3 VSPH 819/2013-A-41
KSPL 54 INS 5722/2013 3 VSPH 819/2013-A-41

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Monika anonymizovano , anonymizovano , IČO 49742612, místem podnikání Jindřichovice ev. č. 164, PSČ 358 01, zahájené návrhem věřitele KINETIKA s.r.o., IČO 26346117, se sídlem Chodov, PSČ 357 35, Nádražní 265, zastoupeného advokátem JUDr. Josefem Kašparem, se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 27/114, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 5722/2013-A-8 ze dne 4. dubna 2013,

takto:

Usnesení se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze 4.4.2013 uložil navrhovateli-věřiteli zaplatit zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 1.3.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem ve věci dlužníka Moniky anonymizovano , anonymizovano , IČO 49742612, místem podnikání Jindřichovice ev. č. 164. Soud odkázal na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen IZ) a uvedl, že dlužník má splatné závazky vůči více věřitelům. Úpadek nebude možné řešit jinak než konkursem, popřípadě nepatrným konkursem dle § 314 a § 315 IZ. Je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu. S ohledem na rozsah a skladbu dlužníkova majetku nelze mít postavené najisto, že jeho zpeněžením (zpeněžením věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ) mohou být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Věřitel podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a neuložit věřiteli úhradu zálohy. Odvolání odůvodnil tím, že dlužník má v SJM nemovitosti specifikované v insolvenčním návrhu, jejichž hodnota dle dražební vyhlášky činí 3.503.620,-Kč a vyvolávací cena do dražby činí 2.335.750,-Kč. Prodejem nemovitostí budou náklady na konkurzní řízení dostatečně pokryty.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání věřitele důvodným.

V prvé řadě vzal odvolací soud na vědomí další vývoj řízení ve věci insolvenčního návrhu věřitele.

Usnesením z 3.9.2013 soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh věřitele s odůvodněním, že rozsah nutného dokazování o existenci splatné pohledávky navrhovatele za dlužníkem přesahuje rozměr insolvenčního řízení. Věřitel nedoložil, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku a neosvědčil svou aktivní legitimaci v řízení. Věřitel se proti tomuto usnesení odvolal; o tomto odvolání nebylo dosud rozhodnuto.

Věřitel v insolvenčním návrhu uvedl svou pohledávku ze směnky vlastní z 29.6.2001 splatné dne 6.12.2005 se zbývajícím směnečným penízem 858.286,17 Kč a avalované dlužníkem. O zaplacení této směnky byl veden spor, ve kterém bylo rozhodnuto ve prospěch věřitele-žalobce rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. 48 Cm 84/2007-469 z 18.6.2012, kterým byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti i vůči dlužníkovi v rozsahu směnečného peníze 858.286,17 Kč s příslušenstvím. Dlužník se s dalším žalovaným Pavlem Horákem odvolal proti rozsudku a tento rozsudek byl ve věci samé potvrzen ve vztahu k dlužníkovi a dalšímu žalovanému rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 9 Cmo 370/2013-637 z 11.12.2013 ve znění opravného usnesení.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován IZ, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 108 odst. 1 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 1.3.2013 domáhá rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z výše zmíněné směnky s příslušenstvím, přičemž 6 % úrok od 6.12.2005 do 28.2.2013 činí 372.331,59 Kč, dále náklady řízení. Navrhovatel označil další dva věřitele (manžele Vodičkovy), vůči nimž má dlužník splatný dluh 3.900.000,-Kč, z čehož dovozoval jeho úpadek, a uvedl, že Okresní soud v Sokolově usnesením č.j. 29 E 453/2011-18 z 11.10.2011 nařídil soudcovské zástavní právo na nemovitostech dlužníka a Pavla Horáka blíže specifikovaných v návrhu věřitele. Okresní soud nařídil dražbu pro pohledávku manželů Vodičkových.

Na základě shora učiněných zjištění odvolací soud shledal, že pro potřebu vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení lze přepokládat, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Je třeba obecně zdůraznit, že při prodeji zastavených nemovitostí a při limitech, které IZ stanoví ohledně nákladů, které lze z výtěžku zpeněžení zajištění odečíst (§ 298 odst. 4 IZ), nelze důvodně očekávat, že by veškeré náklady insolvenčního řízení byly zcela zaplaceny. I když dlužník není nemajetný, struktura jeho majetku-při absenci jakéhokoliv zjištění ohledně jeho hotových prostředků-neumožňuje správci výkon jeho funkce hned od rozhodnutí o úpadku a neskýtá žádnou jistotu zaplacení veškerých nákladů insolvenčního řízení. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků, bude z ní složená záloha navrhovateli jistě vrácena.

Třeba zdůraznit, že insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka a nikoliv k realizaci jeho majetku); věřitel (navrhovatel) proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel (navrhovatel) podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. ledna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková