3 VSPH 816/2011-B-42
KSUL 71 INS 6283/2010 3 VSPH 816/2011-B-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8a, zast. JUDr. Hanou Jareš Procházkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 39, o vyslovení neúčinnosti doručení usnesení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-19 a KSUL 71 INS 6283/2010-B-35 ze dne 4. května 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-19 a KSUL 71 INS 6283/2010-B-35 ze dne 4. května 2011 se potvrzuje ve znění, že se zamítá návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-15 ze dne 26.7.2010 a č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-8 ze dne 23.9.2010.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též insolvenční soud) rozhodl, že se návrh na vyslovení neúčinnosti usnesení tohoto soudu č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-15 ze dne 26.7.2010 zamítá (bod I. výroku) a návrh na vyslovení neúčinnosti usnesení tohoto soudu č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-8 ze dne 23.9.2010 se zamítá (bod II. výroku). Soud uvedl, že mu byly 14.2.2011 doručeny návrhy dlužníka, jimiž se domáhal podle § 50d o.s.ř. rozhodnutí o vyslovení neúčinnosti doručení usnesení č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-15 ze dne 26.7.2010 (dále jen usnesení A-15), jímž soud rozhodl o úpadku dlužníka, a usnesení č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-8 ze dne 23.9.2010 (dále jen usnesení B-8), jímž soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs, přičemž dlužník současně doručil i odvolání proti těmto usnesením. Neúčinnost doručení dlužník spatřuje ve skutečnosti, že se o existenci citovaných usnesení dozvěděl náhodou z údajů zveřejněných na internetu dne 2.2.2011, poté, co byl propuštěn dne 1.2.2011 z výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Ostrov u Karlových Varů. Dlužník zdůraznil, že mu do věznice nebyla předmětná rozhodnutí doručena, nemohl se o nich dozvědět ani z úřední desky, jiné rozhodnutí insolvenčního soudu mu též nebylo doručeno; k internetu neměl přístup a o doručování se nedozvěděl ani jiným způsobem; soudem nebylo prověřeno, zda se nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody.

Insolvenční soud zjistil, že dlužník byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody 1.2.2011 a po dobu jeho výkonu neměl přístup k internetu, ani mu nebylo povoleno opustit věznici, a dovodil, že návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti byl podán včas, neboť poslední den lhůty připadl na 16.2.2011. Konstatoval, že usnesení A-15 bylo dlužníkovi doručeno, a to zveřejněním v insolvenčním rejstříku a vyvěšením na úřední i elektronické desce soudu, z níž bylo sejmuto 23.9.2010 poté, co se tato písemnost určená do vlastních rukou dlužníka vrátila soudu zpět a sdělení o uložení zásilky bylo podle § 49 odst. 4 o.s.ř. vyvěšeno na úřední desce soudu od 27.8. do 30.9.2010. Obdobně bylo postupováno v případě usnesení B-8, jež bylo zveřejněno 23.9.2010 a sejmuto 9.10.2010 rovněž po neúspěšném pokusu o jeho doručení dlužníku do vlastních rukou, když sdělení o uložení zásilky bylo rovněž vyvěšeno na úřední desce soudu od 20.10. do 23.11.2010. Soud dále zjistil, že dlužníkovi bylo doručováno na adresu trvalého pobytu v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8a, jež je úřední adresou a v budově není žádná bytová jednotka; dlužníkovi byl zrušen údaj o místu trvalého pobytu a jeho novým místem pobytu je sídlo ohlašovny, a to od 4.11.2000, jak se podává z Centrálního registru obyvatel; v něm dlužník neoznačil od té doby žádnou adresu pro doručování písemností ve smyslu § 10b zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. Dále z trestního spisu zn. 3 T 20/2003 Krajského soudu v Ústí nad Labem vzal za prokázané, že dlužník byl pravomocně (k datu 8.1.2008) odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody v délce pěti let, k nástupu trestu byl dlužník vyzván soudem 31.1.2008.

Soud dovodil, že dlužník měl dostatek času, aby v mezidobí od uložení trestu do nástupu k jeho výkonu zařídil potřebné záležitosti, mezi něž patří i zajištění doručování pošty během výkonu trestu odnětí svobody, a proto tento výkon nemůže být omluvitelným důvodem podle § 50d o.s.ř., neboť dlužník neučinil nic pro to, aby zabezpečil doručování písemností po dobu jeho výkonu trestu. Pokračoval, že dlužníkovi nelze přiznat výhodnější postavení v insolvenčním řízení než ostatním jeho účastníkům, a konstatoval, že se na adrese trvalého pobytu nezdržoval, o čemž svědčí i okolnosti doručování písemností v uvedené trestní věci, jež si přebíral na adrese Velká Hradební č. 21, Ústí nad Labem.

Uzavřel, že ust. § 50d o.s.ř. je koncipováno jako ochranné pro osoby, které se běžně v místě svého trvalého bydliště, příp. na adrese pro doručování nezdržují a z omluvitelných důvodů se s doručovanou písemností nemohly seznámit s tím, že každý adresát je odpovědný za existenci doručovací adresy a ochranu vlastních zájmů, přičemž významné může být jen to, že se adresát nezdržoval na adrese pro doručování pouze přechodně a jen z omluvitelných důvodů. Doplnil, že dlužník byl vlastníkem bytové jednotky v kat. území Střekov, obec Ústí nad Labem, aniž by uvedené místo určil za své místo trvalého pobytu a ponechal si nadále adresu ohlašovny, a že dlužník nedbal zásady bdělým náležejí práva , proto je povinen nést důsledky své nečinnosti, a z uvedených důvodů došlo k účinnému doručení obou usnesení (A-15 a B-8) dlužníku.

V zákonem stanovené lhůtě napadl shora uvedené usnesení dlužník odvoláním, v němž navrhl, aby jej odvolací soud změnil a vyslovil neúčinnost doručení usnesení A-15 a B-8. Namítl, že zákon nedefinuje, co je omluvitelným důvodem pro nepřítomnost na adrese trvalého pobytu, když v důvodové zprávě je uveden jako příklad pobyt ve zdravotnickém zařízení, zrovna za takto omluvitelný důvod je třeba považovat pobyt v místě výkonu trestu odnětí svobody, a proto nemůže obstát argumentace soudu, že si v době mezi odsouzením a nástupem trestu měl zařídit doručování pošty do místa výkonu trestu. To však učinit nemohl, neboť v té době žil sám, byl rozvedený a neměl osobu blízkou, jež by se o jeho záležitosti mohla postarat. Navíc k výkonu trestu odsouzený nastupuje do věznice podle trvalého bydliště a po nástupu je přemístěn do věznice podle rozhodnutí příslušné komise, což v době nástupu mu nebylo známo. Pokračoval, že i přeposílání korespondence je také možné zřídit na poště pouze po dobu 6 měsíců, další prodloužení je možné zřídit jen osobně. Vyjádřil podiv nad tím, že za situace, kdy nepřebíral zásilky, nebyly vzneseny žádné dotazy na to, zda právě není např. ve výkonu trestu nebo v léčebně apod., jak je jinak běžné . Navíc místo jeho pobytu bylo možné zjistit právě z trestního spisu vedeného u stejného soudu, přesto se insolvenční soud spokojil toliko dotazem v Centrálním registru obyvatel, což považuje za velmi formální. Uzavřel, že je pochopitelná nechuť vyhovět tomuto jeho návrhu za situace, kdy je již insolvenční řízení téměř ukončeno, a odmítl soudem vyslovenou zásadu,

že bdělým náležejí práva, neboť před nástupem do výkonu trestu neměl možnost označit místo pro doručování a neměl nikoho, kdo by mu byl v této záležitosti nápomocen.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 10b zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel-dále jen EO), na písemnou žádost občana lze v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Adresu podle odstavce 1, její změnu nebo zrušení ohlásí občan ohlašovně v místě trvalého pobytu (odst. 2). Žádost v listinné podobě musí obsahovat úředně ověřený podpis občana; to neplatí v případě, kdy občan podepíše žádost před zaměstnancem ohlašovny. Pokud má žádost podle věty první formu datové zprávy, občan ji po vyplnění opatří zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb nebo dodá prostřednictvím datové schránky. Žádost může rovněž obsahovat datum, od kterého občan žádá doručovat písemnosti na adresu podle zvláštního právního předpisu; v opačném případě se jedná o datum podání žádosti (odst. 3). Adresu podle odstavce 1 poskytuje ministerstvo, krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností správnímu orgánu nebo jinému orgánu veřejné moci pro účely doručování; tím není dotčeno poskytování tohoto údaje podle jiného právního předpisu (odst. 4).

Podle § 46b odst. 1 písm. a) o.s.ř. neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soud adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemností doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu (tím je EO).

Adresou pro doručování se rozumí adresa, na niž soud odesílá listiny v písemné nebo elektronické podobě, na níž se listina adresátu doručuje nebo na níž se činí pokus o její odevzdání příjemci a na níž nastává doručení listiny, i když ji adresát nebo příjemce nepřevzali. Ta se určuje postupem popsaným v § 46, 46a a 46b o.s.ř. bez ohledu na to, zda doručovaná listina může být na této adrese převzata, popř. zda se adresát na této adrese vůbec zdržuje. Právní úprava vychází ze zásady, že každý adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochrany vlastních zájmů, a že je proto povinen si zajistit příjímání listin na adrese pro doručování bez ohledu na to, zda se na této adrese skutečně zdržuje nebo zda mu jinak mohou být na ní listiny odevzdány. V případě nepodnikající fyzické osoby se adresa určuje podle EO.

Podle § 50d odst.1 o.s.ř. na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.

Podle § 50d odst. 4 a odst. 5 o.s.ř. omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje. Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti.

Omluvitelným může být u těchto adresátů důvod spočívající v překážce, pro kterou se nemohli s listinou seznámit, ačkoliv výzva k vyzvednutí uložení zásilky byla zanechána na adrese pro doručování (a listina poté vhozena do domovní nebo jiné schránky) nebo vyvěšena na úřední desce soudu, nebo ačkoliv byla listina vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky či vyvěšena na úřední desce soudu, to vše i s přihlédnutím k tomu, že obsah úřední desky soud zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Nepodnikající fyzickou osobu ve smyslu § 50d odst. 4 o.s.ř. neomlouvá, že se na adrese pro doručování v době doručování trvale nezdržovala, a proto může být zohledněna jen její dočasná nepřítomnost na adrese pro doručování. Nepřítomnost na adrese pro doručování dočasná či přechodná představuje omluvitelný důvod jen tehdy, byla-li způsobena překážkou, kterou lze považovat z objektivního nebo subjektivního hlediska za ospravedlnitelnou.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně dostatečně zjistil okolnosti ohledně doručování písemností dlužníkovi a jeho pobytu v době doručování, na jejichž základě přijal právní závěry, s nimiž se ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje, a konstatuje, že dlužník v odvolání nebrojil proti závěru insolvenčního soudu, že obě rozhodnutí (určená do jeho vlastních rukou) mu byla doručena-za užití jeho adresy podle § 46b odst. 1 písm. a) o.s.ř., když jinou sám nezadal-náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. Nezpochybňoval ani další zjištění soudu, podle nichž byl ve vězeňském výkonu trestu odnětí svobody, a pouze namítl, že nemohl vědět, v jaké věznici bude trest vykonávat, a že v té době neměl nikoho, kdo by záležitosti s doručováním písemností poštou, resp. jejich přeposíláním za něj na poště zařídil. Tyto námitky odvolací soud neshledal za důvodné, neboť podle citovaného § 10b EO měl dlužník možnost oznámit v ohlašovně věznici, do níž nastupuje k výkonu trestu, aby mu tam byly písemnosti doručovány. Není pochyb o tom (a v soudní praxi zcela běžné), že vězeňská služba zásilky přeposílá do místa skutečného výkonu trestu odnětí svobody, případně vrátí soudu písemnost s poznámkou o propuštění adresáta z výkonu trestu. Důsledky takového nedbalého přístupu k ochraně jeho práv pak jdou k jeho tíži, přičemž omluvitelným důvodem-z objektivního i subjektivního hlediska srovnatelným s pobytem ve zdravotnickém zařízení, jak namítal dlužník-není okolnost, že byl ve výkonu trestu odnětí svobody.

Z těchto zjištění je zřejmé, že podmínky vyslovení neúčinnosti předmětných rozhodnutí dány nebyly a napadené usnesení je ve výroku věcně správné, a proto ho odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Bude na insolvenčním soudu, aby s podanými odvoláními naložil, jak mu zákon předepisuje (§ 208, 209 a 210a o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. května 2012 JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová