3 VSPH 831/2014-A-13
KSPH 60 INS 8224/2014 3 VSPH 831/2014-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníků Ganny Ivanovny anonymizovano , anonymizovano , a Evžena anonymizovano , anonymizovano , oba bytem U Dýhárny 1162, 278 01 Kralupy nad Vltavou, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 8224/2014-A-7 ze dne 27. března 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 8224/2014-A-7 ze dne 27. března 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 60 INS 8224/2014-A-7 ze dne 27.3.2014 zamítl insolvenční návrh dlužníků Ganny Ivanovny anonymizovano a Evžena anonymizovano (dále společně jen dlužníci).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podali společně insolvenční návrh, jímž se domáhali rozhodnutí o svém úpadku, a společný návrh na povolení oddlužení. V návrhu uvedli, že mají 8 peněžitých závazků u 8 nezajištěných věřitelů v celkové výši 899.354,60 Kč.

Dále soud-cituje § 3 odst. 1 a 4, § 132 odst. 1, § 143 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-konstatoval, že podle listin předložených dlužníky veškeré závazky jsou výlučně dlužníka Evžena anonymizovano , nikoli jeho manželky-dlužnice Ganny Ivanovny anonymizovano . I v exekučním příkazu vydaném Mgr. Jaroslavem Homolou ve prospěch oprávněného GE Money Auto, s.r.o. je dlužnice vedena pouze jako manželka povinného . Protože se tak z jejích tvrzení a předložených listin nepodává, že má více věřitelů se závazky po splatnosti, které není schopna plnit, neosvědčila, že je v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ. Přitom i nadále platí, že manžel není dlužníkem ze závazku, který sjednal sám druhý z manželů, i kdyby náležel do jejich společného jmění (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12.9.2007. V dané věci proto dlužníkova manželka není dlužníkem jeho věřitelů, nemá u nich žádný dluh.

Protože podle § 394a IZ manželé mohou podat společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jedině za předpokladu, že každý z nich je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, a dlužnice neosvědčila, že je v úpadku, soud prvního stupně insolvenční návrh podle § 143 odst. 1 IZ zamítl. K tomu dodal, že po právní moci tohoto usnesení může dlužník, který svůj úpadek osvědčil, podat samostatný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby jej odvolací soud buď změnil a rozhodl tak, se jejich insolvenční návrh nezamítá, nebo tak, že rozhodne o zjištění jejich úpadku a povolení oddlužení, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužníci namítali, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s § 394a odst. 1 IZ, když posuzoval předpoklady pro rozhodnutí o úpadku u každého z nich zvlášť. V tom směru odkazovali na důvodovou zprávy k novele IZ účinné ode dne 1.1.2014, jíž bylo toto nové ustanovení zavedeno s odůvodněním, že se jím vychází vstříc požadavku výslovného řešení společného oddlužení manželů tak, že manželé, kteří podají návrh na povolení oddlužení společně, budou pokládáni za jednoho dlužníka a budou mít postavení nerozlučných společníků, přičemž musí výslovně projevit vůli, aby jejich veškerý (tedy i výlučný) majetek byl pro účely oddlužení pokládán za majetek v jejich společném jmění. V dané věci bylo manželství dlužníků uzavřeno dne 27.10.1998 a dosud nebylo rozvedeno, takže byli manžely ke dni, kdy jejich insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení došel insolvenčnímu soudu (25.3.2014). Soud je proto měl považovat za jednoho dlužníka i v případě posuzování předpokladů pro vydání rozhodnutí o úpadku. Argumentace soudu o tom, že manžel není dlužníkem ze závazku, který sjednal sám druhý z manželů, i kdyby náležel do jejich společného jmění, je vzhledem k běžné praxi soudních exekutorů obtížně prosaditelná. Obávají se, že pokud by insolvenční řízení bylo vedeno pouze vůči dlužníku, byla by i nadále prováděna exekuce vůči jeho manželce. Ze soudní judikatury (na niž dlužníci poukázali) se přitom podává, že právě odvrácení hrozby exekuce, jakož i obecný zájem na obnovení koupěschopnosti dlužníka, je smyslem institutu oddlužení, pokud dlužník je schopen jeho podmínkám dostát. V té souvislosti dlužníci rovněž požadovali, aby soud prvního stupně (popř. sám odvolací soud) určil, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají nabytím právní moci napadeného usnesení. Konečně poukázali i na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21.5.1996, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 9, ročníku 1997, část. I., pod pořadovým číslem 9, podle kterého vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Z ustanovení § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Podle § 106 odst. 1 věta prvá IZ musí dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení.

Podle § 394a odst. 1 IZ mohou manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, tento návrh podat společně. Podle odst. 3 citovaného ustanovení manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Jak vysvětlil Vrchní soud v Praze např. v usnesení č.j. KSPH 60 INS 4330/2014, 3 VSPH 668/2014-A-22 ze dne 31.7.2014, jestliže manželé podají společný insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení dle § 394a IZ, musí být nutně jejich úpadek zkoumán společně bez ohledu na to, kterému z manželů závazky vznikly (tedy zda jejich nositelem je případně jen jeden z manželů). Institut společného oddlužení manželů je totiž postaven na konceptu právní fikce jediného dlužníka; podáním společného návrhu se oba manželé hlásí ke svému úpadku (jakožto společnému), a dávají tím najevo, že hodlají úpadek řešit společnými silami (nabídkou) zákonem předpokládaným způsobem (v intencích § 394a IZ a se svým nerozlučným společenstvím). Tomu odpovídá i požadavek daný ustanovením § 394a odst. 2 IZ, aby dlužníci výslovně prohlásili, že veškerý jejich majetek, a to i majetek ve výlučném vlastnictví jednoho z nich (z hlediska hmotného práva), byl pro účely oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů.

Opačný závěr by vedl k absurdní situaci, kdy by manžel dlužníka-nositele závazků vzniklých za trvání manželství a náležejících do společného jmění manželů-byl fakticky z oddlužení vyloučen, ačkoliv by jinak splňoval podmínky jeho povolení, neboť by sice věřitelé dlužníka měli postižná práva vůči tomuto manželovi (srov. § 731 občanského zákoníku a § 262a odst. 1 a 2 občanského soudního řádu) a vystavovali by ho fakticky do neschopnosti splácet své vlastní závazky, avšak sám by dlužníkem z těchto závazků nebyl a nemohl tak na základě nich být v úpadku. To by mohlo vést ke zcela opačnému cíli, než na jakém je postaven IZ, neboť by takto nutně muselo dojít k poměrně nižšímu uspokojení věřitelů, než jak by tomu bylo v případě, že by byl insolvenční návrh dlužníků posuzován společně.

Obdobné závěry vyslovil Vrchní soud v Praze i v usnesení č.j. KSPH 60 INS 4489/2014, 4 VSPH 673/2014-A-16 ze dne 28.7.2014, v němž uzavřel, že podají-li manželé-dlužníci společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, posuzují se podmínky pro zjištění jejich úpadku a pro povolení oddlužení kumulativně. Z toho plyne, že není namístě pro posouzení podmínek jejich úpadku rozlišovat, kdo je obligačním dlužníkem v jednotlivých výlučných či společných závazcích manželů (jak by tomu bylo v případě prostého procesního společenství s přihlédnutím k výkladu vzniku individuálních závazků za trvání manželství dle § 143 tehdejšího občanského zákoníku obsaženému v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12.9.2007), nýbrž posuzují se jako závazky jediného dlužníka, jenž podmínky úpadku a podmínky pro povolení oddlužení buď splňuje, nebo nikoli. Rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku či o povolení oddlužení pak musí vyznít shodně pro oba manžele a zahrnuje jejich individuální i společné závazky. Účelem takto pojaté právní úpravy společného oddlužení manželů totiž není nic jiného, nežli oddlužení manželů ohledně všech individuálních i společných závazků, za něž odpovídají manželé společně a nerozdílně dle § 145 odst. 3 občanského zákoníku, resp. § 713 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník).

V projednávané věci však soud prvního stupně takto neposuzoval společný insolvenční návrh dlužníků-manželů spojený s jejich společným návrhem na povolení oddlužení, který dne 25.3.2014 podali. Soud jejich společný insolvenční návrh zamítl na základě zjištění, že nositelem všech závazků tvrzených v návrhu je-jak plyne z připojených listin-pouze sám manžel (dlužník), nikoli jeho manželka, u níž tak nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by měla alespoň dva věřitele se závazky po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit, a tudíž nebyl osvědčen její úpadek. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh ale vyplývá, že ve společném jmění manželů-dlužníků jsou peněžité závazky vůči 8 nezajištěným věřitelům v celkové výši 899.354,60 Kč, které všechny jsou splatné déle než 3 měsíce a také (s výjimkou závazku vůči CETELEM ČR, a.s.) již vykonatelné. Za takové situace nemůže napadené usnesení obstát, neboť z uvedených skutečností se nutně podává závěr, že oba dlužníci jsou v úpadku (dle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Jelikož soud prvního stupně-jak již vysvětleno-jejich úpadek musel (ohledně závazků náležejících do jejich společného jmění) zkoumat společně, bylo vyloučeno, aby zamítl též insolvenční návrh dlužníka z důvodu, který spočívá pouze na straně dlužnice, tedy přesto, že-jak se podává z odůvodnění napadeného usnesení-u dlužníka měl jeho úpadek za osvědčený.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, který v intencích shora uvedených závěrů znovu posoudí společný insolvenční návrh dlužníků spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení a o něm pak také rozhodne.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 občanského soudního řádu). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 15. září 2014 JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová