3 VSPH 822/2010-A-93
KSPA 56 INS 2645/2008 3 VSPH 822/2010-A-93

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Krajské regionální centrum Pardubického kraje, 530 02 Pardubice-Staré Město, Pernštýnská 7, IČ 75076071, o odvolání věřitele Josefa Šofra, nar. 15. července 1980, bytem 147 00 Praha 4, Podolí, Na Vápenném 257/1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 12. srpna 2010, č.j. KSPA 56 INS 2645/2008-A-88,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 12. srpna 2010, č.j. KSPA 56 INS 2645/2008-A-88, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 12. srpna 2010, č.j. KSPA 56 INS 2645/2008-A-88, zamítl návrh a) dlužníka Krajské regionální centrum Pardubického kraje a b) věřitele Josefa Šofra (dále také věřitel), aby jim byl v dovolání ustanoven zástupce.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 23. října 2009 zrušil Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 1 VSPH 393/2009-A-77 usnesení insolvenčního soudu č.j. KSPA 56 INS 2645/2008-A-19 ze dne 16. prosince 2008 a řízení o insolvenčním návrhu dlužníka a věřitele zastavil.

Dne 9. prosince 2009 obdržel insolvenční soud dovolání proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze, ve kterém byla mimo jiné i žádost o ustanovení zástupce ex-offo podle ustanovení § 30 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 IZ. Jako jediný důvod bylo uvedeno, že nesplňuje podmínky dle ustanovení § 241 o.s.ř. Protože toto podání bylo neurčité co do osoby žadatele (nebylo jasné, zda tuto žádost podává dlužník nebo věřitel či oba současně), insolvenční soud dne 3. května 2010, usnesením č.j. KSPA 56 INS 2645/2008-A-86, oba účastníky vyzval, aby do 15 dnů od doručení sdělili, kdo tuto žádost podává. Následně dne 26. května 2010 obdržel insolvenční soud podání sdělující, že žádost o ustanovení zástupce podal dlužník i věřitel.

Věřitel je v současné době ve vazební věznici. Tato situace by mohla zavdávat příčinu pro jeho zhoršené majetkové a sociální poměry. Insolvenční soud zdůraznil, že i v této situaci však věřitel dokázal podat insolvenční návrh, odvolání proti rozhodnutí o insolvenčním návrhu dlužníka, včetně dovolání do rozhodnutí o insolvenčním návrhu dlužníka, a to zřejmě bez odborné právní pomoci. V odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze Vrchní soud v Praze uvedl, že v daném insolvenčním řízení nebyl ze strany navrhovatelů nabídnut důkaz o tom, že jimi označený dlužník Krajské regionální centrum Pardubického kraje byl vskutku ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, jako organizační jednotka občanského sdružení Česká účetní rada vybavená vlastní právní způsobilostí zřízen, a takovou skutečnost se odvolacímu soudu nepodařilo zjistit ani jeho vlastním šetřením, nelze mít za prokázané, že uvedený dlužník je existujícím právním subjektem-právnickou osobou, a že je tak dle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilý být účastníkem daného insolvenčního řízení.

Insolvenční soud dovodil, že se v obou případech jedná o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva, a aniž by dlužníka a věřitele vyzval k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů, uzavřel, že u žadatelů nejsou dány předpoklady, aby byli soudem osvobozeni od soudních poplatků. Navíc je, jak zdůraznil insolvenční soud, předmětné insolvenční řízení od soudního poplatku osvobozeno.

Proti tomuto usnesení se Josef Šofr včas odvolal a namítal, že majetkové poměry dlužníka a věřitele neumožňují, aby právní služby spojené s nutností právního zastoupení hradili z vlastních zdrojů. Odvolatel má zato, že v souvislosti s podanou žádostí o osvobození od placení soudních poplatků měl soud ke svému rozhodování dostatečné množství informací, které byly popsány v potvrzení o majetkových, výdělkových poměrech žadatele, a současně kopie podaného daňového přiznání. Osoba dlužníka ani osoba jednající za věřitele nemá právnické vzdělání, a tudíž nejsou schopni dostatečně vystihnout situaci, která by odpovídala standardům podávaného dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 tohoto paragrafu vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Soud prvního stupně své závěry o tom, že oba žadatelé nesplňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků odůvodnil přesně a přesvědčivě. Též odvolací soud dochází k závěru, že dlužník i věřitel uplatňují v řízení zcela bezúspěšně tvrzená práva. Odvolací soud jen zdůrazňuje, co již vysvětlil ve svém usnesení dne 23. října 2009, č.j. KSPA 56 INS 2645/2008, 1 VSPH 393/2009-A-77, 1 VSPH 455/2009-A-78, 1 VSPH 456/2009-A-79, že podle zjištění odvolacího soudu ve složce vedené v registru občanských sdružení pro Českou účetní radu nejsou obsaženy listiny, jež prokazují, že toto sdružení (dle svých stanov) zřídilo jako svoji organizační jednotku Krajské regionální centrum Pardubického kraje, které bylo v daném insolvenčním řízení označeno jako dlužník. Stejně tak se v předmětné složce nenacházejí žádné listiny, jež by prokazovaly, že za tohoto dlužníka (pokud má právní subjektivitu) je v návrhu podepsaný Josef Šofr oprávněn jednat. Takové oprávnění nedokládají ani listiny, jež J. Šofr soudu prvního stupně na základě jeho výzvy ze dne 15.7.2008 předložil. Z obsahu listin předložených J. Šofrem bylo zřejmé, že vznik (zřízení) Krajského regionálního centra Pardubického kraje jakožto organizační jednotky občanského sdružení Česká účetní rada vybaveného právní subjektivitou neprokazují. V daném insolvenčním řízení nebyl ze strany navrhovatelů nabídnut důkaz o tom, že jimi označený dlužník Krajské regionální centrum Pardubického kraje byl vskutku ve smyslu § 6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb. jako organizační jednotka občanského sdružení Česká účetní rada vybavená vlastní právní způsobilostí zřízen, a takovou skutečnost se odvolacímu soudu nepodařilo zjistit ani jeho vlastním šetřením. Proto odvolací soud uzavřel, že nelze mít za prokázané, že uvedený dlužník je existujícím právním subjektem-právnickou osobou, a že je tak dle § 19 o.s.ř. způsobilý být účastníkem daného insolvenčního řízení.

Tento závěr zcela předurčuje i zkoumání otázky, zda nejde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. o zcela bezúspěšné uplatňování práva. Kdo není způsobilým subjektem práva, nemůže je v soudním řízení hájit. Rozhodnutí soudu prvního stupně je proto věcně správné a odvolací soud je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 18. března 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová