3 VSPH 847/2016-P4-10
MSPH 77 INS 30641/2014 3 VSPH 847/2016-P4-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovec a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v insolvenční věci dlužníka: Bc. Aleš anonymizovano , anonymizovano , IČO 45464937, bytem Londýnská 221/10, Praha 2, zast. advokátem JUDr. Janem Kočím se sídlem Karolíny Světlé 14, Praha 1, o odvolání věřitelky č. 4: Ing. Emma Trnobranská, nar. 31.12.1938, bytem Jablonecká 410/46, Praha 9, zast. advokátem JUDr. Jaroslavem Mašínem se sídlem Karlovo náměstí 19, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 30641/2014-P4-4, ze dne 6. října 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 30641/2014- P4-4, ze dne 6. října 2015, se m ě n í tak, že se uplatnění práva na uspokojení pohledávky P4 ve výši 2.942.652,-Kč věřitelky č. 4 Ing. Emmy Trnobranské, nar. 31.12.1938, ze zajištění nemovitostmi, a to:

1) pozemek parc. č. 71/5, jehož součástí je stavba, budova čp. 902 rodinný dům; pozemek parc. č. 71/6, jehož součástí je stavba, budova čp. 903 rodinný dům; pozemek parc. č. 71/7; pozemek parc. č. 71/8; pozemek par č. 71/9; pozemek parc. č. 72/3; pozemek parc. č.72/4, jehož součástí je stavba bez čp/če garáž; garáž bez čp/če na pozemku parc. č. 71/9 vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 6, pro kat. území Dolní Počernice, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, 2) jednotka č. 703/3 v budově čp. 703, na pozemku parc. č. 501/18, zapsané na listu vlastnictví č. 4058 spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy čp. 703 a pozemku parc. č. 501/18 v rozsahu 818/10000, zapsaných na llistu vlastnictví č. 1985 vše pro kat. území Ráj, obec Karviná, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, 3) pozemek parc. č. 1498 zapsaný na listu vlastnictví č. 1321 pro kat. území Hradištko u Sadské, obec Hradištko, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením rozhodl o tom, že se odmítá uplatnění práva na uspokojení pohledávky P4 ze zajištění ze dne 5.8.2015 věřitelky č. 4 Ing. Emmy Trnobranské (dále jen Věřitelka) k nemovitostem specifikovanými ve výroku tohoto usnesení (dále jen nemovitosti). isir.justi ce.cz

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že věřitelka dne 12.11.2014 (P4-1) doručila soudu přihlášku pohledávky ve výši 2.642.652,-Kč z titulu náhrady škody za nevyplacení kupní ceny za nemovitost jako pohledávky nezajištěné, nepodmíněné a vykonatelné. Dne 5.8.2015 doručila soudu doplnění přihlášky s tím, že pohledávku uplatňuje jako zajištěnou nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka s odůvodněním, že je věřitelkou vykonatelné pohledávky na náhradu škody způsobené trestným činem a má právo na uspokojení ze zpeněžení nemovitostí zajištěných v trestním řízení usnesením Policie ČR o zajištění náhradní hodnoty podle § 79f trestního řádu č.j. KRPA-1544-357/TČ-2011-000094 ze dne 2.3.2012 a usnesením Městského soudu v Praze o zajištění nároku poškozeného podle § 47 trestního řádu č.j. 4 T 4/2013-3846 ze dne 3.7.2014 (dokument P4-2).

Cituje § 173 odst. 1, § 166, § 167 odst. 2, § 174 odst. 3 a § 185 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), insolvenční soud dospěl k závěru, že uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze zajištění podáním ze dne 5.8.2015 je opožděnou změnou přihlášky, k níž se nepřihlíží. Rozvedl, že usnesením ze dne 12.11.2014 (A-2) vydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, usnesením ze dne 14.5.2015 (A-24) rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs, vyzval věřitele dlužníka, aby ve stanovené lhůtě (nejpozději dne 14.7.2015) přihlásili své pohledávky. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 16/2011 ze dne 30.11.2011. Konstatoval, že věřitelka uplatňuje uspokojení pohledávky ze zajištění podle § 167 odst. 2 IZ, a že toto zajištění bylo založeno ještě před zahájením insolvenčního řízení. Vyhodnotil přihlášku věřitelky ze dne 5.8.2015 jako změnu (doplnění) uplatnění pořadí přihlášky, k němuž však došlo již po marném uplatnění přihlašovací lhůty (dnem 14.7.2015), proto ji považoval za opožděnou a odmítl ji postupem podle § 185 IZ. Dovodil, že na daný příklad nedopadá § 173 odst. 1 věta třetí IZ, neboť právo na uplatnění zajištění existovalo ve lhůtě stanovené pro přihlašování pohledávek; opačný výklad by byl v rozporu se základními zásadami insolvenčního práva. Uzavřel, že věřitel, jenž má zájem na uspokojení ze zajištění, je povinen uplatnit své právo ve lhůtě stanovené pro přihlašování pohledávek, pokud mu však právo na uspokojení ze zajištění nevzniklo později.

Proti tomuto usnesení podala Věřitelka včas odvolání a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se uplatnění práva ze zajištění neodmítá. Má za to, že § 173 odst. 1 větu třetí IZ je nutno vykládat tak, že Věřitelka je oprávněna přihlášku podat kdykoli, pokud zajištění trvá, a je tak oprávněna ji i kdykoli doplnit. Namítla, že ze znění § 167 odst. 2 IZ vyplývá, že zákon rozlišuje věřitele specifikovaných pohledávek na náhradu škody a zajištěné věřitele, přičemž ustanovení týkající se zajištěných věřitelů se pak použijí obdobně i na věřitele pohledávek na náhradu škody pouze co se týká jejich postavení. Uzavřela, že lhůta pro podání přihlášky a zajištění je pro tyto věřitele stanovena samostatným konkrétním a zvláštním ustanovením insolvenčního zákona.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání Věřitelky je důvodné.

Podle § 166 IZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

Podle § 167 IZ zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak (odst. 1). Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem se uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty zajištěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, nebo podal-li takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení podle odstavce 1 je rozhodující doba vzniku zajištění podle trestního řádu. Ustanovení týkající se postavení zajištěných věřitelů platí pro tyto věřitele obdobně (odst. 2).

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 14.5.2015 (A-24) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek, ustanovil do funkce insolvenčního správce Ing. Ivana Mikeše (dále jen správce), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili se pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku, taktéž vyzval věřitele, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách. Konec lhůty pro podání přihlášek tak připadl na den 14.7.2015. Z obsahu spisu odvolací soud také ověřil správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně (jež nebyla odvoláním zpochybněna) týkajících se přihlášky pohledávky Věřitelky ze dne 12.11.2014 (P4-1) a jejího doplnění ze dne 5.8.2015 (P4-2) a dne 22.9.2015 (P4-3). Dne 12.11.2014 přihlásila Věřitelka pohledávku ve výši 2.942.652,-Kč, jakožto nezajištěnou, nepodmíněnou a vykonatelnou, dne 5.8.2015 tuto přihlášku pohledávky doplnila tak, že uplatňuje pohledávku jako zajištěnou majetkem dlužníka. Z protokolu o dalším přezkumném jednání ze dne 27.10.2015 (B-29) plyne, že přihlášky pohledávky Věřitelky a věřitelů č. 6 a 15 dosud nebyly přezkoumány, neboť soud prvního stupně vyčkává na rozhodnutí o odvolání proti odmítnutí uplatnění zajištění pro opožděnost.

Ve shodné věci tohoto dlužníka týkající se jen jiného přihlášeného věřitele již Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jenž rozhodl shodně, jako v této projednávané věci, a to usnesením sen. zn. 4 VSPH 850/2016-P6-9, MSPH 77 INS 30641/2014 ze dne 30.5.2015, na nějž odkazuje. V něm odvolací soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 39/2014 ze dne 27.11.2014, jenž uvedl, že je-li insolvenční dlužník zástavním dlužníkem i osobním dlužníkem zajištěného věřitele (zástavního věřitele), je zajištěný věřitel povinen přihlásit zajištěnou (osobní) pohledávku do insolvenčního řízení do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku. Právo na uspokojení pohledávky ze zajištění je v takovém případě považováno za přihlášení přednostního pořadí pohledávky do insolvenčního řízení, k němuž rovněž musí dojít v přihlašovací lhůtě určené v rozhodnutí o úpadku. V označené věci odvolací soud dovodil, že považuje za podstatné, že věřitel ve smyslu § 173 odst. 1 věta in fine IZ svou pohledávku přihlásil jako vykonatelnou z titulu náhrady škody způsobené trestným činem dlužníka, přičemž v trestním řízení byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a zajištění v době podání přihlášky trvalo. Jak plyne z citovaného ustanovení, je v tomto případě věřitel oprávněn přihlášku pohledávky podat kdykoli v průběhu insolvenčního řízení (za předpokladu, že je majetek zajišťující pohledávku dosud součástí majetkové podstaty a zajištění v trestním řízení dosud trvá).

Uvedené závěry se zcela uplatní i na projednávanou věc. Lhůta, jež Věřitelce běží k podání přihlášky tak nemohla k 5.8.2015 uplynout a Věřitelka proto byla oprávněna uplatnit právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění (obdobně jsou ostatní zajištění věřitelé oprávněni uplatnit své právo do konce přihlašovací lhůty, přestože přihlášku pohledávky bez uplatnění práva na uspokojení ze zajištění již podali kdykoli dříve po zahájení insolvenčního řízení).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání věřitelky důvodným a proto postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnsot vyhotovení: Mandáková