3 VSPH 808/2012-B-12
KSPL 20 INS 3975/2012 3 VSPH 808/2012-B-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Michala Kubína a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenní vČci dlužníka: Miloslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Žlutice, Mlýnská 461, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. kvČtna 2012, .j. KSPL 20 INS 3975/2012-B-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. kvČtna 2012, .j. KSPL 20 INS 3975/2012-B-5, se z r u š u j e a vČc se vrací v tomuto rozsahu soudu I. stupnČ k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni schválil oddlužení dlužníka plnČním splátkového kalendá e (bod I. výroku), návrhu dlužníka na stanovení jiné výše splátek nevyhovČl (bod II. výroku), uložil dlužníkovi po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek platit prost ednictvím ustanoveného insolvenního správce mČsínČ, nejpozdČji k poslednímu dni kalendá ního mČsíce ze všech svých p íjm , které získá po schválení oddlužení, ástku v rozsahu, v jakém z tČchto p íjm mohou být p i výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny p ednostní pohledávky, p iemž z takto urené ástky pak insolvenní správce nejprve vyplatí zálohu na odmČnu a náhradu hotových výdaj insolvenního správce v p iznané výši podle bodu IV. výroku tohoto usnesení, pak další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na rove pohledávkám za majetkovou podstatou a po jejich uspokojení z statek rozvrhne v daném pomČru nezajištČným vČ itel m (bod III. výroku), dále p iznal insolvennímu správci na odmČnu a náhradu hotových výdaj ve výši 750,-K a 150,-K navýšené o DPH za každý mČsíc trvání schválení oddlužení (bod IV. výroku), dále p iznal insolvennímu správci odmČnu ve výši 1.800,-K v. DPH 20 % za dobu od zjištČní úpadku do schválení oddlužení (bod V. výroku). Plátci všech dlužníkových p íjm spolenosti Elektromodul, s.r.o. se sídlem v Toužimi p ikázal ode dne doruení tohoto usnesení provádČt stanovené mČsíní srážky podle platných právních p edpis a tyto vyplácet insolvennímu správci (bod VI. výroku). Insolvennímu správci uložil povinnosti v souvislosti s pr bČhem dalšího ízení (bod VII. výroku) a vČ itel m uvedeným v bodČ III. výroku uložil, aby ve lh tČ 10 dn od zve ejnČní tohoto usnesení v insolvenním rejst íku sdČlili insolvennímu správci bankovní spojení pro zasílání mČsíních plateb.

V od vodnČní napadeného usnesení uvedl, že svým usnesením .j. KSPL 20 INS 3975/2012-A-8 ze 7.3.2012 zjistil dlužník v úpadek, povolil jeho ešení oddlužením a souasnČ ustanovil dlužníkovi insolvenního správce. Konstatoval, že do insolvenního ízení se p ihlásili 4 vČ itelé s pohledávkami v celkové výši 542.647,52 K, jež insolvenní správce p i p ezkumném jednání všechny tyto pohledávky uznal a že žádná z nich nebyla pop ena dlužníkem. Vzhledem k tomu, že se vČ itelé na sch zi vČ itel nedostavili, a byli o jednání ádnČ vyrozumČni vyhláškou, shledal, že jsou splnČny podmínky pro rozhodnutí o zp sobu oddlužení podle § 402 zák. . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon-IZ), a proto schválil dlužníkovo oddlužení plnČním splátkového kalendá e. Vyšel z toho, že zde nejsou d vody bránící schválení oddlužení ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ a s p ihlédnutím k jeho p íjm m lze oekávat, že nezajištČní vČ itelé budou bČhem plnČní pČtiletého splátkového kalendá e uspokojeni nejménČ v rozsahu 30 % jejich zjištČných pohledávek. Uzav el, že vzhledem k majetkovým pomČr m dlužníka, který nedisponuje majetkem, jež by od vod oval schválení oddlužení zpenČžením majetkové podstaty, a k tomu, že v pr bČhu ízení nevyšly najevo žádné skutenosti, jež by oddlužení uvedeným zp sobem bránily (§ 405 IZ), stanovil výši splátek, jak uvedeno ve bodČ III. výroku.

K návrhu dlužníka na stanovení nižších než zákonných splátek (bod II. výroku) uvedl, že dlužník je svobodný, bez vyživovacích povinností, a proto nepovažoval za d vodné stanovit jinou výši splátek, než stanoví zákon.

P i rozhodování o odmČnČ insolvenního správce (body IV. a V. výroku) postupoval podle § 3 písm. b), § 5 a § 7 odst. 4 vyhl. . 313/2007 Sb., o odmČnČ insolvenního správce, o náhradách jeho hotových výdaj .

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lh tČ odvoláním proti jeho bodu II. výroku a navrhl, aby bylo vyhovČno jeho návrhu na nižší než zákonem stanovené splátky. Uvedl, že již v bodČ 15. formulá e návrhu na oddlužení navrhl výši splátek pro oddlužení ve výši 5.500,-K mČsínČ s od vodnČním, že žije v bytČ ve spolené domácnosti se svou matkou a první p jku použil na vybavení dvou pokoj . Po té onemocnČl jeho otec a on se o nČj staral, nebo jeho rodie byli rozvedeni, takže ze svých p íjm udržoval chod dvou domácností, a vedle toho platil otci léky a doprovázel jej do zdravotnických za ízení. Na uvedené výdaje mu však p íjem ze zamČstnání nepostaoval, proto se postupnČ zaal zadlužovat a novými p jkami hradil starší závazky. Konstatoval, že sama insolvenní správkynČ ve své zprávČ z 16.4.2012 došla k závČru, že je schopen uhradit 97,5 % všech splátek a jeví se jí vhodnou mČsíní splátka 6.000,-K s tím, že p i splátce 6.500,-K by bylo uhrazeno 50 % p ihlášených nárok i nároky její. Pokraoval, že p i p ezkumném jednání 11.5.2012 se jej soud zeptal, zda je svobodný a má nČjaké dČti, a konstatoval, že je-li svobodný a nemá žádné závazky, žádosti o snížení splátek nevyhoví. Uvedl, že žije s matkou a se sestrou ve spolené domácnosti, sestra studuje, a proto by jí chtČl finannČ p i studiu vypomoci, nebo matka se svým nízkým p íjmem tuto situaci nezvládá. Žije v oblasti s vysokou nezamČstnaností a je nucen dojíždČt dennČ 20 km do zamČstnání v Toužimi, a to s dalšími spoluzamČstnanci, kte í ho vozí s ohledem na dopravní situaci autem a on jim p ispívá dennČ ástkou 100,-K, což je cca 2.000,-K mČsínČ. Uzav el, že až zpČtnČ si uvČdomil svou neobez etnost p i uzav ení smlouvy o revolvingovém úvČru se spoleností PROFI CREDIT Czech, a.s., nebo z poskytnutého úvČru 43 tis. K vznikl dluh v i tomuto vČ iteli cca 293 tis. K, jež p edstavuje jeho nejvČtší závazek. Doplnil, že splátkou ve výši 5.500,-K by uhradil 330 tis. K, po odpotu nárok správce cca 66 tis. K by tak pro vČ itele z stalo k dispozici 264 tis. K, což je 48,6 % zjištČných pohledávek.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal usnesení v napadené ásti i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m: Podle § 391 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plnČním splátkového kalendá e, m že v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenní soud o stanovení nižších než zákonem urených mČsíních splátek. V takovém p ípadČ musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných mČsíních splátek nebo zp sob jejich urení a vysvČtlit d vody, které vedly k jeho úpadku (odst. 2). Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formulá i (odst. 3).

Podle § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neuritý, insolvenní soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravČ nebo doplnČní v urené lh tČ, která nesmí být delší než 7 dn (odst. 1). Návrh na povolení oddlužení insolvenní soud odmítne, není-li p es jeho výzvu ádnČ doplnČn a v ízení o nČm nelze pro tento nedostatek pokraovat nebo nejsou-li k nČmu p es jeho výzvu p ipojeny zákonem požadované p ílohy anebo neobsahují-li tyto p ílohy p es jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).

Podle § 398 odst. 3 IZ p i oddlužení plnČním splátkového kalendá e je dlužník povinen po dobu 5 let mČsínČ splácet nezajištČným vČ itel m ze svých p íjm ástku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být p i výkonu rozhodnutí nebo p i exekuci uspokojeny p ednostní pohledávky. Tuto ástku rozvrhne dlužník prost ednictvím insolvenního správce mezi nezajištČné vČ itele podle pomČru jejich pohledávek zp sobem ureným v rozhodnutí insolvenního soudu o schválení oddlužení. ZajištČní vČ itelé se uspokojí jen z výtČžku zpenČžení zajištČní; p i tomto zpenČžení se postupuje obdobnČ podle ustanovení o zpenČžení zajištČní v konkursu.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, m že insolvenní soud stanovit jinou výši mČsíních splátek. Uiní tak jen tehdy, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že hodnota plnČní, které p i oddlužení obdrží nezajištČní vČ itelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnČní, na které se tito vČ itelé s dlužníkem dohodli. P itom dále p ihlédne k d vod m, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazk , k dosavadní a oekávané výši dlužníkových p íjm , k opat ením, která dlužník iní k zachování a zvýšení svých p íjm a ke snížení svých závazk , a k doporuení vČ itel . Dlužníkovým návrhem jiné výše mČsíních splátek není insolvenní soud vázán. K opoždČné žádosti insolvenní soud nep ihlíží.

Smyslem institutu nižších splátek je umožnit dosáhnout osvobození od placení pohledávek typicky tČm dlužník m, v jejichž pomČrech by zákonné splátky nutnČ nastolily sociální situaci ne ešitelnou v koneném d sledku jinak než konkursem. To nemusí být jen dlužníci s nadstandardnČ vysokými p íjmy; za p edpokladu uspokojení minimálnČ 50 % pohledávek vČ itel zákon zjevnČ dává p ednost zachování základního sociálního statusu též u dlužníka, který by se plnČním zákonných splátek dostal do hmotné nouze.

Zákon . 111/2006 Sb., ve znČní pozdČjších p edpis , totiž v ustanovení § 2 odst. 2 za osobu nacházející se v hmotné nouzi považuje každého, u nČhož je vážnČ ohroženo zabezpeení základních životních podmínek, jelikož jeho p íjem a p íjem spolenČ posuzovaných osob nedosahuje po odetení p imČ ených náklad na bydlení ástky živobytí, za p edpokladu že si nem že tento p íjem zvýšit vzhledem ke svému vČku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných d vod vlastním p iinČním. Oddlužení je institutem nikoliv toliko ekonomickým, nýbrž též-a to spíše-sociálním; odvolací soud je p esvČden, že posuzovat opodstatnČnost dlužníkovy žádosti o stanovení jiné výše splátek jen podle toho, zda je svobodný a bez vyživovacích povinností, možné není. Hodnota dosažitelná tím, že v od vodnČných p ípadech bude zachován základní sociální status dlužníka p i splnČní požadavku, že nezajištČní vČ itelé obdrží minimálnČ 50 % svých pohledávek, je vyšší, než svým zp sobem samoúelné východisko zvolené soudem prvního stupnČ posuzující toliko osobní stav dlužníka a jeho vyživovací povinnosti.

P i pomČ ování tČchto hodnot nutno p ihlížet i k zákonným východisk m konceptu oddlužení. Tímto zp sobem ešení dlužníkova úpadku se uspo ádají majetkové pomČry dlužníka ve vztahu k nezajištČným vČ itel m, avšak též na jejich úkor. Dlužník, který ádnČ plnil splátkový kalendá a p esto-vzhledem k výši jeho p íjm -byly pohledávky nezajištČných vČ itel uspokojeny jen zásti (minimálnČ z 30 %, resp. z 50 %), je p esto osvobozen od placení pohledávek za splnČní podmínek stanovených v § 414 IZ. Do pomČr t etích osob, tedy ani státu, by oddlužení vstupovat nemČlo potud, že by se nemČlo dít na jejich úet. Tím má být podpo en p edešlý závČr, že plnČním splátek v zákonné výši by se dlužník nemČl ocitnout ve stavu hmotné nouze; pak by nejen jeho oddlužení, avšak též upokojení pohledávek dlužníkových vČ itel , probČhlo také na úet t etích osob, tedy státu.

V projednávané vČci dlužník v kolonce . 15 formulá e uvedl, že žádá, aby soud stanovil nižší než zákonem urené splátky, a to ve výši 5.500,-K mČsínČ navrhovaných splátek. K d vod m, které jej vedly k úpadku, uvedl, že první p jku si vzal za úelem vybavení domácnosti v bytČ matky, kde žije, posléze onemocnČl dlouhodobČ jeho otec a musel se o nČj starat a ze svých p íjm udržoval chod dvou domácností; otci platil též léky a ostatní výdaje. P estože byl po celou dobu zamČstnán, jeho p íjmy nestaily na ádné splácení závazk , takže si zaal p jovat, aby splatil staré závazky, což uvedl i v insolvenním návrhu (v kolonce . 6).

Tato žádost však z pohledu výše popsaných okolností, jež mohou být d vodem pro urení nižší než zákonné splátky, zjevnČ nebyla úplná, když dlužník žádné konkrétní tvrzení o svých nezbytných životních nákladech neuvádČl a nedokládal. Za takové situace bylo povinností soudu prvního stupnČ vyzvat dlužníka k pot ebnému doplnČní jeho žádosti tak, aby je mohl p edložit vČ itel m ke zhodnocení a ádnČ ji projednat a posoudit. To však soud neuinil, žádost ponechal nezp sobilou projednání, dokonce ji ani výslovnČ neza adil na po ad sch ze vČ itel , kde se pak spokojil s tvrzením dlužníka, že je svobodný a bez vyživovacích povinností, aniž by po nČm žádal dalších vysvČtlení. Nato vyhlásil usnesení, že Oddlužení Miloslava anonymizovano bude provedeno plnČním splátkového kalendá e (bod I. výroku), že Návrhu dlužníka na stanovení jiné výše splátek se nevyhovuje (bod II. výroku) a správkyni p iznal za dobu od zjištČní úpadku do schválení oddlužení odmČnu ve výši 1.800,-K vetnČ 20 % DPH s právem na p ednostní uspokojení z prost edk pro nezajištČné vČ itele (bod III. výroku). O vČci fakticky rozhodl až napadeným usnesením, v nČmž zamítnutí žádosti od vodnil právČ jen tím, že je dlužník svobodný a bez vyživovacích povinností, akoliv takové okolnosti, jak již bylo vysvČtleno, samy o sobČ rozhodné nejsou.

Lze tedy uzav ít, že soud prvního stupnČ veden nesprávným právním názorem stran smyslu institutu žádosti o nižší splátky a z toho vyplývajících skuteností, jež jsou pro její posouzení podstatné, nevedl dlužníka k jejímu náležitému doplnČní, jak mČl, a rozhodl o ní za stavu, kdy projednání v bec zp sobilá nebyla. K tomu nutno dodat, že soud v napadeném usnesení neuvedl nieho o výši p íjm dlužníka a tomu odpovídající zákonné splátce ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ, ve spojení s § 405 odst. 1 IZ, tedy nenabídl p ezkoumatelné závČry stran splnČní podmínek p i povolení oddlužení splátkovým kalendá em, které napadeným usnesením schválil.

Je samoz ejmČ p edevším na dlužníku samotném, aby hodnovČrnČ prokázal všechny skutenosti, které na podporu opodstatnČnosti žádosti o nižší splátky uplat uje, a aby p esvČdil soud o tom, že z jeho strany nejde o snahu nep imČ enČ zvýšit sv j životní standard na úkor uspokojení nezajištČných vČ itel . Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že d vodem žádosti o nižší splátky nem že být dlužníkem zmínČná finanní výpomoc v i jinému lenu rodiny, v i nČmuž nemá žádnou vyživovací povinnost, jak lze dovodit z dlužníkova odvolání.

Uvedená východiska platí p i vČdomí toho, že dlužníkem navrženou výší nižší splátky (ani doporuením vČ itel v této vČci) soud není vázán, a že rozhodnutí o schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e není nezmČnitelné, je vydáváno s klauzulí zmČnČných pomČr (rebus sic stantibus). Proto v p ípadČ, že by se v pr bČhu dalšího ízení podstatnČ zmČnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených mČsíních splátek, soud m že i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e zmČnit (§ 407 odst. 3 IZ).

Na základČ výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s. . zrušil a vČc vrátil k dalšímu ízení insolvennímu soudu, který nejd íve pouí dlužníka o tom, jak doplnit návrh na povolení oddlužení, tj. formulá v jeho kolonce . 15 (zejména o d vody, které vedly k dlužníkovu úpadku), a teprve poté, co bude mít k dispozici ádnou žádost, na sch zi vČ itel za tím úelem svolané ji p edloží vČ itel m k hlasování o tom, zda doporuí žádosti vyhovČt, a ve smyslu § 398 odst. 4 IZ o ní pak v rámci schválení oddlužení splátkovým kalendá em rozhodne; pokud z stane žádost neprojednatelná, zabývat se jí nebude, tj. neprojedná ji a s d vody takového postupu se vypo ádá v od vodnČní rozhodnutí, jímž schválí dlužníkovo oddlužení.

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 1. ervence 2013 JUDr. Michal K u b í n, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva