3 VSPH 849/2013-B-16
KSPL 27 INS 26181/2012 3 VSPH 849/2013-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice: Lenka anonymizovano , anonymizovano , bytem 357 08 Krajková, Květná 8, zahájeném na návrh věřitele: Komerční banka, a.s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/969, IČO: 45317054, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 26181/2012-B-10 ze dne 26. dubna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 26181/2012-B-10 ze dne 26. dubna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 26181/2012-B-10 ze dne 26.4.2013, v bodě I. výroku prohlásil na majetek dlužnice Lenky anonymizovano (dále jen dlužnice) konkurs, v bodě II. výroku uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, v bodě III. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný a v bodě IV. uložil insolvenčnímu správci ve lhůtě 30 dnů podat soudu zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že 24.10.2012 mu byl doručen insolvenční návrh věřitele (Komerční banka, a.s., dále jen Navrhovatel), v němž navrhl, aby soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužnice.

Uvedl, že ve smyslu § 136 ve spojení s ust. § 149 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), rozhodl usnesením z 13.2.2013 č.j. KSPL 27 INS 26181/2012-A-8 o úpadku dlužnice. V tomto rozhodnutí nestanovil způsob, jakým bude úpadek dlužnice řešen. Při přezkumném jednání dne 19.4.2013 insolvenční správce na základě jeho šetření navrhl řešení úpadku dlužnice konkursem.

Soud uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že dlužnice nepodala návrh na povolení oddlužení, nezbylo mu než v souladu s ust. § 149 odst. 1 IZ prohlásit na její majetek konkurs, jenž bude projednáván podle § 314 odst. 1 písm. b) IZ jako nepatrný.

Toto usnesení napadla dlužnice včasným odvoláním s tím, že bude-li v něm úspěšná podá návrh na povolení oddlužení. Uvedla, že má jediný zajištěný závazek vůči Navrhovateli, ostatní závazky v celkové výši 787.185,-Kč jsou nezajištěné. Má čistý měsíční příjem ze zaměstnání 17.800,-Kč, je rozvedená a pečuje o jedno dítě ve věku 10 let. Orientačním výpočtem prostřednictvím kalkulátoru splátek zjistila měsíční splátku 7.186,-Kč pro oddlužení, což po odečtení měsíčního nároku insolvenčního správce 1.089,-Kč představuje částku 6.097,-Kč, za 60 měsíců tedy 365.820,-Kč, tj. 46,5 % nezajištěných pohledávek.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není opodstatněné.

Za podmínek stanovených v § 148 IZ insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku spojí rozhodnutí o způsobu jeho řešení, a to konkursem (dle odstavce 1), reorganizací (dle odstavce 2) nebo oddlužením (dle odstavce 3). Jinak rozhodne o způsobu řešení úpadku dle § 149 IZ (ve znění do 31.12.2013) samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ).

Dle právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dát dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ obsaženou mezi jinými ustanoveními insolvenčního zákona (bez uvedení obsahu ustanovení). Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z výše podaného výkladu plyne, že potřeba poučit dlužníka při doručení věřitelského insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvenčnímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto způsobu řešení svého úpadku vyloučen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není postavena najisto v době doručování věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v případech, kdy insolvenční návrh věřitele směřuje proti dlužníku-fyzické osobě), lze mít poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitě konkrétní, jen obsahuje-li současně (nejméně) předpoklad vyjádřený ustanovením § 389 odst. 1 IZ (že dlužník není podnikatelem).

Dlužnice nikterak nezpochybnila, že rozhodnutí o jejím úpadku (na základě insolvenčního návrhu doručeného soudu 24.10.2012 podaného Navrhovatelem) ze dne 13.2.2013, č.j. KSPL 27 INS 26181/2012-A-8, je správné, neboť se proti usnesení, jímž byl úpadek zjištěn a s nímž insolvenční soud nespojil rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dle § 148 IZ a rozhodoval o něm-v režimu § 149 odst. 1 IZ-samostatným usnesením, neodvolala (jeho právní moc nastala 5.3.2013), takže za uvedené situace bylo namístě, aby insolvenční soud rozhodl o způsobu jeho řešení. V uvedeném usnesení též nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 16.4.2013, jež měla rozhodnout i o způsobu řešení úpadku dlužnice.

Usnesením č.j. KSPL 27 INS 26181/2012-A-6 ze dne 31.10.2012 byla dlužnice insolvenčním soudem vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a předložila mimo jiné seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců; v něm jí bylo dáno též poučení o možnosti řešit svůj úpadek oddlužením ve shodném znění, jak uvedeno shora v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 39/2012. Výzva byla doručena dlužnici 20.11.2012 (podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu-o.s.ř.). Dlužnice na tuto výzvu nijak nereagovala a ve věci se nevyjádřila.

Při přezkumném jednání dne 16.4.2013 byly přezkoumány přihlášky osmi věřitelů, které byly insolvenčním správcem a dlužnicí uznány. Bezprostředně po přezkumném jednání následovala schůze věřitelů, jíž se zúčastnil Navrhovatel, na němž insolvenční správce podal zprávu, jak uvedl ve svém písemném vyhotovení (dokument B-4) a mimo jiné uvedl, že pro nesoučinnost dlužnice nemohl posoudit její výdělkové možnosti a s ohledem na skutečnost, že dlužnice nepodala návrh na povolení oddlužení, navrhl jej řešit nepatrným konkursem. K tomu dlužnice uvedla, že pracuje jako asistentka prodeje ve společnosti Makro v Karlových Varech a k dotazu soudu, proč nereagovala na výzvu insolvenčního správce sdělila, že si to špatně přečetla a nevěděla, jak reagovat. K dotazu proč nepožádala o vysvětlení sdělila, že jí to nenapadlo. Doplnila, že v době doručení insolvenčního návrhu s usnesením k vyjádření se k němu a předložení seznamů, byla nemocná. Závěrem schůze věřitelů přijala usnesení, že způsobem řešení úpadku dlužnice bude v souladu s návrhem insolvenčního správce prohlášení konkursu, který může být projednáván jako nepatrný. Soud odročil jednání za účelem rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně dlužnici doručil do vlastních rukou insolvenční návrh spolu s usnesením ze dne 31.10.2012 obsahujícím-vedle výzvy k vyjádření k připojenému návrhu a k předložení seznamů dle § 104 IZ-též řádné poučení dle § 390 odst. 1 IZ o tom, že dlužník, který není podnikatelem a jeho závazky nepocházejí z podnikání, může insolvenčnímu soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podat návrh na povolení oddlužení ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Lhůta k podání tohoto návrhu dle § 57 odst. 1 o.s.ř. počala dlužnici běžet ode dne následujícího po dni, kdy jí byl insolvenční návrh doručen, tj. od 21.10.2012, a její poslední den připadl na 20.12.2012. Dlužnice v této lhůtě (ani později) žádný návrh na povolení oddlužení nepodala, ani řádně nezdůvodnila, proč tak neučinila, resp. proč tak učinit nemohla. Její vysvětlení podané na schůzi věřitelů spíše svědčí o tom, že výzvě soudu nevěnovala řádnou pozornost a nedbala svých práv, neboť se ani k samotnému insolvenčnímu návrhu nevyjádřila, a své vyjádření, že byla v té době nemocná nijak nekonkretizovala (vážností nemoci, její délkou atd.), aby bylo lze dovodit, že jí bránila k podání vyjádření a návrhu na povolení oddlužení.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, když-v režimu § 149 IZ-prohlásil na majetek dlužnice konkurs, neboť předtím již bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice, a ten při absenci návrhu na povolení oddlužení (řešení úpadku dlužnice reorganizací dle § 316 a násl. IZ, jak se podává z obsahu spisu nepřichází v úvahu) lze řešit jedině konkursem.

Proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 26. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková