3 VSPH 85/2013-A-14
KSUL 79 INS 31299/2012 3 VSPH 85/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Meziboří, PSČ 435 13, Okružní 115, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 79 INS 31299/2012-A-8 ze dne 2. ledna 2013,

takto:

Usnesení se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku Jaroslavě anonymizovano n e u k l á d á .

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 2.1.2013 uložil navrhovateli-dlužníku dlužníka Jaroslavě anonymizovano zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení zálohu 30.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 7.9.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem. Soud odkázal na ustanovení § 108 a § 389 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen IZ) a uvedl, že dlužník navrhl řešit úpadek oddlužením formou splátkového kalendáře. Dlužníkovy závazky činí celkem 105.115,-Kč včetně závazků z podnikání ve výši 20.496,-Kč, odpovídajících podílu 19 % na závazcích. S ohledem na § 389 IZ nelze povolit řešení úpadku oddlužením a úpadek bude pravděpodobně řešen konkursem. Je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu, která činí v případě zpeněžení majetku minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Při ukládání zálohy vzal soud v potaz, že dlužník nevlastní žádný hodnotný majetek, nicméně nelze zatížit výdaji na počáteční náklady a odměnu insolvenčního správce pouze státní rozpočet.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém uvedl, že požadoval uložení zálohy pouze ve výši 1.000,-Kč. Poukázal na své sociální poměry s tím, že celková výše jeho dluhu z podnikání dosahuje částky 20.300,-Kč, přičemž dluh ve výši 3.300,-a ve výši 17.000,-Kč jsou pohledávkami České správy sociálního zabezpečení v Praze.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužníka důvodným.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník, pobírající měsíční hrubý plat 10.500,-Kč, nevlastní žádný movitý nebo nemovitý majetek, který by bylo možné zpeněžit. Výše nezajištěných závazků dlužníka činí přibližně částku 110.000,-Kč, z toho závazky u České správy sociálního zabezpečení vzniklé v době evidence dlužníka v živnostenském rejstříku činí přibližně 21.000,-Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě se odvolací soud domnívá, že závěr soudu I. stupně o tom, že nebude patrně možné řešit dlužníkův úpadek oddlužením, je předčasný. Ze spisu vyplývá, že dlužník je schopen věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k jeho povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč) uhradit během 5 let více než 60% jejich pohledávek. Ze svého předchozího podnikání eviduje nezajištěné závazky toliku vůči jedinému věřiteli, České správě sociálního zabezpečení.

Dlužník sice dosud nepředložil souhlas České správy sociálního zabezpečení s povolením oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), není však vyloučeno, aby dlužník nabídl takové uspokojení pro své věřitele, které by zaručovalo plné, nebo 100% blížící se uspokojení jejich pohledávek. To by v souladu s názorem Nejvyššího soudu v jeho usnesení 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 113/2011) mohlo vést k závěru, že ani dluh z podnikání dlužníka, jenž by byl zcela uspokojen plněním splátkového kalendáře, by nebránil povolení jeho oddlužení.

Se soudem I. stupně lze souhlasit v tom, že o povolení oddlužení lze mít pochybnosti, s ohledem na novelizované znění § 397 odst. 1 IZ však povolení oddlužení taková pochybnost nebrání, neboť sporné otázky lze přezkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je dále dle odvolacího soudu podstatné, že s účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela) novelizován IZ, přičemž dle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku rozhodne insolvenční soud také o žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 5 a 6). V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh.

V dané věci rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo. Proto nelze dlužníku uložit-při změněné právní úpravě-povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. ledna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková