-14)-na přiznání přiměřené odměny a náhrady hotových výdajů za jeho činnost konanou od rozhodnutí o úpadku (svého ustanovení) do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Takový požadavek je, jak vysvětleno, legitimní, a soud se jím proto měl věcně zabývat, což ovšem-veden svým nesprávným právním názorem-neučinil.

Správce za svoji činnost konanou do svého ustanovení do schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře (po dobu 4 měsíců) žádal přiznat odměnu ve výši odpovídající paušální odměně náležející po dobu trvání takového schváleného oddlužení, tj. ve výši 3.000,-Kč (750,-Kč x 4 měsíce), což s navýšením o 21% DPH (jíž je správce plátcem, jak doložil v podání na B-2) činí 3.630,-Kč. Takovou odměnu zajisté lze ve smyslu § 5 vyhlášky považovat za přiměřenou rozsahu a náročnosti správcovy činnosti vykonané v inkriminovaném období, která nepředstavovala realizaci následně schváleného oddlužení splátkovým kalendářem a která spočívala v přezkoumání pohledávek 3 nezajištěných věřitelů, ve zjištění osobních, majetkových a výdělkových poměrů dlužnice (i z hlediska splnění zákonných podmínek oddlužení dle § 395 IZ), v podání zprávy o těchto zjištěních (B-8) a ve správcově účasti na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 13.12.2013.

Proto odvolací soud v tomto rozsahu napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že insolvenčnímu správci za jeho činnost konanou v období od zjištění úpadku dlužnice do schválení jejího oddlužení plněním splátkového kalendáře přiznal odměnu ve výši 3.000,-Kč plus DPH ve výši 630,-Kč, tj. celkem ve výši 3.630,-Kč.

Současně správce v podání na B-14 žádal přiznat za totéž období i náhradu hotových výdajů ve výši 285,-Kč vč. DPH, a to s odkazem na připojený podrobný rozpis těchto výdajů a doklady o nich. V příloze tohoto podání ovšem žádný rozpis hotových výdajů nepředložil, připojil toliko kopie 4 svých podacích lístků (ze dne 5.11. a 19.12.2013 a 2x ze dne 28.3.2014) dokládající zaplacení poštovného v celkové výši 122,-Kč a kopii své podací stvrzenky dokládající zaplacení poštovného za 8 jiných odeslaných písemností v celkové výši 224,-Kč. Správce tedy bez jakéhokoli bližšího vysvětlení předložil doklady o zaplacení poštovného v celkové výši

346,-Kč, takže není jasné, z jakého důvodu účtuje hotové výdaje ve výši 285,-Kč vč. DPH, resp. za které dokládané poštovné náhradu vlastně účtuje. O přiznání náhrady hotových výdajů souvisejících se správcovou činností do schválení oddlužení tak bez náležitého doplnění jejich vyúčtování (jež musí zahrnovat i specifikaci důvodu konkrétní písemné korespondence) nelze rozhodnout.

V tomto rozsahu tudíž odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud od insolvenčního správce vyžádá příslušné doplnění jeho žádosti o přiznání náhrady hotových výdajů za jeho za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře a znovu o ní rozhodne. To s tím, že přiznanou odměnu správce za toto období ve výši 3.630,-Kč-jestliže nemůže být uhrazena jednorázově ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení, která již byla správci podle usnesení B-4 vydána-soud promítne co přednostní pohledávku do usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem příslušnou změnou tohoto usnesení. Stejně naloží s požadovanou náhradou hotových výdajů za totéž období, bude-li správci v dalším řízení přiznána.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 30. října 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková