3 VSPH 851/2013-B-17
KSPH 35 INS 20017/2012 3 VSPH 851/2013-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Roztoky, nám. 5. května 2, zahájeném k návrhu věřitele: Karel Jirka, bytem Praha 3, Biskupcova 1747/73b, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 20017/2012-B-9 ze dne 2. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 20017/2012-B-9 ze dne 2. května 2013 se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále jen soud) usnesením č.j. KSPH 35 INS 20017/2012-B-9 ze dne 2.5.2013 v bodě I. výroku neschválil oddlužení Petra Moravce (dále jen dlužník), v bodech II. a III. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, a v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 35 INS 20017/2012-A-28 ze dne 28.2.2013 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením a vysvětlil, co je účelem insolvenčního řízení. Soud konstatoval, že dle zprávy insolvenčního správce je dlužník ženatý, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a je zaměstnán u České interiérové společnosti, a.s., od níž pobírá mzdu ve výši 14.327,-Kč čistého měsíčně, že se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo celkem 5 nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 1.604.295,95 Kč, že dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení uvedl výši svých závazků u 3 věřitelů v částce 767.834,-Kč, a že z listin předložených navrhovatelem považuje za prokázané, že je dlužník v úpadku. Dlužník je vlastníkem pouze běžného vybavení domácnosti a 1/15 nemovitosti, celková hodnota majetku dlužníka zahrnutá do soupisu majetkové podstaty činí maximálně 2.000,-Kč.

Soud pokračoval, že v průběhu řízení a schůze věřitelů konané dne 30.4.2013 zjistil, že situace dlužníka se nijak nezměnila a dlužník by za předpokladu uváděného příjmu při schválení splátkového kalendáře neuspokojil z celkové výše přihlášených pohledávek po odečtení zálohy na odměnu insolvenčního správce na pohledávky přihlášených věřitelů téměř ničeho a dle jeho výpočtu by dlužník zaplatil pouze asi 5 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Z uvedené výše dlužníkova příjmu nelze vzhledem k vyživovacím povinnostem provádět prakticky žádné srážky. Dle zprávy o činnosti insolvenčního správce dlužník nereaguje na písemné výzvy k součinnosti, ani s insolvenčním správcem jinak nekomunikuje. K přezkumnému jednání a schůzi věřitelů konané dne 30.4.2013 se dlužník rovněž bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo doručeno předvolání dne 18.3.2013.

Soud cituje § 395 odst. 1 a § 405 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že oddlužení neschválil, neboť v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl výši všech svých závazků u 3 věřitelů pouze 767.834,-Kč, avšak do řízení se přihlásilo 5 věřitelů s celkovými pohledávkami ve výši 1.604.295,95 Kč; dlužník vůbec neuvedl dva své věřitele s největšími pohledávkami. Soud cituje rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27.8.2012 č.j. 1 VSPH 1041/2012-B-22, z něhož se podává, že neuvedení všech nezajištěných věřitelů v návrhu na povolení oddlužení v obecné rovině lze na takovou skutečnost nahlížet jako na nepoctivý záměr, event. ji lze vyhodnotit jako lehkomyslný či nedbalý přístup k insolvenčnímu řízení. Soud dovodil, že z uvedených skutečností rovněž vyplývá, že dlužník neprojevuje aktivní zájem o řešení věci. Dle vyjádření navrhovatele dlužník nejedná ani se svými věřiteli a nereaguje na jejich výzvy k jednání. Z judikatury soudů v insolvenčním řízení, např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. září 2012 č.j. VSOL 671/2012-B-10, pak vyplývá, že takovéto jednání se promítá k tíži dlužníka.

Soud uzavřel, že v dlužníkově návrhu na povolení oddlužení spatřuje jeho nepoctivý záměr a současně je zřejmé, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Z těchto důvodů oddlužení neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem dle ustanovení § 405 odst. 2. V zájmu rychlého a hospodárného řízení rozhodl v souladu s ust. § 314 odst. 2 IZ, že úpadek dlužníka bude projednáván jako nepatrný konkurs, když dlužník zároveň splňuje kritéria stanovená zákonem pro nepatrný konkurs, tj. nemá více než 50 věřitelů a jeho celkový obrat za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu nepřesahuje 2.000.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že soud vycházel při vydání napadeného usnesení ze zprávy insolvenčního správce (dále jen správce) z 24.4.2013 (dále též zpráva) prezentované na schůzi věřitelů 30.4.2013, jež však obsahují nepravdivé údaje o tom, že s ním nespolupracuje a nekomunikuje a že v návrhu neuvedl dva věřitele s největšími pohledávkami. Ve zprávě správce uvedl, že mu zaslal doporučený dopis ze 4.3.2013 s výzvou k předložení majetku, účetních dokladů a dalších informací pro insolvenční řízení, avšak žádný dopis správce z uvedeného data neobdržel, takže na výzvu nemohl reagovat. Zdůraznil, že podáním z 5.11.2012 oznámil soudu svou korespondenční adresu: Papírenská 1114/1c, Praha 6, na níž přebírá poštovní zásilky, nehledě nato, že tato adresa je uvedena v protokolu o jednání z 8.2.2013. Správce jej kontaktoval telefonicky až 13.5.2013, a neoslovil ani jeho shora uvedeného zaměstnavatele, a proto nebylo aktuální sdělení obsažené ve zprávě (bod 5), že má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem, neboť zletilý syn Matouš je již samostatně výdělečně činný; obdobně je ve zprávě chybný i údaj o jeho výdělku (bod 6), neboť dle dodatku k pracovní smlouvě z 30.4.2013 vykonává práci obchodního ředitele a byla mu stanovena hrubá mzda ve výši 35.000,-Kč měsíčně. Z uvedených důvodů pak neobstojí ani body 6 až 8 zprávy.

K okolnostem neuvedení zmíněných dvou největších věřitelů dlužník uvedl, že neměl v úmyslu je neuvést v seznamu, avšak veškeré podklady k těmto závazkům zůstaly v domácnosti jeho manželky, neboť se jejich manželství rozpadlo, a uvedené závazky z úvěrových smluv nesplácel proto, že tak činila manželka, která je spoludlužníkem, a není mu známo, že by u nich existoval nějaký nedoplatek po splatnosti; rovněž jeho finanční situace mu to nedovolovala. Dodal, že o pohledávce České správy sociálního zabezpečení nic nevěděl a existence této pohledávky mu nebyla známa. Přezkumného jednání 30.4.2013 se nezúčastnil, neboť to není jeho povinností, zejména za situace, kdy závazky uvedené v návrhu na povolení oddlužení nepopírá, přičemž připustil, že celou situaci podcenil po rozpadu manželství, když si zajišťoval přechodné bydlení a k uvedenému jednání se nedostavil. Rovněž nepovažuje za správný údaj o ceně jeho majetku, neboť podle předloženého posudku Realitní služby Praha 1 činí tržní cena jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech 38.000,-Kč. Uzavřel, že svým postupem v řízení nesledoval nepoctivý záměr a nelze jej charakterizovat jako lehkomyslný či nedbalý přístup, nehledě na skutečnost, že zmínění dva největší věřitelé jsou věřiteli zajištěnými, neboť mají své pohledávky zajištěny zástavním právem k majetku třetích osob jako zástavců, a proto soudem citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je pro danou věc nepoužitelné.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Dlužník, který splňuje podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení vymezené v § 389 IZ, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 398 odst. 1 IZ (ve znění do 31.12.2013, jež bude citováno v dalším textu) lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty (viz odstavec 2) nebo plněním splátkového kalendáře (viz odstavec 3).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 písm. a) a b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto nebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. V odstavci 3 tohoto ustanovení jsou pak demonstrativně uvedeny domněnky zakládající naplnění skutkové podstaty nepoctivého záměru.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1); v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 IZ. Jako nepoctivý záměr bude zpravidla posuzováno jednání dlužníka, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění věcných podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněného pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 17.8.2012 na základě insolvenčního návrhu v záhlaví uvedeného navrhujícího věřitele. K výzvě soudu z 23.10.2012 o sdělení doručovací adresy dlužník sdělil podáním z 29.10.2012 (událost A-14), aby mu bylo doručováno na adresu Praha 6, Papírenská 1114/1c. K další výzvě soudu (událost A-17) k předložení seznamu majetku a závazků dlužník předložil požadované doklady (událost A-21, doručeno soudu 3.12.2012), mimo jiné seznam závazků, v němž označil čtyři věřitele, vůči nimž má závazky v celkové částce 767.834,-Kč, a seznam majetku, v němž uvedl, že je spoluvlastníkem id. 1/15 pozemků a budovy č.p. 26 nacházejících se v kat. území a obci Červené Janovice oceněných na celkovou částku 568.996,-Kč s tím, že podíl na něj připadající činí 38.000,-Kč dle tržního ocenění Leoše Petříka-

Realitní služby Praha 1; současně sdělil shora uvedenou výši čistého měsíčního příjmu a označil svého zaměstnavatele.

Soud usnesením č.j. KSPH 35 INS 20017/2012-A-28 ze dne 28.2.2013 mimo jiné zjistil dlužníkův úpadek, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil správce a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na 30.4.2013. Ze zprávy správce Voleský a partneři, v.o.s., zjistil, že správce vyzval dopisem ze dne 4.3.2013 dlužníka k předložení majetku, účetních dokladů a dalších informací důležitých pro insolvenční řízení s tím, že dlužník na uvedený dopis nereagoval, že správce zjistil, že dlužník vlastní pouze majetek nevelkého rozsahu a ceny, jak se podává z přiloženého soupisu majetkové podstaty; v něm uvedl id. 1/15 pozemků parc. č. st. 172, 403/5, 4015/1, 405/2, 405/3 a PZE 373-původ pozemkový katastr na LV č. 606, kat. území Červené Janovice oceněné částkou 2.000,-Kč. Dále správce uvedl, že přezkoumal pohledávky přihlášených pěti věřitelů s celkovými pohledávkami 1.604.295,95 Kč, jež jsou nezajištěné a nepodmíněné a uznává je; 30 % nezajištěných pohledávek tak činí 481.288,80 Kč. Dále zjistil, že má dlužník uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou se shora uvedeným zaměstnavatelem, má průměrný čistý příjem 14.327,-Kč, je ženatý a má v péči dvě nezletilé děti. Z uvedených důvodů navrhl zamítnutí návrhu na oddlužení a řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze seznamu závazků předložených správcem odvolací soud zjistil, že oproti dlužníkově seznamu závazků celkový součet závazků činí správcem uvedených 1.604.297,-Kč, přičemž dlužník v seznamu uvedl dva jiné věřitele ČSOB Leasing, a.s. s pohledávkou 407.773,-Kč a Jana Veselého s pohledávkou 120.361,-Kč, kteří se do insolvenčního řízení s těmito pohledávkami nepřihlásili.

Soud prvního stupně předně shledal oddlužení dlužníka nepřípustným pro nepoctivý záměr (dle § 395 odst. 1 písm. a/ IZ), pro jeho lehkomyslný, či nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení (dle § 395 odst. 2 písm. b/ IZ) a pro nedostatečnost jeho ekonomické nabídky pro oddlužení splátkovým kalendářem pro uspokojení nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ).

Závěr o nepoctivém záměru a lehkomyslném, či nedbalém přístupu stavěl výlučně na tom, že dlužník v seznamu závazků neuvedl dva z posléze přihlášených věřitelů, vykázal celkově podstatně nižší výši pohledávek věřitelů oproti jejich přihlášené výši, a nezúčastnil se přezkumného jednání a schůze věřitelů.

Nepoctivý záměr předpokládá dlužníkovo vědomé (záměrné) jednání, jímž se před navržením oddlužení (popř. během řízení o něm) zachoval způsobem směřujícím k poškozování jeho věřitelů, popř. v insolvenčním řízení zatajoval rozhodné skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů ve snaze zmenšit vyhlídky věřitelů na jejich uspokojení v oddlužení. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je přitom vždy závislý na posouzení všech konkrétních okolností, jež vyjdou v insolvenčním řízení najevo. Stěží však lze dlužníkův nepoctivý záměr dovozovat (bez dalšího) jen z toho, že se vzhledem k výsledkům insolvenčního řízení ukázaly být neúplnými údaje o stavu jeho věřitelů a výši jejich pohledávek, které uvedl v návrhu a seznamu závazků. Dlužník totiž nemůže rozumně počítat s tím, že by zatajením některých svých věřitelů či skutečné výše závazků mohl výsledek řízení zmanipulovat tak, aby schválení oddlužení dosáhl, neboť tímto způsobem nemůže zabránit tomu, aby se do řízení všichni jeho věřitelé s plnou výší svých pohledávek přihlásili a aby pak soud podle tohoto výsledku podmínky schválení oddlužení (dostatečnost dlužníkovy nabídky z hlediska minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ) posoudil. Ani ti věřitelé, které dlužník v návrhu (seznamu) uvedl, nejsou o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku se stanovením konečné přihlašovací lhůty (§ 136 odst. 2 písm. e/ IZ) zvlášť zpraveni (tedy jinak prostřednictvím veřejného insolvenčního rejstříku-vyhláškou dle § 71 odst. 1 IZ), takže příležitost věřitelů k přihlášení jejich pohledávek za dlužníkem je zásadně stejná bez ohledu na to, zda je dlužník soudu uvedl či nikoli.

V daném případě ale soud po dlužníkovi nežádal žádná vysvětlení stran neúplnosti jeho seznamu závazků (tedy zejména ohledně neuvedení pohledávek dotčených dvou věřitelů). Tato otázka měla být řešena na schůzi věřitelů svolané k projednání podmínek schválení oddlužení a jeho způsobu (§ 399 až 403 IZ), jež se konala dne 30.4.2013, jíž se však dlužník nezúčastnil. Ta následovala bezprostředně po přezkumném jednání, jehož se dlužník, navrhovatel, ani žádný z věřitelů nezúčastnil a rovněž nebyl zúčastněn insolvenční správce, neboť jak se podává z obsahu protokolu o přezkumném jednání (událost B-7), soud konstatoval se, že se za insolvenčního správce dostavil JUDr. Michal Krejčí, který uvedl, že se dostavil za Voleský a partneři, v.o.s. s tím, že JUDr. Voleský má náhlé zdravotní potíže a omlouvá svou nepřítomnost. Na tomto přezkumném jednání soud přezkoumal přihlášené pohledávky dle ze seznamu předloženého insolvenčním správcem na č. dokumentu B-5 s tím, že: Insolvenční správce uvádí, že žádnou z pohledávek nepopírá, a že stanovisko dlužníka nezná, neboť dlužník s ním nekomunikuje, ač se snažili ho kontaktovat. Soud uzavřel, že stanovisko správce se poznamenává do seznamu přihlášených pohledávek, který je přílohou tohoto protokolu.

Na schůzi věřitelů, jíž se nikdo nezúčastnil, jak se podává z protokolu o schůzi věřitelů (událost B-8), soud konstatoval, že v insolvenčním řízení bylo přihlášeno včas 5 věřitelů s pohledávkami ve výši 1.604.295,95 Kč, že insolvenční správce přednáší správu shodně jako na č. listu B-4, dodává, že dlužník nespolupracuje, nekomunikuje, nehledě na to, že ve svém návrhu neuvedl dvě největší pohledávky, a to pohledávku věřitele Komerční banky, a.s. a České spořitelny, a.s. Ani procento uspokojení v tomto případě nesplňuje předpoklady insolvenčního zákona, když toto procento vychází na 5% uspokojení věřitelů. Celkově v insolvenčním návrhu podaném dlužníkem na povolení oddlužení spatřuje nepoctivý záměr, a to jak zatajením nejvyšších dluhů, tak i tím, že dlužník nespolupracuje. Navrhuje prohlášení konkursu a neschválení oddlužení. Závěrem soud konstatoval, že se dlužník k jednání nedostavil a nevyjádřil se, o formě oddlužení neproběhlo hlasování podle ustanovení § 402 IZ, protože se schůze věřitelů nezúčastnil žádný z věřitelů a žádný věřitel nezaslal hlasovací lístek, a rozhodl, jak uvedeno v napadeném usnesení.

Je pravdou, že dlužník svou neúčastí na přezkumném jednání a schůzi věřitelů mohl předejít nepříznivému rozhodnutí, neboť mohl oponovat zprávě správce a rovněž prokázat svou ekonomickou nabídku pro oddlužení spočívající ve vyšším příjmu a počtu vyživovaných osob.

Odvolací soud však ze seznamu insolvenčních správců zjistil, že ohlášeným společníkem správce Voleský a partneři, v.o.s. je zapsán toliko JUDr. Vlastimil Voleský (od 3.1.2011). Z uvedeného tedy plyne, že výsledky přezkumného jednání nemají žádné účinky, neboť se jej nezúčastnil ohlášený společník, jak se podává z protokolu o jednání, nýbrž JUDr. Michal Krejčí, jenž místo ohlášeného společníka přezkoumal přihlášené pohledávky-k tomu blíže závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38 ze dne 21.6.2013. V něm soud dovodil, že veřejná obchodní společnost zapsaná v seznamu insolvenčních správců může mít více ohlášených společníků (§ 5 odst. 1 písm. d/ IZ), jejichž prostřednictvím bude oprávněna činnost insolvenčního správce vykonávat, že v insolvenčním řízení může veřejná obchodní společnost vykonávat činnost (funkci) insolvenčního správce výhradně prostřednictvím svého ohlášeného společníka-jen takovou osobu může soudu podle § 24 odst. 2 IZ oznámit jako společníka, který bude jejím jménem ve funkci insolvenčního správce konat, a že úkony činěné za veřejnou obchodní společnost co ustanoveného insolvenčního správce jiným než jejím ohlášeným společníkem nemají účinky úkonů insolvenčního správce, které s nimi zákon jinak spojuje; na tom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že insolvenční soud-ať již přehlédnutím, nebo v důsledku svého nesprávného právního názoru-jednání s neohlášeným společníkem připustil.

Za této situace nebylo lze uzavřít, jaká je výše přezkoumaných pohledávek a z toho dovozovat závěry ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť nedošlo k řádnému přezkumu přihlášených pohledávek.

Odvolací soud však neshledal důvodný ani závěr o nepoctivém záměru dlužníka spočívající v neuvedení svých závazků. Je nepochybné, že soud vycházel toliko ze zprávy správce, aniž by si ověřil, proč s ním dlužník nekomunikuje, resp. nereagoval na jeho výzvu. Soud měl ověřit, na jakou adresu skutečně správce výzvu doručoval s ohledem na požadavek dlužníka o doručování na adresu v Praze 6, neboť sám soud opakovaně (např. i samotné rozhodnutí o úpadku A-28, či další korespondenci) na tuto adresu nedoručoval, ačkoliv mu byla známa. Navíc soud nijak nehodnotil dlužníkem předložené seznamy, z nichž se podávají rozdílné údaje o závazcích dlužníka, stejně pak i o jeho majetku. Zejména měl žádat vysvětlení od správce, proč nezahrnul do soupisu majetkové podstaty též shora uvedenou budovu č.p. 26, nýbrž jen pozemky, a jakým způsobem dospěl k jejich ocenění. Pokud správce čerpal toliko z dlužníkova seznamu majetku, pak jeho zjištění jsou nedostatečná. Nepochybně pak mohl správce činit dotaz i u zaměstnavatele dlužníka ohledně jeho příjmu, přičemž je zřejmé, že vyšel z údajů sdělených dlužníkem. Z obsahu zprávy správce lze usuzovat, že se jeho zjišťování majetkových poměrů dlužníka fakticky omezilo na zaslání dopisu dlužníku k předložení požadovaných údajů, aniž by prokázal, že dlužníku byla předmětná zásilka doručena, a převzetí údajů sdělených dlužníkem soudu v průběhu řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že jednání dlužníka nebylo takového charakteru, aby naplnilo skutkovou podstatu nepoctivého záměru (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), neboť nebylo v řízení zjištěno, že by vědomě poškozoval věřitele, či zatajoval majetek, a že jeho neúčast na přezkumném jednání a schůzi věřitelů rovněž nelze považovat za lehkomyslný, či nedbalý přístup ve smyslu § 395 odst. 2 písm. b) IZ.

Protože na základě uvedených zjištění a úvah odvolací soud žádné trvající důvody pro závěr o nepřípustnosti oddlužení dlužníka neshledal a protože je z povahy věci vyloučeno, aby o tom, zda oddlužení bude v dané věci schváleno, sám rozhodl, postupoval podle § 219a odst. 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 10. října 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová