3 VSPH 859/2013-B-39
KSPL 29 INS 14985/2010 3 VSPH 859/2013-B-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Zelenohorská 76, 326 00 Plzeň, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 14985/2010-B-23 ze dne 17. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 14985/2010-B-23 ze dne 17. května 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 14985/2010-B-23 ze dne 17.5.2013 v bodě I. výroku zrušil oddlužení Markéty anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. a III. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, a v bodě IV. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení předložil soudu zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPL 29 INS 14985/2010-B-6 ze dne 16.3.2011 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Dne 27.8.2012 insolvenční správce podal soudu návrh na zrušení oddlužení dlužnice dle ust. § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a lze usuzovat, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Dlužnice je totiž bez zaměstnání a tedy bez postižitelných příjmů, poslední srážka byla plátcem příjmů provedena dne 8.9.2011. Dále správce poukázal na podání ČEZ Prodej, s.r.o., podle nějž této společnosti po schválení oddlužení vznikla pohledávka za dlužnicí v celkové výši 31.215,-Kč; jde o nedoplatek za elektřinu od 19.1.2011 do 2.4.2011 ve výši 8.875,-Kč a za období od 3.4.2011 do 30.10.2011 ve výši 22.245,-Kč a upomínku ze dne 9.5.2011 na částku 95,-Kč.

Soud proto podle § 418 odst. 3 věty druhé IZ nařídil o navrženém zrušení schváleného oddlužení jednání, které se konalo dne 17.10.2012. Dlužnici byla na tomto jednání stanovena lhůta k obstarání zaměstnání s tím, že zprávu o svých poměrech má podat do 10.1.2013.

Podáním doručeným soudu dne 11.1.2013 insolvenční správce soudu sdělil, že mu dlužnice dne 7.1.2013 předložila smlouvu o budoucí mandátní smlouvě uzavřenou dne 28.12.2012 s mandantem ČPP Servis, s.r.o., který se zavázal s dlužnicí uzavřít do 28.2.2013 mandátní smlouvu na pozici pojišťovacího zprostředkovatele. Dále správce informoval, že dlužnice dosud nepředložila žádné doklady o úhradě výše uvedené pohledávky věřitele ČEZ Prodej, s.r.o.

Podáním doručeným soudu dne 30.4.2013 insolvenční správce soudu sdělil, že mu dlužnice nedoložila uzavření avizované mandátní smlouvy ani ho neinformovala o tom, zda k uzavření této smlouvy došlo nebo proč se tak dosud nestalo. Protože žádné zákonné srážky neproběhly již od září 2011, když dlužnice není zaměstnána, a ničeho není plněno ani ze smlouvy o důchodu, insolvenční správce vzhledem k tomu, že dlužnice ani po jednání nezjednala nápravu, opakovaně navrhl schválené oddlužení zrušit a na majetek dlužnice prohlásit konkurs.

Soud vyšel ze zjištění, že dlužnice nehradí svým věřitelům žádné splátky na plnění jejich pohledávek a nehradí ani odměnu a náhradu hotových výdajů správci, takže neplní základní podmínku splátkového kalendáře. Po schválení oddlužení přitom dlužnici v důsledku jejího zaviněného jednání vznikl dluh splatný déle než 30 dnů vůči ČEZ Prodej, s.r.o. Dlužnice neplní ani další své povinnosti, především povinnost předkládat insolvenčnímu soudu pravidelné zprávy a přehledy svých příjmů, jak vyplývá z § 412 odst. 1 písm. d) IZ.

Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit a že navíc v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužnici po schválení plánu oddlužení závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Proto podle § 418 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ schválené oddlužení zrušil a současně prohlásil na majetek dlužnice konkurs s tím, že dle § 314 odst. 1 písm. a) IZ bude projednáván jako nepatrný, neboť dlužnice není podnikatelkou.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Uvedla, že se nevyhýbá svým povinnostem ani nechce mařit rozhodnutí soudu. O oddlužení požádala pro dluhy, které jí vznikly v souvislosti s pořízením domu v Tylově ulici v Plané, kvůli kterému dlužnice přišla i o své peníze (cca 1,8 mil. Kč). Nakonec byli s druhem z domu vystěhováni a ještě banka dlužnici oznámila, že jí s panem Kunešem dluží dost velkou částku. Takto s druhem přišli o vše, o úspory, střechu nad hlavou i o příbuzné, kteří se s nimi kvůli domu v Plané přestali bavit. Nyní společně bydlí v pronajatém bytě s půjčeným zařízením, zbyli jim jen osobní věci.

V dnešní době je těžké sehnat práci, 7 měsíců týdně dlužnice kontaktovala 3 nebo 4 firmy a jen čekala, jak to dopadne. Po dlouhé době se jí ozvala ČPP pojišťovna a slíbila, že ji zaměstná, že si k tomu ale musí zřídit živnost, což dlužnice učinila. Byla ráda, že sehnala práci a že bude moci splnit, co při jednání u soudu slíbila. Dostala dohodu o pracovním poměru a tu donesla insolvenčnímu správci. Mandátní smlouvu jí však ČPP pojišťovna poslala po urgencích až koncem dubna. Vymlouvali se na kontrolu z ČNB a že musí dát papírově vše do pořádku. Tím se také oddálila první výplata dlužnice. První malou výplatu obdržela až začátkem března, musela ji však investovat do školení, které trvalo více než měsíc. Za školení a za zřízení živnosti musela dlužnice zaplatit celkem 9 tis. Kč. Plat-odměnu přitom měla jen ve výši 10 tis. Kč. V dubnu dostala 5 tis. Kč a na květen to měly být 3 tis. Kč. Ty si ale nevyzvedla, protože insolvenční správce převzal právo k účtu dlužnice. Aby mohla začít s pojišťováním, musela absolvovat zmíněná školení a zaučení, která trvají zhruba 4 měsíce. Teprve pak lze vydělávat dobré peníze. Neví, jak lépe si měla počínat nebo jakou práci vykonávat, aby mohla dluhy splácet a mít na živobytí.

Dlužnice je si vědoma toho, že si za své dluhy může sama a že udělala chybu i v tom, že insolvenčního správce více neinformovala. Toho ale pokaždé jen zajímalo, proč nebylo posláno alespoň 1.500,-Kč, aby si mohl strhnout svou provizi 1.000,-Kč. Přitom dlužnici vytýkal, že nespolupracuje a hrozil, že to oznámí soudu, že oddlužení bude zrušeno a na dlužnici bude uvalen konkurs. Dlužnice ale potřebovala poradit, jak se tomu všemu vyhnout. Chtěla by dostat novou šanci, aby mohla vše napravit a začít nový život, když teď může pracovat. Nikdy neměla dluhy, vše si řádně platila, byli s druhem slušní lidé. Potkali ale

člověka, který jim zařídil dům, a nakonec o vše přišli. Pro jednu chybu vznikly problémy do konce života, a jejich vyřešení je moc těžké.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž za souhlasu dlužnice nařizoval odvolací jednání, a po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (§ 418 odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (§ 418 odst. 3 IZ).

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 IZ ukončit. K takovému rozhodnutí, učiněnému ve prospěch všech věřitelů, nepotřebuje insolvenční soud, jako strážce jejich společného zájmu, ani návrh některého z věřitelů.

V daném případě soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem pravomocným usnesením č.j. KSPL 29 INS 14985/2010-B-6 ze dne 16.3.2011 (bod I. výroku), zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 18.3.2011, jímž dlužnici uložil, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky, nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, platila těmto věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky; z této částky si nejprve insolvenční správce vyplatí odměnu a náhradu hotových výdajů určenou v bodě III. výroku (měsíčně 750,-Kč + DPH a 150,-Kč + DPH) či další pohledávky v režimu za majetkovou podstatou, a zbytek bude mezi věřitele podle uvedeného poměru jejich pohledávek rozvržen, v případě popřených pohledávek deponován u insolvenčního správce. Současně soud určil, že první splátka bude uhrazena do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení (bod II. výroku). Plátci příjmů dlužnice Panasonic Electric Works Czech, s.r.o. soud přikázal provádět z příjmů dlužnice po doručení usnesení zákonné srážky a tyto vyplácet insolvenčnímu správci (bod IV. výroku).

V rozhodnutí soud vycházel z toho, že byly přihlášeny nezajištěné pohledávky 7 věřitelů v celkové výši 2.907.264,10 Kč, které insolvenční správce všechny uznal, dlužnice popřela co do pravosti jen pohledávku P1 Hypoteční banky, a.s., ostatní uznala. Dlužnice je svobodná s jednou vyživovací povinností, její čistý příjem ze zaměstnání činí 10.197,-Kč měsíčně, z nějž po zapravení pohledávek za podstatou (včetně nároků insolvenčního správce-výše uvedených přiznaných záloh na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) zbývá zabavitelná částka 2.360,-Kč. Ta spolu s příspěvkem ve výši 14.000,-Kč od Václava Pospíšila dle smlouvy o důchodu dává předpoklad, že se nezajištěným věřitelům dostane v rámci splátkového kalendáře uspokojení minimálně v rozsahu 30 % jejich pohledávek. Soud dlužnici v usnesení poučil o účincích schváleného oddlužení splátkovým kalendářem dle § 407 a § 409 IZ a o jejích povinnostech během trvání tohoto oddlužení dle § 412 odst. 1 IZ.

Z následných zpráv insolvenčního správce Ing. Pavla Tatíčka a dalšího obsahu spisu odvolací soud zjistil, že po schválení oddlužení-ke dni 30.9.2011-byl pracovní poměr dlužnice u Panasonic Electric Works Czech, s.r.o. ukončen, a že poté byla evidována u úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání s podporou v nezaměstnanosti, která neumožňovala postih zákonnou srážkou. Přitom od počátku trvání schváleného oddlužení splátkovým kalendářem nebylo na jeho plnění poskytnuto ničeho ze smluvního důchodu, který se dlužnici zavázal pro ten účel poskytovat Václav Pospíšil, poslední srážka z platu dlužnice byla provedena (před skončením jejího pracovního poměru) dne 8.9.2011. Tyto srážky v celkové výši 14.320,-Kč postačovaly jen k zapravení přednostních nároků insolvenčního správce za prvních 6 měsíců ve výši 6.480,-Kč (přiznaných měsíčních záloh na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 900,-Kč + DPH, tj. měsíčně 1.080,-Kč), takže k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů tak bylo možno užít jen částku 7.662,-Kč.

Ve stavu nezajištěných pohledávek došlo od schválení oddlužení ke změně jen potud, že dlužnicí popřená pohledávka Hypoteční banky, a.s. (P1) přihlášená ve výši 2.649.383,44 Kč jako pohledávka zajištěná majetkem ve vlastnictví třetí osoby, byla posléze zjištěna, když soud prvního stupně rozsudkem pro uznání č.j. 129 ICm 924/2011-10 ze dne 21.6.2011, který nabyl právní moci dne 23.7.2011, vyhověl věřitelově incidenční žalobě a určil, že popřená pohledávka je v přihlášené výši po právu. Poté ovšem byla tato pohledávka plněním ze zajištění (z výtěžku dražby zástavy třetí osoby) uspokojena do výše 866.982,36 Kč. Hypoteční banka, a.s. proto vzala přihlášku pohledávky v tomto rozsahu zpět, což soud vzal na vědomí usnesením ze dne 19.7.2012 (P1-3), které nebylo právní moci dne 7.8.2012. Výše přihlášených nezajištěných pohledávek, jež mají být v oddlužení uspokojeny (a jež všechny již jsou zjištěny), se tak snížila na 2.040.281,74 Kč.

Naopak ale bylo zjištěno, že po schválení oddlužení (od účinků jeho schválení nastalých dne 18.3.2011) vznikl dlužnici peněžitý závazek vůči ČEZ Prodej, s.r.o. za nezaplacené dodávky elektřiny do odběrného místa Tylova 165 v Plané, a to závazek za období od 19.1.2011 do 2.4.2011 ve výši 8.875,-Kč vyúčtovaný se splatností ke dni 18.4.2011, a závazek za období od 3.4.2011 do 30.10.2011 ve výši 22.245,-Kč vyúčtovaný se splatností ke dni 15.11.2011. Věřitel ČEZ Prodej, s.r.o. tyto své pohledávky soudu oznámil a doložil podáním ze dne 14.8.2012 (B-15) s tím, že marně dlužnici vyzýval k jejich úhradě; za upomínku ze dne 9.5.2011 účtoval dalších 95,-Kč. S ohledem na tyto skutečnosti věřitel dal k úvaze zrušení schváleného oddlužení dle § 418 IZ. Soud dlužnici přípisem ze dne 23.8.2012 (B-16) vyzval, aby se k podání ČEZ Prodej, s.r.o. vyjádřila. Tento přípis doručovaný dlužnicí na zadanou adresu Tylova 165, 348 15 Planá ale pošta vrátila soudu jako nedoručitelný s tím, že se dlužnice z této adresy (bez udání nové) odstěhovala. Proto soud přípis doručil dlužnici vyhláškou dle § 80 IZ dnem 28.8.2012.

Z následné zprávy insolvenčního správce ze dne 24.8.2012 (B-17) vyšlo najevo, že dlužnice (jak mu telefonicky oznámila) změnila adresu svého pobytu a bydlí nyní v Plzni v Zelenohorské ulici 76. Dále správce informoval o nezměněném stavu věci, kdy dlužnice je stále bez zaměstnání, absentují jakkoli její splátky již od září 2011 a nelze předpokládat, že by za zbývajících 43 měsíců splátkového kalendáře byla schopna zajistit si příjmy, jimiž by (s vyrovnáním stávajícího deficitu na nárocích správce a věřitelů) byla schopna plán oddlužení splnit v minimálním zákonném limitu, neboť k tomu by bylo již zapotřebí jejích splátek v měsíční výši cca 16.000,-Kč. Proto správce-i s ohledem na zjištění o vzniku nového závazku vůči ČEZ Prodej, s.r.o.-navrhl soudu projednat s dlužnicí nastalé důvody pro zrušení schváleného oddlužení.

K tomuto správcovu návrhu soud nařídil jednání, které se konalo dne 17.10.2012 (B-20). Přítomná dlužnice po seznámení s poslední zprávou insolvenčního správce i s podáním ČEZ Prodej, s.r.o. o jeho neuhrazených pohledávkách vzniklých po schválení oddlužení přislíbila, že se pokusí najít si zaměstnání a že v tom směru žádá o posečkání do začátku roku 2013. Soud proto dlužnici uložil, aby mu příslušnou zprávu podala do 10.1.2013. Takovou zprávu však dlužnice až do vydání napadeného usnesení soudu nepodala. Kontaktovala pouze správce, když mu-jak plyne z jeho následných zpráv z ledna a dubna 2013 (B-21 a B-22)-dne 7.1.2013 předložením smlouvy o smlouvě budoucí avizovala uzavření mandátní smlouvy na pozici pojišťovacího zprostředkovatele do 28.2.2013. Tuto smlouvu však v daném termínu ani později bez vysvětlení nepředložila. Správce také informoval, že závazek vůči ČEZ Prodej, s.r.o. dlužnice dosud neuhradila s tím, že věřiteli navrhla jeho splácení; jakékoli (i dílčí) úhrady ovšem nedoložila. Neposkytla ani žádné nové plnění na splátkový kalendář, přičemž měsíční splátka nutná k jeho řádnému splnění již činí cca 17.500,-Kč. V poslední zprávě z 27.5.2013 (B-35) správce informoval, že dlužnice podle svého tvrzení již na základě mandátní smlouvy s ČPP Servis, s.r.o. pojišťovací činnost koná, žádné příjmy z toho plynoucí ale nedoložila.

V době rozhodování soudu prvního stupně byl tedy stav věci takový, že smluvní důchod dlužnice, na němž byl předpoklad dosažení minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení postaven, nebyl po celou dobu trvání splátkového kalendáře poskytován. Přitom dlužnice za 6 měsíců po schválení oddlužení přišla o zaměstnání a nové si neobstarala. Uzavření tvrzené mandátní smlouvy nedoložila, stejně jako nedoložila, že by jí z takové smlouvy plynuly nějaké příjmy a také žádné na plnění splátkového kalendáře nenabídla. K tomu nutno dodat, že odměna mandatáři z mandátní smlouvy není příjmem postižitelným pro účely provádění výkonu srážkami ze mzdy dle § 299 a násl. o.s.ř., a proto ve smyslu § 398 odst. 3 IZ může jít z hlediska plnění oddlužení splátkovým kalendářem pouze o příjem poskytovaný dlužníkem pro ten účel dobrovolně, nikoli však nuceným postihem, na kterém by bylo možno předpoklad splnění tohoto způsobu oddlužení založit. Dlužnice tak v průběhu schváleného splátkového kalendáře od první splátky určené ke dni 31.4.2011 do vydání napadeného usnesení, tj. za 26 měsíců, poskytla plnění jen v celkové výši 14.320,-Kč, které umožnilo zapravit přednostní nároky insolvenčního správce pouze za prvních 6 měsíců, přičemž pohledávky nezajištěných věřitelů, zjištěných v celkové výši 2.040.281,74 Kč, tak bylo možno zatím uspokojit v rozsahu pouhých 0,26 %. Na důsledky neplnění schváleného plánu oddlužení spočívající ve zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu byla dlužnice při jednání soudem upozorněna, nápravu však nezjednala. Takovéto okolnosti v intencích § 418 odst. 1 písm. b) IZ zjevně odůvodňují závěr, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Nadto dlužnici po schválení oddlužení vznikl jejím zaviněním peněžitý závazek z nezaplacené dodávky elektřiny vůči ČEZ Prodej, s.r.o., který ponechala neuhrazený (jeho úhradu nedoložila ani netvrdila), přestože je splatný podstatně déle než 30 dnů. Taková okolnost zakládá důvod pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. c) IZ. Dlužnice v průběhu splátkového kalendáře neplnila ani další svoje povinnosti vyplývající z § 412 odst. 1 IZ, když nepodávala soudu pravidelné půlroční zprávy o svých příjmech (písmeno d) ani soudu neoznámila změnu svého bydliště (písmeno c). V usnesení o schválení oddlužení přitom byla poučena o svých povinnostech, k nimž je v průběhu trvání tohoto oddlužení zavázána a jejichž neplnění může naplnit důvod pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a) IZ.

Ani v odvolání dlužnice tento stav věci nijak nezpochybňovala, žádné své nové plnění na schválený splátkový kalendář či úhradu pohledávky vůči ČEZ Prodej, s.r.o. nedokládala ani netvrdila. Argumentovala jen příjmy z uzavřené mandátní smlouvy, které ovšem (stejně jako smlouvu samu) opět ničím neprokazovala. Nadto jde o příjmy, jejichž poskytování pro splátkový kalendář-jak již řečeno-by bylo závislé na vůli dlužnice, a které navíc zjevně ani nedosahují takové výše, aby dlužnici umožnily vyrovnat dosavadní dlouhodobý deficit v plnění splátkového kalendáře a při úhradě dalších průběžných nároků správce uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % (když s nižším plněním žádný z nich souhlas nevyslovil).

Za popsaného stavu věci, který ani v odvolacím řízení nedoznal žádné změny, tak soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že je naplněn důvod pro zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení, jímž soud prvního stupně zrušil schválené oddlužení a na majetek dlužnice prohlásil konkurs, včetně rozhodnutí o projednání konkursu jako nepatrného (§ 314 odst. 1 písm. a/ IZ), v celém rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 8. července 2013 JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová