3 VSPH 801/2015-B-19
KSUL 81 INS 14150/2014 3 VSPH 801/2015-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice: Michaela anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice-Trnovany, Krušnohorská 1568/11, IČO: 01697773, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 14150/2014-B-9 ze dne 25. března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 14150/2014-B-9 ze dne 25. března 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku), vyslovil, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), že působnost věřitelského výboru bude až do jeho zvolení vykonávat sám a že schůzi věřitelů za účelem volby věřitelského výboru svolá jen na návrh oprávněné osoby (bod V. výroku) a insolvenčnímu správci uložil podávat mu a věřitelskému orgánu každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení, další podá do 25.6.2015 (bod VI. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že k insolvenčnímu návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře usnesením č.j. KSUL 81 INS 14150/2014-A-17 ze dne 26.11.2014 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením; současně nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů, jež se uskutečnily 28.1.2015. Na tato jednání se dlužnice bez omluvy nedostavila a nepožádala ani o jejich odročení. Na přezkumném jednání bylo přezkoumáno všech 20 přihlášených pohledávek 20 nezajištěných věřitelů v celkové výši 556.386,96 Kč, přičemž dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedla 12 věřitelů s pohledávkami 375.851,-Kč.

Insolvenční soud vyšel ze zprávy insolvenčního správce, podle níž příjem dlužnice nepostačuje k uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 %, neboť lze uvažovat o jejím čistém příjmu 11.630,-Kč (mzda za leden 2015 u ManpowerGroupe, s.r.o. se sídlem v Praze 2), je svobodná a má dvě vyživovací povinnosti k dětem, takže jí lze ze mzdy srážet toliko nezabavitelnou částku 1.635,-Kč. Za 60 měsíců splátkového kalendáře by tedy uhradila 98.100,-Kč, z toho nároky insolvenčního správce na úhradu odměny a hotových výdajů činí za toto období 65.340,-Kč (včetně DPH), takže pro věřitele zbývá 32.760,-Kč, ačkoliv by dlužnice měla uhradit minimálně 30 % zjištěných nezajištěných pohledávek věřitelů, tj. 166.916,09 Kč. Kromě obvyklého vybavení domácnosti nepostižitelného výkonem rozhodnutí, dlužnice nevlastní hodnotný majetek, z jehož zpeněžení by bylo lze uspokojit požadovaných 30 % zjištěných pohledávek. Schůze věřitelů se nezúčastnil žádný věřitel.

Insolvenční soud, cituje ustanovení § 389, § 395 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že přístup dlužnice k celému řízení považuje za lehkomyslný a nedbalý s tím, že návrhem byl sledován nepoctivý záměr. Dlužnice se bez omluvy nedostavila k jednání dne 28.1.2015, ani nedoložila, že bude schopna v průběhu pěti let uspokojit nezajištěné věřitele alespoň z 30 %. Přestože byla dlužnici poskytnuta dodatečná lhůta k předložení darovací smlouvy k navýšení jejího příjmu na základě žádosti ze dne 23.2.2015, k datu napadeného rozhodnutí ničeho nedoložila.

Insolvenční soud uzavřel, že jsou dány důvody pro neschválení oddlužení dle § 405 IZ, neboť vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a proto oddlužení dlužnice neschválil a prohlásil na její majetek konkurs, jenž bude projednáván jako konkurs nepatrný podle § 314 odst. 1 IZ (ten je namístě v případě, že dlužník je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo nebyl zjištěn celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu přesahující 2.000.000 Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů), když uvedené předpoklady u dlužnice nenastaly.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž projevila nesouhlas se závěry insolvenčního soudu, neboť nepatrný konkurs její situaci neřeší a je pro ni likvidační. Žije sama s dvěma dětmi a o oddlužení požádala z důvodu psychického vypětí a finanční tísně. S ohledem na celkové závazky 556.387,-Kč by její minimální splátka měla činit 2.782,-Kč, s nároky insolvenčního správce 1.089,-Kč pak 3.900,-Kč měsíčně, kterou je schopna splácet. Uvedla, že nemůže doložit dárce, jelikož by nebyl schopen doložit svůj příjem, ale že jí bude pomáhat rodina; následně předložila darovací smlouvu uzavřenou s Jakubem Štulerem, jenž se jí zavázal přispívat měsíčně částkou 2.400,-Kč na základě darovací smlouvy ze 17.4.2013; současně předložila pracovní smlouvu tohoto dárce a jeho výplatní lístky za listopad 2014 až leden 2015.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není opodstatněno.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ).

Podle § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a), že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b), že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ a k požadavku předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 IZ. Jako nepoctivý záměr bude zpravidla posuzováno jednání dlužníka, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Budiž zdůrazněno, že-jak plyne z ustálené soudní judikatury-insolvenční soud má při zkoumání poctivého záměru dlužníka vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. V tom směru soud může ve prospěch dlužníka zohlednit v potřebných souvislostech např. skutečnost, že před zahájením insolvenčního řízení projevoval náležitou snahu o zapravení svých závazků, že usiluje o maximální možné uspokojení svých nezajištěných věřitelů v oddlužení a v tom smyslu si pro navržený splátkový kalendář opatřil co nejvyšší výdělek, kterého je schopen dosáhnout, nebo se mu dokonce podařilo zajistit nad rámec těchto příjmů, které by umožnily minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, další finanční přispění od třetích osob, anebo že v rámci oddlužení je možno reálně očekávat vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů než v konkursu.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením č.j. KSUL 81 INS 14150/2014-A-17 ze dne 26.11.2014 insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Podle seznamu závazků, o němž dlužnice prohlásila, že je úplný a správný, má 12 nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 375.850,-Kč, zatímco podle seznamu pohledávek vyhotoveného insolvenčním správcem ke dni 15.1.2015 (B-2) má ve skutečnosti 20 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami o celkové výši 556.386,96 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce (B-2) dále plyne, že dlužnice neuhradila jedinou měsíční splátku na jeho odměnu a že z jejího čistého příjmu 14.342,-Kč ze zaměstnání u ManpowerGroupe, s.r.o. (v pracovním poměru od 2.1.2015), nelze uhradit věřitelům minimálních 30 % přihlášených pohledávek a jeho odměnu a hotové výdaje; k uspokojení věřitelů by došlo toliko ve výši 24,63 %. Odvolací soud dále z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že dlužnice byla opakovaně vyzvána ještě před rozhodnutím o úpadku a povolení oddlužení (A-17) insolvenčním soudem k doložení darovací smlouvy, či smlouvy o důchodu z důvodu, že její příjem je zatím podle jí uváděných údajů nedostatečný pro navrhovaný splátkový kalendář (výzva z 27.5.2014 A-5 a z 18.7.2014 A-9). Na tyto výzvy dlužnice reagovala žádostí o prodloužení lhůty, které insolvenční soud vyhověl usnesením z 1.9.2014 (A-11) a jímž prodloužil dlužnici lhůtu do 15.9.2014. Dlužnice však požadovanou smlouvu o důchodu, či darovací smlouvu nepředložila, přezkumného jednání a chůze věřitelů dne 28.1.2015, k nimž byla předvolána usnesením z 26.11.2014 (A-17) se bez omluvy nedostavila a žádné doklady či vyjádření nepředložila. Dlužnice podáním z 23.2.2015 požádala opětovně o prodloužení lhůty k předložení darovací smlouvy do 9.3.2015 z důvodu nemoci dárce a jejích dětí, jíž soud fakticky vyhověl, přesto dlužnice v jí navržené lhůtě darovací smlouvu nepředložila.

Odvolací soud konstatuje, že oddlužení představuje pro dlužníka příležitost za splnění zákonem požadovaných podmínek, tj. při uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % za dobu 5 let, osvobodit se od nesplacených zůstatků těchto pohledávek v rozsahu 70 %, a že je zcela na dlužníkově přístupu k insolvenčnímu řízení, který vyústí ve schválení oddlužení a ke splnění konečného cíle oddlužení.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že v projednávané věci dlužnice projevila nejen nedbalý a lehkomyslný přístup k insolvenčnímu řízení, nýbrž svým návrhem na oddlužení sleduje i nepoctivý záměr. To se projevilo nejen v podstatném rozdílu sumy pohledávek nezajištěných věřitelů, jež uvedla v seznamu závazků a objemu zjištěných pohledávek podle seznamu přihlášených a zjištěných pohledávek při přezkumném jednání. Na tuto situaci dlužnice nijak nereagovala a její neomluvená absence na přezkumném jednání a schůzi věřitelů a neplnění povinností uložených v rozhodnutí o úpadku (plnění insolvenčnímu správci) jen potvrzují její lehkomyslný a nedbalý přístup k oddlužení, což podtrhává i skutečnost, že dlužnice od 27.5.2014 do 25.3.2015 i přes opakované výzvy soudu nepředložila darovací smlouvu, či smlouvu o důchodu, jimiž by navýšila svůj příjem pro splátkový kalendář.

Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že bez ohledu na míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, kterou nabízí dlužnice v odvolání, je důvodem pro neschválení oddlužení její nepoctivé jednání a nedbalý a lehkomyslný přístup k insolvenčnímu řízení. Již z tohoto důvodu bylo namístě oddlužení dlužnice neschválit. Dalším důvodem pro neschválení oddlužení dlužnice je skutečnost, že její pracovní poměr u výše uvedeného zaměstnavatele byl ukončen k 30.6.2015 uplynutím doby určité a dlužnice je od 1.7.2015 evidována na Úřadu práce a její příjem je nedostatečný pro provádění srážek, jak se podává ze zprávy insolvenčního správce ze 17.9.2015 (B-17); v ní je též uvedeno, že mu dlužnice sdělila, že nastupuje do nového zaměstnání 1.10.2015 (zda k tomu došlo či nikoliv se z obsahu insolvenčního rejstříku nepodává).

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková