3 VSPH 833/2014-A-34
MSPH 90 INS 17135/2012 3 VSPH 833/2014-A-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Kafkova 1432/47, Praha 6, zast. Mgr. Janem Vaňkem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 28/559, Praha 2, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-29 ze dne 2. dubna 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-29 ze dne 2. dubna 2014 se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-29 ze dne 2.4.2014 uložil dlužníku Václavu Aškovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno jeho insolvenčním návrhem dne 16.7.2012. Odkázav na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) pak vysvětloval, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení, jejíž zaplacení soud může dle cit. ustanovení insolvenčnímu navrhovateli uložit, je zajistit finanční prostředky, které insolvenční správce bude moci bezprostředně po svém ustanovení do funkce použít, a také zajistit úhradu jeho hotových výdajů a odměny, nelze-li je uspokojit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Dále soud uvedl, že dlužníku byla uložena povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč usnesením ze dne 23.7.2012, které však k odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu neukládá. Následně soud insolvenční návrh odmítl usnesením ze dne 18.9.2013, které na základě odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze změnil tak, že se návrh neodmítá.

V daném případě dlužník v návrhu tvrdí, že nedisponuje žádným hodnotnějším majetkem, toliko zůstatkem na účtu penzijního připojištění ve výši

51.621,10 Kč; jiný majetek neuvedl. Přitom navrhnul řešení svého úpadku konkursem, v němž odměna insolvenčního správce (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-dále jen vyhláška, § 38 odst. 1 věta třetí IZ) činí nejméně 45.000,-Kč bez DPH. Jelikož insolvenční správce má též nárok na odměnu z počtu přezkoumaných pohledávek (§ 2a vyhlášky) a na náhradu hotových výdajů v řádu několika tisíc Kč, pak dlužníkův majetek ve výši necelých 52 tis. Kč nemusí na úhradu nákladů insolvenčního správce stačit. I kdyby správce nezpeněžil žádný majetek, má nárok na odměnu, kterou určí soud dle kriterií § 5 vyhlášky. Odměna ve výši 45.000,-Kč však musí být správci uhrazena i pokud k žádnému zpeněžení nedojde. Náklady konkursu přitom nelze přenášet na stát.

Soud takto dospěl k závěru, že prostředky k úhradě nároků insolvenčního správce je nutné zajistit zálohu, a že s ohledem na předpokládanou výši nákladů řízení a označený majetek dlužníka je postačující zaplacení zálohy ve výši 25.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá. Uvedl, že podáním insolvenčního návrhu plnil svou zákonnou povinnost, a že dlouhodobě nevykonává podnikatelskou činnost, již v režimu živnostenského zákona ukončil ke dni 17.5.2012; dosud je však zapsán v obchodním rejstříků jako podnikatel s obchodní firmou S.A.K. Dále uvedl, že mu nejprve soud uložil zaplatit zálohu usnesením č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-7 ze dne 23.7.2012, které ale Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 3 VSPH 1055/2012-A-13 ze dne 7.10.2013 změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu neukládá. Odvolací soud totiž shledal, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky ve smyslu § 103 odst. 2 IZ, pro něž nelze v řízení pokračovat, a že tudíž nebyly dány podmínky k rozhodnutí o záloze, ale jedině k tomu, aby soud insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl. Na to insolvenční soud usnesením č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-17 ze dne 18.10.2013 insolvenční návrh dlužníka odmítl. K jeho odvolání bylo toto rozhodnutí Vrchním soudem v Praze-usnesením č.j. 4 VSPH 230/2014-A-24 ze dne 14.3.2014-změněno tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá, když podle odvolacího soudu dlužník v insolvenčním návrhu a připojených seznamech majetku a závazků vylíčil skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčují. K tomu dlužník dodal, že svůj insolvenční návrh řádně doplnil-o splatnosti závazků-podáním učiněným dne 3.8.2012 (A-8), takže nebyly splněny podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu.

Podle dlužníkova názoru insolvenční zákon neumožňuje ukládat opakované výzvy k záloze na náklady insolvenčního řízení (jak dříve umožňoval § 5 zákona o konkursu a vyrovnání). O povinnosti uhradit zálohu dlužníkem bylo již v dané insolvenční věci pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 23.7.2012 (A-7) ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7.10.2013 (A-13) tak, že se záloha neukládá. Proto soud prvního stupně nebyl oprávněn znovu dlužníkovi ukládat povinnost zaplatit tuto zálohu, neboť se jedná o věc pravomocně vyřešenou. Pro potřeby úhrady nákladů řízení jsou k dispozici finanční prostředky dlužníka na účtu penzijního připojištění u AXA Penzijního fondu, a.s., kterými nesmí dlužník vzhledem k exekučnímu omezení disponovat. Insolvenční správce je však oprávněn tento zůstatek zahrnout do majetkové podstaty, čímž mu vznikne právo na jeho výplatu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený obsahovými náležitostmi dle § 103 odst. 1 a 2 IZ (jež zahrnují též požadavek navrhovatelova vylíčení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek dle odstavce 2) a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka podle § 104 IZ zejména seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením jeho dlužníků (seznam majetku), seznam jeho závazků s uvedením jeho věřitelů (seznam závazků) a seznam jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Jedině za předpokladu, že insolvenční návrh má všechny zákonem předepsané náležitosti (co do jeho obsahu a příloh), a je tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník svým insolvenčním návrhem podaným dne 16.7.2012 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a o jeho řešení konkursem. Uvedl, že rozhodnutím Městského úřadu Černošice č.j. OOZU/336/2012Cht/3, jež nabylo právní moci dne 12.6.2012, bylo zrušeno jeho živnostenské oprávnění, a že se nachází v úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, neboť má více věřitelů, jeho závazky jsou déle než 30 dnů, resp. déle něž 3 měsíce po lhůtě splatnosti a není schopen je plnit. Jde o závazky přesahující 8 mil. Kč (bez příslušenství), které jsou uvedeny v přiloženém seznamu závazků. Proti dlužníku je vedeno několik exekucí, některé byly pro nemajetnost zastaveny. Nedisponuje žádným hodnotnějším majetkem než věcmi běžné osobní potřeby, na účtu penzijního připojištění u AXA Penzijní fond, a.s. má nesplatný zůstatek 51.621,10 Kč; pobírá invalidní důchod ve výši 11.788,-Kč, avšak po srážkách je mu vypláceno jen 7.824,-Kč měsíčně.

K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil povinné přílohy-seznamy dle § 104 IZ, z nichž ale seznam závazků zjevně postrádal předepsané náležitosti. Předně dlužník u žádného z vykázaných závazků neuvedl data jejich splatnosti (či jiné údaje, např. o vykonatelnosti, z nichž by bylo možno na dobu splatnosti usuzovat). Navíc ale zjevně nevykázal správnou (plnou) výši svých závazků, když v seznamu u všech uvedl pouze jejich odhadovanou výši , a to bez příslušenství, které nespecifikoval a nevyčíslil. Proto nebylo možno považovat tento seznam za správný a úplný, jak o něm dlužník prohlásil.

Usnesením č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-6 ze dne 23.7.2012 soud prvního stupně dlužníka vyzval k doplnění jeho insolvenčního návrhu o seznam závazků, v němž uvede data splatnosti všech svých závazků, aniž by dlužníku vytknul ostatní nedostatky tohoto seznamu a požadoval jejich odstranění. Podáním ze dne 3.8.2012 (A-8) dlužník předložil nový seznam, v němž uvedl požadované údaje o splatnosti jednotlivých svých závazků. Ve zbytku však zůstal seznam beze změny, tedy nadále vykazoval nedostatky z hlediska správnosti a úplnosti rozsahu dlužníkových závazků. K odstranění této vady seznamu závazků, jež činí insolvenční návrh pro absenci náležitostí jeho povinné přílohy nezpůsobilým projednání, však soud prvního stupně dlužníka postupem dle § 128 odst. 2 IZ dosud nevedl. To navzdory tomu, že na popsanou závadu seznamu Vrchní soud v Praze upozornil v usnesení ze dne 7.10.2013 (A-13), jímž se závěrem o neúplnosti insolvenčního návrhu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně A-7 ze dne 23.7.2012, kterým dlužníku povinnost k zaplacení zálohy poprvé uložil.

Lze tedy uzavřít, že v řízení ani dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť jeho insolvenční návrh pro popsaný nedostatek (absenci řádného seznamu závazků), k jehož odstranění ale zatím nebyl soudem vyzván, není způsobilý projednání.

Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se mu neukládá.

Pro úplnost budiž řečeno, že takového rozhodnutí odvolacího soudu (jak je z výše uvedeného zcela zřejmé) představuje procesní rozhodnutí vydávané pro tentokrát , které nijak nebrání-jak dlužník mylně dovozuje-tomu, aby soud prvního stupně v dalším průběhu řízení dlužníku povinnost k zaplacení zálohy uložil, pokud budou odstraněny popsané vady insolvenčního návrhu, které zatím brání pokračovat v řízení, a pokud k tomu budou splněny podmínky stanovené v § 108 odst. 1 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. září 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vaněčková