3 VSPH 817/2011-A-12
KSUL 71 INS 9858/2011 3 VSPH 817/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Povrly, Sídliště II č. 228/7, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 9858/2011-A-6, ze dne 10. června 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 9858/2011-A-6, ze dne 10. června 2011, se mění tak, že dlužníku se ukládá zaplatit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,--Kč; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 9858/2011-A-6, ze dne 10. června 2011, uložil dlužníku Václavu anonymizovano (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu nebo hotově v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,--Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 7.6.2011 doručen insolvenční návrh dlužníka s návrhem na povolení oddlužení (provedeného plněním splátkového kalendáře). Soud konstatoval, že dlužníkův insolvenční návrh splňuje zákonné náležitosti ve smyslu § 103 a 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), a vyplývá z něj, že je v úpadku podle § 132 IZ; rovněž způsobilým k projednání shledal dlužníkův návrh na povolení oddlužení.

Soud pokračoval, že z uvedených důvodů zkoumal, zda jsou splněny podmínky k povolení oddlužení ve smyslu uspokojení minimálně 30 % závazků nezajištěným věřitelům, a poctivosti záměru navrhovatele dle § 395 IZ. Zjistil, že při celkovém objemu dlužníkových závazků cca 505 tis. Kč a při jeho příjmu 21.970,--Kč měsíčně při stanovené jedné vyživovací povinnosti by mohlo dojít k uhrazení závazků nezajištěných věřitelů ve výši 100 %, a proto se zabýval poctivostí záměru dlužníka. Konstatoval, že převážná část dlužníkových závazků pochází z roku 2010 a 2011, poslední z března 2011, tj. dva měsíce před podáním návrhu, s tím, že závazky nemají uveden žádný účel čerpání a z chronologického postupu svého uzavření, kdy se navrhovatel v podstatě každý další měsíc zavazoval k dalším a dalším závazkům, přičemž si musel být vědom, že výše splátek, které zaručují řádné splácení závazků, již přesahuje výši jeho měsíčních příjmů, vyplývá, že ani neměl v úmyslu své závazky řádně hradit. Jednání dlužníka se soudu jeví jako typická snaha účelově využít zákonného institutu oddlužení ke zkrácení svých věřitelů a tato jeho domněnka je doložena i žádostí dlužníka o stanovení nižších splátek (5.000,--Kč), kdy by věřitelům bylo uhrazeno 52 %. Pokračoval, že dlužník neuvedl a nedoložil jedinou skutečnost, která by tento zjevný dojem vyvracela, tj. jak byly konkrétně použity vyčerpané finanční prostředky, z jakého důvodu měl za to, že dokáže hradit závazky v době jejich vzniku, proč uzavíral půjčky těsně před podáním návrhu na oddlužení, přestože dřívější závazky neplnil. Uzavřel, že dlužník svým insolvenčním návrhem a spojeným návrhem na oddlužení sleduje nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ a pro případ zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 396 odst. 1 IZ by na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs. Z uvedených důvodů proto uložil dlužníkovi podle § 108 IZ zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši, neboť je třeba zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a není možné zatěžovat těmito náklady státní rozpočet.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, neboť je pro něj v současné době likvidační. Zdůraznil, že jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti a jeho stálý příjem je zárukou pravidelného splácení stanovených splátek včetně odměny insolvenčního správce. Konstatoval, že si skutečně vzal několik úvěrů, které byl schopen splácet, avšak v určité době si uvědomil, že má hodně dluhů, a proto chtěl situaci řešit tím způsobem, že si vezme jeden větší úvěr, jímž splatí ostatní, ale nějak se mu to vymklo z rukou. Předpokládal, že se jeho příjem zvýší placenými přesčasy od zaměstnavatele, neboť mu přibývaly zakázky, avšak v důsledku krize došlo naopak k omezení výroby a jeho příjem ze zaměstnání se nezvýšil a dluhy nebyl schopen splácet. Podotkl, že pomáhá nemocné matce a sestře v částečném invalidním důchodu, jež má dvě děti, proto v návrhu na oddlužení uvedl, že je schopen splácet 5 tis. Kč měsíčně, po úvaze by mohl splácet 7 tis. Kč. Uzavřel, že by měl po vypořádání společného jmění manželů od své manželky obdržet částku 90 tis. Kč nejpozději v březnu 2012, z níž by chtěl část svých závazků uhradit, v žádném případě nechce institut zákonného oddlužení zneužít nepoctivým jednáním.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Obecně vzato, účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se spolu s insolvenčním návrhem podaným 7.6.2011 domáhal povolení oddlužení provedeného splátkovým kalendářem. V návrhu na oddlužení uvedl, že je rozvedený a má rozhodnutím soudu založenu vyživovací povinnost vůči dceři Marii anonymizovano z předchozího manželství ve výši 1.900,--Kč měsíčně, po dohodě (s matkou) přispívá 2.000,--Kč s tím, že dcera je ve střídavé péči jeho a její matky, z pracovního poměru získal za období leden až duben 2011 čistou mzdu 21.970,--Kč, resp. 17.295,--Kč (po odečtu placených přesčasů). Dlužník má nezajištěné závazky vůči 11 věřitelům celkem 504.462,--Kč, nemá nemovitý ani finanční majetek, z movitých věcí uvedl základní vybavení domácnosti (oceněno částkou 10 tis. Kč) a automobil Opel Zafira pořízený v roce 2009 za cenu 150 tis. Kč a oceněný k roku 2011 na částku 60 tis. Kč, a že splácení jeho závazků z příjmu ze zaměstnání se ukázalo být nad jeho finanční možnosti a jen dále se zvyšovalo jeho zadlužení.

Při vydání napadeného usnesení vycházel soud prvního stupně z toho, že dlužník nemůže se svým návrhem na oddlužení uspět a bude ho tak dle § 396 odst. 1 IZ nutné řešit konkursem, neboť dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ (bez ohledu na absenci některé z domněnek stanovených v odstavci 3) je nutno dovodit, že dlužník návrhem na povolení oddlužení nesleduje poctivý záměr, když zejména neuvedl, k jakému účelu získané peněžní prostředky použil a nevysvětlil, proč uzavíral další smlouvy za účelem získání peněžních prostředků v době před podáním návrhu, ačkoliv měl závazky, které již neplnil, a že navrhl stanovení nižších splátek než zákonných, podle nichž by věřitelům bylo uhrazeno 52 %.

Odvolací soud sdílí úvahy soudu prvního stupně potud, že k závěru o nepoctivém záměru dlužníka, jenž jeho oddlužení vylučuje, není zapotřebí naplnění některé z domněnek, s nimiž zákon předpoklad nepoctivého záměru dlužníka spojuje. Jak Vrchní soud v Praze vysvětlil např. v usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A ze dne 6.2.2009, poctivost záměru dlužníka je kategorií ryze subjektivní, přičemž stanovením domněnek nepoctivého záměru v § 395 odst. 3 IZ zákon soudu posouzení této podmínky přípustnosti oddlužení usnadňuje (jeho úsudku v tom směru napomáhá). Ani při naplnění některé z těchto domněnek však nemusí být závěr o nepoctivém záměru dlužníka nezvratným. Insolvenční soud má totiž při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností věci.

Právě se zřetelem k nutnosti zkoumat všechny rozhodné okolnosti věci však nemůže obstát názor soudu prvního stupně, že dlužníku lze přičíst nepoctivé jednání neslučitelné s požadavkem řešení dlužníkova úpadku oddlužením, pokud po něm v tom směru zatím žádná konkrétní vysvětlení nepožadoval.

Postupné zadlužování dlužníka vedoucí k jeho úpadku samo o sobě nemusí být překážkou povolení oddlužení, ovšem pouze za předpokladu, že se dlužník zadlužoval dalšími půjčkami, jež přesáhly jeho platební možnosti v ekonomicky rozumné snaze splácet předchozí dluhy. Jinak řečeno, aby soud mohl uzavřít, že dlužník při čerpání úvěrů v uvedeném období sledoval nepoctivý záměr, bylo třeba zjistit, na co půjčené finanční prostředky použil-zda na splácení dluhů, jak tvrdil v odvolání, avšak zatím nijak toto své tvrzení dosud neprokázal, či na osobní potřebu nebo za jiným účelem. Vzhledem k uvedenému bylo na soudu, aby dlužníka vyzval k doplnění návrhu o vysvětlení a doložení toho, za jakým

účelem jednotlivé půjčky čerpal a jak s takto nabytými prostředky naložil. Teprve na základě takových skutečností bude možno posoudit, zda si dlužník další půjčky, jejichž splácení se posléze ukázalo být nad jeho finanční možnosti, bral ve snaze vybřednout ze svého zadlužení, anebo zda se ke své situaci nestavěl poctivým způsobem a jeho úpadek byl důsledkem chování, kterému dobrodiní oddlužení popřát nelze. Současně bude zapotřebí žádat po dlužníku konkrétní vysvětlení stran vypořádání jeho zaniklého společného jmění manželů, s doložením jeho tvrzení v této věci a s případným doplněním nebo jinou úpravou jeho seznamu majetku a závazků, pokud stavu vypořádání dlužníkova společného jmění manželů neodpovídají.

Odvolací soud pak konstatuje, že důvodem pro závěr o nepoctivém záměru dlužníka nemůže být okolnost, že dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení využil svého práva a požádal o stanovení jiné výše měsíčních splátek (§ 398 odst. 4 IZ), která by odpovídala zákonnému limitu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu nejméně 50 % (v daném případě by s dlužníkem navrženou nižší splátkou-jak soud uvedl-bylo věřitelům uhrazeno 52 %).

V dané fázi řízení proto odvolací soud neshledal dostatečného podkladu pro závěr, že dlužníku lze přičíst nepoctivý záměr, který je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Dosavadní výsledky řízení přitom nasvědčují tomu, že dlužník splňuje též podmínku přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ-předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení, když pro případ jeho provedení navrženým splátkovým kalendářem je dlužníkova předpokládaná ekonomická nabídka zjevně dostačující. Čistému měsíčnímu příjmu dlužníka ve výši 21.970,--Kč odpovídá zákonná srážka 13.208,--Kč, takže za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře by dlužník z těchto příjmů mohl poskytnout celkové plnění 792.480,--Kč (dlužník však kalkuloval s příjmem 17.295,--Kč měsíčně, neboť odečetl nároky za placené přesčasy, s nimiž v budoucnu nepočítá, neboť zaměstnavatel omezuje výrobu, avšak i při této kalkulaci by zákonná srážka činila 8.583,--Kč a za 60 měsíců by plnění představovalo částku 511.980,--Kč). Zbytek tohoto plnění pozůstávající po uspokojení přednostních nároků-soudem určeného výživného na dceru v celkové výši 114.000,--Kč (60 x 1.900,--Kč) a odměny a hotových výdajů insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. v celkové výši 54.000,--Kč (60 x 900,--Kč), popř. s DPH v celkové výši 64.800,--Kč-postačuje k tomu, aby nároky nezajištěných věřitelů (504.662,--Kč) byly uspokojeny alespoň v minimálním třicetiprocentním rozsahu, což zde činí 151.399,--Kč; plnění získané ve prospěch majetkové podstaty po odečtení výživného 114 tis. Kč, odměny a hotových výdajů insolvenčního správce 64.800,--Kč pak představuje celkem 613.680,--Kč (při nižším dlužníkem kalkulovaném příjmu 511.980,--Kč pak by činilo 333.180,--Kč).

Protože za této procesní situace (pokud posléze nedozná nějaké podstatné změny) zatím nelze považovat za vyloučené, že úpadek dlužníka bude možno řešit oddlužením, a to ve formě splátkového kalendáře, považoval odvolací soud za postačující požadovat po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 5.000,--Kč. Vycházel přitom z toho, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků či případných dalších nákladů insolvenčního řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení. Ve stávající fázi

řízení navíc není jisté, zda oddlužení bude skutečně povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (srov. § 404 až 406 IZ), a stejně tak nelze předvídat, zda schválené oddlužení nebude v jeho průběhu zrušeno (§ 418 IZ). Všechna tato rozhodnutí mají vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce-jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-dosahuje nejméně 45 tis. Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ). Za situace, kdy dlužník fakticky nevlastní žádný majetek, jediným zdrojem majetkové podstaty by byly v případě řešení jeho úpadku konkursem jen shora uvedené příjmy.

Se zřetelem k uvedenému odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. dubna 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová