3 VSPH 85/2011-P158-7
MSPH 59 INS 578/2009 3 VSPH 85/2011-P158-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: CDC-Credit and Development Company, a.s., identifikační číslo 25635441, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 22, o odvolání věřitele: František Zjevík, bytem v Praze 4, Vavřenova 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.prosince 2010, č.j. MSPH 59 INS 578/2009-P158-2,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.prosince 2010, č.j. MSPH 59 INS 578/2009-P158-2, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl přihlášku pohledávky č. 158 věřitele Františka Zjevíka (věřitel) a vyslovil, že právní mocí usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí. Uvedl, že s účinky 21.10.2009 vydal usnesení č.j. MSPH 59 INS 578/2009-A-44, jímž byl zjištěn dlužníkův úpadek, na jeho majetek prohlásil konkurs a zároveň vyzval věřitele, kteří tak ještě neučinili, ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí, aby tak učinili, a že lhůta k podání přihlášek uplynula dnem 20.11.2009. Cituje ustanovení § 173 a § 83 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že u přihlášky pohledávky uvedeného věřitele ze dne 27.12.2010, doručené insolvenčnímu soudu až 28.12.2010, nemohly nastat zákonné účinky v důsledku marného uplynutí stanovené lhůty, nelze k ní proto přihlížet a je namístě podle § 185 InsZ ji odmítnout a ukončit věřitelovu účast v insolvenčním řízení.

Toto usnesení napadl věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud přezkoumal, neboť ve lhůtě do 20.11.2009 nemohl přihlášku pohledávky k insolvenčnímu soudu podat, když usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 prostřednictvím pověřené soudní komisařky JUDr. Jany Dolanové se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 12, č.j. 22 D 418/2009-116, nabylo právní moci teprve 21.12. 2010.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 173 odst. 1 InsZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle § 173 odst. 3 InsZ pak lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo vázanou na podmínku. Podobně se nepřihlíží k popřené pohledávce, nepodá-li věřitel popřené pohledávky v zákonem stanovené lhůtě žalobu na určení její pravosti (§ 198 InsZ). 3 V S P H 8 5 / 2 0 1 1

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) InsZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 InsZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 InsZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 4 InsZ).

Podle § 185 InsZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Rejstřík je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu a díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Se zřetelem k tomu zákon též stanoví jako zásadu doručování soudních rozhodnutí (předvolání, vyrozumění či jiných písemností) tzv. zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Tyto písemnosti se zásadně doručují pouze vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu s jejich současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se pojí účinky doručení (§ 71 odst. 1 a 2 InsZ-tzv. doručení vyhláškou). Uvedené platí, i když písemnost byla doručována zvlášť ve smyslu § 75 InsZ (proto, že tak stanoví zákon anebo proto, že tak rozhodl insolvenční soud). Rozhodnutí vydaná insolvenčním soudem v insolvenčním řízení ovšem nabývají účinnosti již okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 InsZ).

Věřitelé jsou oprávněni přihlašovat své pohledávky za dlužníkem nikoli až v průběhu lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, která představuje konečnou (propadnou) lhůtu k podání přihlášek, nýbrž již od zahájení insolvenčního řízení, a to, i kdyby insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek (§ 110 odst. 1, § 173 odst. 1 InsZ). Zahájení insolvenčního řízení insolvenční soud oznamuje dle § 101 InsZ vyhláškou zveřejněnou na jeho úřední desce a v insolvenčním rejstříku, již doručuje zvlášť jen stávajícím účastníkům řízení, známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska) dle § 430 InsZ, a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v § 102 InsZ. Obdobně i rozhodnutí o úpadku soud doručuje pouze vyhláškou postupem dle § 71 odst. 1 InsZ; zvlášť se dle § 138 InsZ doručuje pouze dlužníku, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (podle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle § 430 InsZ, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v § 139 InsZ.

Ze spisu se podává, že věřitel podáním z 28.12.2010 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z dluhopisu vystaveného dlužníkem na částku 50.000,--Kč ve výši 57.500,--Kč s tím, že ji nabyl v dědickém řízení na základě rozhodnutí až z prosince 2010, že lhůta 30 dnů od 21.10.2009, kdy nastaly účinky rozhodnutí insolvenčního 3 V S P H 8 5 / 2 0 1 1 soudu, jímž zjistil dlužníkův úpadek, prohlásil konkurs na jeho majetek a vyzval věřitele, aby v této lhůtě, pokud tak již neučinili, přihlásili své pohledávky, uplynula 20.11.2009; její marné uplynutí mělo za následek, že se k ní již nepřihlíží a tento právní účinek nelze zvrátit ani opožděně přihlášenou pohledávkou, byť by tuto pohledávku, resp. listinu, na níž se zakládá, byla věřiteli potvrzena jako dědictví v dědickém řízení rozhodnutím soudu až v prosinci 2010.

Je třeba vycházet z ustanovení § 460 ObčZ, podle něhož se dědictví nabývá smrtí, zároveň právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví, což předpokládá mimo jiné, že dědictví po každém zůstaviteli musí být soudem projednáno a rozhodnuto ve zvláštním řízení o dědictví. Dědické řízení končí usnesením o dědictví, jímž se s účinností ke dni smrti zůstavitele deklarují právní vztahy, tj. vypořádání dědictví mezi zůstavitelovy dědice, ke dni jeho úmrtí. Stav, jaký tu vzniká v době od smrti zůstavitele až do pravomocného usnesení, kterým se dědické řízení končí, se projevuje ve vztazích k majetku patřícímu do dědictví a k zůstavitelovým dluhům tak, až do vypořádání dědictví pravomocným usnesením jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví, z právních úkonů, týkajících se věcí, hodnot nebo jiných majetkových práv patřících do dědictví, jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně a jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech. Situací, kdy věřitel pohledávky ji byl nucen uplatnit u soudu v průběhu dědického řízení, aby nedošlo k jejímu promlčení, se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 29 Odo 751/2006 ze dne 31. ledna 2008, podle něhož není-li v probíhajícím dědickém řízení dosud zjištěn okruh dědiců zemřelého dlužníka, může věřitel podat žalobu proti neznámým dědicům zemřelého. Podobná situace nastala i v projednávané věci, kdy v probíhajícím dědickém řízení dosud nebyl zjištěn okruh dědiců zemřelého věřitele a v běžící lhůtě bylo třeba uplatnit pohledávku za dlužníkem; mohl tak učinit kterýkoliv v úvahu přicházejících dědiců, tedy i věřitel.

Odvolací soud vzhledem k tomu, že zmeškání lhůty nelze podle § 83 InsZ prominout, dospěl k závěru, že insolvenční soud-i za popsané nestandardní situace -správně posoudil přihlášku pohledávky jako opožděnou, a proto také správně rozhodl, když ji odmítl a vyslovil, že právní mocí napadeného usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

Veden výše uvedenými závěry odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3.března 2011 JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová