3 VSPH 854/2010-A-36
KSUL 46 INS 4767/2010 3 VSPH 854/2010-A-36

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka First Business Company spol. s r.o. se sídlem Národní 1133, 407 47 Varnsdorf, IČ 28299647, zahájené na návrh a) Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Mladoboleslavská 819, 407 47 Varnsdorf, b) Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Kateřina 37, 407 55 Dolní Podluží a c) Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Husova 2751, 407 47 Varnsdorf, o odvolání navrhovatelů a), b) c) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. srpna 2010, č.j. KSUL 46 INS 4767/2010-A-26,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. srpna 2010, č.j. KSUL 46 INS 4767/2010-A-26, se v bodě II. výroku mění tak, že se odvolání navrhovatelů proti usnesení ze dne 2. července 2010, č.j. KSUL 46 INS 4767/2010-A-18, neodmítá a v bodě III. výroku se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne 26.8.2010, č.j. KSUL 46 INS 4767/2010-A-26, v bodě I. výroku zamítl návrh navrhovatelů a) Petra anonymizovano , anonymizovano , b) Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , a c) Heleny anonymizovano , anonymizovano , na zjištění úpadku dlužníka First Business Company spol. s r.o. (dále jen dlužník). V bodě II. výroku odmítl jako opožděné odvolání proti usnesení ze dne 02.07.2010, č.j. KSUL 46 INS 4767/2010-A-18, a v bodě III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelé (pracovali u dlužníka v restauraci) se v insolvenčním návrhu domáhali zjištění úpadku dlužníka, neboť byl v prodlení s výplatou mezd. Soud k projednání insolvenčního návrhu nařídil jednání; zaměstnanci jménem Dr. Voženílka sdělili, že po úhradě dlužných částek vezmou svůj návrh zpět. Dlužník kopiemi složenek ze dne 19.07.2010 doložil soudu potvrzení a kopie účtenek, že své závazky k dlužníkům splnil a požádal o zamítnutí návrhu. Ani poté, co bylo navrhovatelům zaplaceno dlužné odstupné, navrhovatelé nevzali svůj návrh zpět, přestože soudu bylo doloženo a tudíž jednoznačně bylo prokázáno, že jim peníze byly zaslány. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelé nemají proti dlužníku žádné pohledávky, přičemž insolvenční návrh považuje za šikanózní zejména proto, že u jednání soudu navrhovatelé prohlásili, že po úhradě jejich odstupného vezmou návrh zpět, tak neučinili a naopak se odvolali proti usnesení o záloze. Je zde zjevná snaha v řízení pokračovat a poškodit dlužníka. Soud proto insolvenční návrh v bodě I. zamítl.

Navrhovatelé byli vyzváni, aby zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení (doručeno zástupci navrhovatelů dne 19.7.2010); proti tomuto usnesení navrhovatelé podali odvolání 4.8.2010 e-mailem a doručeno bylo soudu dne 5.8.2010, tedy opožděně. Soud jej proto v bodě II. výroku jako opožděné ve smyslu ust. § 208 odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Soud vyzval zástupce navrhovatelů Dr. Voženílka dne 11.08.2010 (dor. fikcí uložením do schránky dne 13.08.2010), aby vyčíslil náklady řízení. Na tuto výzvu Dr. Voženílek vůbec nereagoval. Dlužník náklady řízení též nepožadoval. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení v bodě II. a III. výroku se navrhovatelé odvolali, přičemž namítali, že odvolání bylo podáno elektronicky dne 3.8.2010 a dne 4.8.2010 předáno k poštovní přepravě a že náhrada nákladů nebyla proti dlužníkovi přiznána, přestože závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, splnil až po podání zjevně důvodného insolvenčního návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v části II. a III. výroku, aniž nařizoval jednání a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno jen tehdy, jestliže směřuje proti výroku II.

Navrhovatelé se odvolali pouze proti výroku o nákladech řízení a proti výroku, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné jejich odvolání proti usnesení ze dne 2.7.2010, č.j. KSUL 46 INS 4767/2010-A-18. Výrok sub I., jímž insolvenční soud zamítl insolvenční návrh, zůstal odvoláním nenapaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Z toho vyplývá, že odvolací soud je vázán závěry, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelé nemají proti dlužníku žádné pohledávky, jejich insolvenční návrh hodnotil jako šikanózní; neboť při jednání navrhovatelé prohlásili, že po úhradě odstupného vezmou návrh zpět, neučinili tak a naopak se odvolali proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jestliže insolvenční návrh soud prvního stupně zamítl, pak je vyloučeno-jelikož navrhovatelé neměli ve věci úspěch-aby jim mohlo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně proto rozhodl správně ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. (výklad a contrario), jestliže navrhovatelům, kteří nebyli úspěšní, nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Naproti tomu je důvodné odvolání proti výroku II. Soud prvního stupně totiž přehlédl, že navrhovatelé podali odvolání proti usnesení ze dne 2.7.2010, č.j. KSUL 46 INS 4767/2010-A-18, elektronicky dne 3.8.2010 a ve smyslu ustanovení § 42 odst. 3 o.s.ř. toto odvolání řádně doplnili v zákonné třídenní lhůtě. Jelikož poslední den lhůty k podání odvolání připadl právě na den 3.8.2010, je zřejmé, že odvolání bylo podáno včas. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že odvolání se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. dubna 2011 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová