3 VSPH 825/2015-A-31
MSPH 94 INS 28390/2014 3 VSPH 825/2015-A-31

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužnice: Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4-Záběhlice, Dunická 3142/2, zahájeném na návrh věřitele Komerční banka, a.s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 969/33, IČO: 45317054, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 28390/2014-A-26 ze dne 7. dubna 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 28390/2014-A-26 ze dne 7. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. MSPH 94 INS 28390/2014-A-26 ze dne 7.4.2015 zjistil úpadek dlužnice Lucie anonymizovano (dále jen dlužnice) a prohlásil na její majetek konkurs (body I. a II. výroku), ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Moniku Cihelkovou (bod III. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (IV. výroku) a do dalších výroků (body V. až XI. výroku) promítl účinky spojené se zjištěním úpadku podle § 136 odst. 2 IZ.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že v záhlaví uvedený věřitel (Komerční banka, a.s., dále jen Věřitel) navrhl, aby rozhodl o úpadku dlužnice, neboť má za dlužnicí pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru z 15.1.2009 (dále jen smlouva) v celkové výši 3.648.022,22 Kč (dále též jen pohledávka). Dlužnice neplnila řádně a včas povinnosti ze smlouvy a neplatila řádně sjednané splátky, proto pohledávku k 16.8.2012 zesplatnil; pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem. V návrhu pak označil další dva věřitele s uvedením dlužných pohledávek a datem jejich splatnosti, jež jsou vymáhány exekučně.

Insolvenční soud pokračoval, že dlužnice ve vyjádření k zaslanému insolvenčnímu návrhu a výzvě k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců vyslovila nesouhlas s insolvenčním návrhem s odůvodněním, že se v něm vyskytují nepravdivé údaje, že Věřitel je v řízení jediným přihlášeným věřitelem, že své závazky řádně hradí a insolvenční řízení je neopodstatněné; požadované seznamy dlužnice nepředložila. Při jednání dne 3.4.2015 dlužnice uvedla, že souhlasí s insolvenčním návrhem a zjištěním svého úpadku, neboť takové rozhodnutí považuje v dané chvíli za jediné možné řešení její situace, a že se do uvedeného stavu úpadku nedostala svojí vinou, neboť přes veškerou snahu ze svých příjmů nemohla dluhy platit. Doufala ve vyřešení uvedené situace, avšak zjistila, že jiné řešení než úpadek není, to však již v době, kdy jí uplynula lhůta pro podání návrhu na oddlužení. Proto vyčkala soudního jednání s tím, že na něm požádá o oddlužení. Nemá právní vzdělání a netušila, jaké jsou postupy v insolvenčním řízení a myslela, že oddlužení bude řešit až soud.

Insolvenční soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že se dlužnice nachází v úpadkové situaci, a proto podle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a d) a § 136 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), rozhodl o úpadku dlužnice. Současně rozhodl o jeho řešení konkursem, neboť dlužnice nesplňuje podmínky pro reorganizaci podle § 316 odst. 2 IZ, nerozhodl ani o povolení oddlužení podle § 390 odst. 1 IZ, neboť dlužnice nepodala ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, byť byla k tomu řádně vyzvána usnesením doručeným do vlastních rukou dne 3.11.2014 a první takový návrh zmínila až při jednání 3.4.2015. Lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení dlužnici marně uplynula, a protože prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení podle § 83 IZ přípustné, rozhodl podle § 148 odst. 1 IZ o prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala proti bodu II. výroku nesouhlasíc se závěrem, že její úpadek bude řešen konkursem. Namítla, že insolvenční soud nevzal v potaz skutečnost, že se v tomto řízení naskytla ne svoji vinnou, jelikož své veškeré finance, které vydělala, vždy odevzdala do rodinného rozpočtu, ale díky platební negramotnosti a neschopnosti splácet závazky jejím bývalým manželem se dostala do této bezvýchodné situace. Po rozvodu a insolvenčním návrhu ze strany Věřitele na bývalého manžela, jemuž bylo povoleno oddlužení, celou dobu jednala v dobré víře a chtěla situaci řešit např. formou přefinancování hypotéky u jiné banky, neboť má zájem zajistit stálé zázemí pro svou devítiletou dceru a předejít jejím psychickým problémům spojeným se stěhováním, změnou školy apod. Uzavřela, že si neuvědomila právní důsledky spojené s nepodáním návrhu na povolení oddlužení, neboť je bez právního vzdělání a nemá finanční prostředky na právní zastupování.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Dlužník, který splňuje podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení vymezené v § 389 IZ, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 1 IZ může dlužník podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podaného jinou osobou; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Podle § 390 odst. 3 téhož zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 12/2011 ze dne 23.3.2011, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ).

V projednávané věci na základě insolvenčního návrhu věřitele Komerční banky, a.s., insolvenční soud napadeným usnesením rozhodl o úpadku dlužnice a současně rozhodl o způsobu jeho řešení konkursem dle § 148 odst. 1 IZ. Z insolvenčního rejstříku se podává, že insolvenční soud vyzval dlužnici, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila k zaslanému insolvenčnímu návrhu a předložila seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, a současně byla poučena o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu návrh na povolení oddlužení s tím, že později podaný návrh na povolení oddlužení soud odmítne (uvedené poučení bylo formulováno dle závěrů Nejvyššího soudu vysloveného v usnesení č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27 ze dne 26.6.2012). Insolvenční návrh s uvedenou výzvou byl dlužnici doručen dne 3.11.2014 do vlastních rukou. Dlužnice ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu uvedla, že s ním nesouhlasí, návrh na povolení oddlužení však nepodala. Při jednání před insolvenčním soudem dne 3.4.2015 změnila stanovisko ke své úpadkové situaci a žádala, aby soud rozhodl o jejím úpadku, avšak vyjádřila nesouhlas s tím, aby bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na její majetek, neboť předpokládala, že o oddlužení bude teprve rozhodovat insolvenční soud; nemá právnické vzdělání a nezná posloupnosti insolvenčního řízení.

V popsané situaci nebylo namístě, aby soud rozhodoval o způsobu řešení úpadku dlužnice samostatným usnesením, neboť již při jednání dne 3.4.2015 měl postaveno najisto, že dlužnice nepodala ve stanovené lhůtě 30 dnů od doručení (3.11.2014) insolvenčního návrhu návrh na povolení oddlužení, jak byla o tom poučena. Pouze při jednání ústně vyslovila svůj požadavek na řešení jejího úpadku oddlužením, jak uvedeno shora. Přesto insolvenční soud správně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 148 odst. 1 IZ), neboť se jako jediné možné nabízí, když návrh na povolení oddlužení na příslušném formuláři i přes poučení soudem dlužnice nepodala (§ 390 odst. 3 IZ).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 14. ledna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková