3 VSPH 799/2012-A-15
KSPL 29 INS 9227/2012 3 VSPH 799/2012-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Mgr. Dagmar Hanzelínová, nar. 21.6. 1976, bytem Příkosice 128, 338 43 Mirošov, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2012, č.j. KSPL 29 INS 9227/2012-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2012, č.j. KSPL 29 INS 9227/2012-A-10, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice podle § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že dlužnice podala návrh na zjištění svého úpadku a navrhla jeho řešení prohlášením konkursu. Vyšel ze zjištění, že v insolvenčním návrhu dlužnice neuvedla tvrzení, z nichž by vyplývalo, že má závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a o tom, jak dlouho tyto závazky neplní. Uvedl, že v insolvenční návrhu chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit platební neschopnost dlužnice podle § 3 odst. 1 písm. c) InsZ na základě některých z domněnek podle § 3 odst. 2 InsZ a neobsahuje ani tvrzení svědčící o úpadku dlužnice ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 InsZ. Uvedl, že povinnost uvést všechny rozhodující skutkové okolnosti osvědčující úpadek vyplývá z ustanovení § 103 odst. 2 InsZ, upravující zákonné náležitosti insolvenčního návrhu a uzavřel, že insolvenční návrh tyto náležitosti nemá a že chybějící tvrzení nelze čerpat ani z obsahu seznamu závazků jako jeho povinné přílohy.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil. Tvrdila, že naplňuje podstatu úpadku, neboť má pohledávky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, zastavila platby svých peněžitých závazků a nehradí je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Uvedla, že proti ní je vedeno několik exekučních řízení a že ze seznamu závazků plyne její úpadková situace, kterou dokládá i přehled přihlášek pohledávek věřitelů dlužníka . Zdůraznila, že insolvenční soud měl posuzovat insolvenční návrh především z hlediska jeho obsahu, a vytkla mu zároveň, že ji nevyzval k doplnění listinných důkazů, jež návrh postrádal. Vyjádřila přesvědčení, že listiny, jež k návrhu připojila, byly dostatečné. Závěr insolvenčního soudu o nenaplnění podmínek jejího úpadku předlužením označila za nelogický a neopodstatněný. Doplnila, že obsahově identický insolvenční návrh již podala, že insolvenční řízení probíhalo pod sp.zn. KSPL 29 INS 13913/2010, avšak insolvenční návrh vzala zpět poté, co byla vyzvána k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť na její úhradu (40.000,--Kč) neměla finanční prostředky. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející (§ 212a odst. 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže

a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků opatřených výslovným prohlášením dlužníka, že seznamy jsou správné a úplné). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 32/2009, ze dne 28.1.2010, a rozhodnutí sp.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

V této souvislosti odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012, sp.zn. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) InsZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků. Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 InsZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 InsZ.

Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Ze spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh, v němž uvedla, že se nachází v úpadku, neboť má více peněžitých závazků, které jsou delší dobu po splatnosti, nemůže najít uplatnění na trhu práce a od 14.10.2008 je registrována na úřadu práce. Protože 11.5.2011 utrpěla úraz pravé končetiny, s nímž byly spojeny tři operace, a další bude následovat, není pravděpodobné, že bude schopna v budoucnu dostát svým závazkům. Po dobu delší dvou let čelí několika exekucím. V návrhu dlužnice neuvádí své věřitele ani jejich pohledávky nebo výši svých závazků. K návrhu dlužnice připojila listinu obsahující seznam jednotlivých věřitelů bez uvedení jejich sídel, jejich identifikačních čísel a termínu splatnosti jejich pohledávek. Tento seznam není dlužnicí podepsán.

Z uvedeného je zřejmé že v samotném insolvenčním návrhu nejsou obsaženy rozhodné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné osvědčit úpadek dlužnice ve formě platební neschopnosti a že dlužnicí nabídnutá tvrzení nejsou způsobilá ani pro závěr o jejím hrozícím úpadku. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu nevylíčila řádně skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek podle § 3 InsZ osvědčovaly, přestože se jedná o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Povinná tvrzení o úpadku, jejichž součástí je v každém případě i úplné označení věřitelů dlužníka a jejich pohledávek (při tvrzeném úpadku dle § 3 odst. 1 InsZ i s údajem o jejich splatnosti) nenabídla dlužnice ani prostřednictvím seznamů předepsaných v § 104 InsZ, neboť jí předložený seznam závazků není nikterak nazván, není podepsán a zřejmě se jedná o přehled přihlášek pohledávek věřitelů dlužníka , o němž se dlužnice zmiňuje ve svém odvolání.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl. Námitka dlužnice, že její předchozí insolvenční návrh insolvenční soud přijal, když ji vyzval k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je pro projednávanou věc bez významu.

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby navrhující dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh podala znovu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 17. října 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva