3 VSPH 843/2014-A-12
KSPH 68 INS 7179/2014 3 VSPH 843/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kralupech nad Vltavou, Makarenkova 741, zahájené k návrhu dlužnice o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 7179/2014-A-7 ze dne 18. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 7179/2014-A-7 ze dne 18. března 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 17.3.2014 insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení s tím, že není schopna dostát svým závazkům. Insolvenční soud vyšel z toho, že v kolonce č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář) uvedla dlužnice, že má sedm závazků u šesti věřitelů v celkové výši 831.971,--Kč, které není schopna splácet, avšak již netvrdila další rozhodné skutečnosti, tj. řádně neoznačila své věřitele a konkrétní výši jejich pohledávky a lhůtu její splatnosti neuvedla. Cituje ustanovení § 3, § 103, § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dospěl k závěru, že tvrzení uvedená dlužnicí nedávají dostatečný podklad pro závěr, byla-li prokázána, že se nachází v úpadku z důvodu insolvence, tj. že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit. Uvedl, že pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí, případně, že je dlužník v platební neschopnosti nebo je předlužen, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 InsZ uvedením okolností osvědčující dlužníkův úpadek, a odkázal na závěry Nejvyššího soudu pod sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze 30.5.2010 (publikované pod číslem 91/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), zároveň poznamenal s odkazem na závěry Nejvyššího soudu v jeho usnesení pod sen.zn. 29 NSČR 7/2008 (publikované pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž povinnost vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto rozhodujících skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené vady insolvenčního návrhu mu brání v pokračování insolvenčního řízení, a proto postupem podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh odmítl. Usnesením č.j. KSPH 68 INS 2032/2014-A-7 ze 30.1.2014 insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužnice ze stejných důvodů jako v odůvodnění napadeného usnesení.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, s odůvodněním, podle něhož s návrhem na povolení oddlužení doložila všechny podklady, tj. seznam závazků společně se seznamem věřitelů, seznam majetku, seznam zaměstnanců, příjmy za poslední 3 roky, pracovní smlouvu, čestné prohlášení i důvod zadlužení, a namítla, že měl-li soud za to, že tyto podklady nejsou dostačující, měl ji vyzvat k jejich doplnění. Doplnila, že návrh na povolení oddlužení vyplňovala podle instrukce podané jí soudem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Insolvenční soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení a zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečností osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem

(co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen.zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve zněním účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na Formuláři v jeho kolonce č. 7 uvedla, že má 6 věřitelů se 7 pohledávkami, jež není schopna splácet, a byla nucena zastavit platby svým věřitelům z toho důvodu, že nemá dostatek finančních prostředků. Uvedla, že všechny její závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a jejich seznam k insolvenčnímu návrhu připojila. Dále dlužnice uvedla, že výše pohledávek jejích věřitelů činí 831.971,--Kč, ke svým majetkovým poměrům tvrdila, že je vlastníkem nezajištěného majetku v hodnotě cca 82.500,--Kč a že její čistý měsíční příjem činí cca 14.000,--Kč. Z připojeného seznamu závazků se podává označení jejích věřitelů, avšak jen neúplnou firmou, dále výše předepsané splátky, avšak není v něm uvedena konkrétní výše pohledávky každého z věřitelů a dále její splatnost. Další tvrzení, že je dlužnice uvedla ve Formuláři mimo kolonku č. 7, se týkají náležitostí návrhu na povolení oddlužení, jež však nelze vzít v potaz při posuzování úplnosti insolvenčního návrhu.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu, tj. v kolonce č. 7 Formuláře dostatečně neuvedla rozhodné skutečnosti, tj. své věřitele, výši jejich pohledávek, důvod jejich vzniku a lhůtu splatnosti ani důvod, pro který tyto závazky neuspokojuje. Tyto nedostatky nelze nahradit ani obsahem řádného seznamu závazků, který dlužnice ke svému insolvenčnímu návrhu připojila, avšak bez zákonem stanovených náležitostí. Protože z tvrzení uvedených dlužníkem neplyne, že by měla závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna uspokojovat, správně insolvenční soud dovodil, že insolvenční návrh nelze projednat, a insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 InsZ odmítl s tím, že odstraňování nedostatků insolvenčního návrhu podle § 43 občanského soudního řádu právní úprava vylučuje.

Dlužničina námitka, že Formulář vyplňovala podle instrukcí poskytnutých jí soudem, není namístě, neboť v pořadí první insolvenční návrh a insolvenční návrh, který je předmětem hodnocení, jsou obsahově totožné, přesto, že v usnesení č.j. KSPH 68 INS 2032/2014-A-7 ze 30.1.2014 insolvenční soud podobně jako v napadeném usnesení vytkl dlužnici vady, pro které byl nucen její insolvenční návrh odmítnout; lze tak přičítat jen k tíži dlužnice, že se výtkami uvedenými v prvním odmítnutí insolvenčního návrhu neřídila a podala insolvenční návrh obsahově shodný s insolvenčním návrhem původním.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová