3 VSPH 844/2010-A-12
KSPL 54 INS 8670/2010 3 VSPH 844/2010-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Štědrá 62, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 8670/2010-A-7 ze dne 24. srpna 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 8670/2010-A-7 ze dne 24. srpna 2010 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 8670/2010-A-7 ze dne 24.8.2010 uložil dlužnici Veronice anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že mu byl dne 2.8.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice, na jehož základě bylo téhož dne zahájeno insolvenční řízení. Protože z insolvenčního návrhu a jeho příloh nelze usoudit, že majetek dlužnice je postačující ke krytí nákladů insolvenčního řízení, soud rozhodl o povinnosti dlužnice složit zálohu na náklady tohoto řízení. K tomu soud uvedl, že účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona, dále jen IZ ). Za předpokladu, že by úpadek dlužníka byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 písm. a/ IZ), jeví se logickým stanovit odpovídající výši zálohy v relaci na předpokládanou odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce při oddlužení (§ 3 vyhl. č. 313/2007 Sb.), a to tak, aby v jeho počáteční fázi nechyběly finanční prostředky k úhradě těchto nároků insolvenčního správce. Přiměřenou se tak soudu jeví záloha ve výši 10.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Namítala, že o oddlužení žádá z důvodu hrozícího úpadku. Již v návrhu uvedla, že její příjmy nepostačují k zaplacení všech jejích pohledávek splatných déle než 30 dnů. Proto není schopna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť finanční prostředky k tomu potřebné nemá a nechce se více zadlužovat.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno. Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení nedostál. Žádná skutková zjištění a právní závěry, které jsou ve smyslu výše uvedeného pro věc podstatné, soud neuvedl, a odkázav na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení obecně konstatoval, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh na dostatečnost majetku dlužnice ke krytí nákladů insolvenčního řízení usuzovat nelze. Stejně tak obecně soud zmínil, jaká záloha by se jevila odpovídající pro případ řešení dlužníkova úpadku oddlužením provedeným plněním splátkového kalendáře. Neuvedl však, zda se ho dlužnice vůbec domáhala a zda toto řešení v jejím případě (s ohledem na dosavadní výsledky řízení) lze vskutku očekávat (zda je tu oddlužení přípustné subjektivně,ve smyslu § 389 IZ, i věcně dle § 395 IZ). Pro ten případ pak při absenci vylíčení poměrů dané věci není bez dalšího odůvodněn ani závěr, že pro počáteční fázi insolvenčního řízení-po rozhodnutí o úpadku dlužnice do případného schválení oddlužení splátkovým kalendářem-je ke krytí hotových výdajů a odměny správce nutná právě záloha ve výši 10.000,-Kč. Soud tedy nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je jí zapotřebí právě ve stanovené výši.

Odvolací soud proto napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pro další řízení je podstatné, že podle zjištění odvolacího soudu ve skutečnosti dlužnice podala spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, přičemž současně s dlužnicí podal u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení též její manžel Jiří Švec (věc vedená pod sp.zn. KSPL 54 INS 8668/2010). Tuto okolnost však soud prvního stupně vůbec nevzal v potaz. Jak již konstatoval odvolací soud v rozhodnutí sp.zn. KSPL 54 INS 8668/2010, 3 VSPH 843/2010-A ze dne 28.2.2011, z obsahu obou návrhů (a jejich příloh) vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do společného jmění manželů (dále jen SJM) ve smyslu § 143a občanského zákoníku. Podle domněnky stanovené v § 144 téhož zákona platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. V předmětných insolvenčních věcech z ničeho neplyne, že by některé závazky vznikly nebo některý majetek byl nabyt ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM, a oba manželé-dlužníci také výslovně tvrdí, že všechen jimi vykazovaný majetek i závazky jsou společné-náleží do jejich SJM.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Zhodnotit, zda oba manželé splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, lze zásadně až poté, co bude projednávaná věc spojena podle § 112 o.s.ř. s věcí týkající se dlužníka Jiřího Švece vedené pod sp.zn. KSPL 54 INS 8668/2010.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. února 2011

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová