3 VSPH 797/2014-A-18
MSPH 88 INS 37511/2013 3 VSPH 797/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka ROKA STAVBY, s.r.o. v likvidaci se sídlem Primátorská 296/38, 180 00 Praha 8-Libeň, IČO 27322289, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 37511/2013-A-13 ze dne 19. března 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 37511/2013-A-13 ze dne 19. března 2014 se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 88 INS 37511/2013-A-13 ze dne 19.3.2014 uložil dlužníku ROKA STAVBY, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně odkázal na § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že záloha na náklady insolvenčního řízení slouží především k zajištění finančních prostředků, které by insolvenční správce mohl použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce a k zajištění odměny a náhrady hotových výdajů správce v případě, že tyto nebudou moci být uspokojeny z majetkové podstaty.

Podle insolvenčního návrhu a jeho příloh dlužníkův majetek tvoří hotovost ve výši 14,-Kč, komponenty lešení v zůstatkové hodnotě 66.694,-Kč a soubor pohledávek z obchodního styku vůči deseti věřitelům ve výši 3.196.083,20 Kč, z nichž pohledávky v objemu 1.172.509,-Kč jsou splatné od roku 2009, pohledávky v objemu 1.480.000,-Kč od února 2012, splatnost ostatních nastala v letech 2010 až 2011, nejmladší pohledávka ve výši 33.000,-Kč je splatná od prosince 2012.

Soud prvního stupně tak shledal, že dlužník nedisponuje žádným likvidním majetkem a zpeněžitelnost zbývajícího majetku nelze očekávat. Pohledávky dlužníka jsou vesměs více než čtyři roky po splatnosti a pravděpodobně nedobytné. Jediným dalším majetkem dlužníka jsou komponenty lešení, jejichž zůstatková hodnota ničeho nevypovídá o jejich tržní hodnotě. Movité věci jsou obecně obtížně zpeněžitelné, obvykle nanejvýš za zlomek jejich pořizovací ceny.

Dlužník je právnickou osobou v likvidaci, u níž je reorganizace nepřípustná. Jediným možným řešením dlužníkova úpadku je proto konkurs, v němž minimální odměna insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 (popř. § 2a) vyhlášky č. 311/2007 Sb. činí 45.000,-Kč (plus DPH). Dále nutno správci zajistit úhradu jeho hotových výdajů, které mu vzniknou ihned po jeho ustanovení do funkce (poštovné, telekomunikační služby, opisy a fotokopie apod.). Dojde-li ke zpeněžení dlužníkova majetku (byť za minimální cenu), náleží správci též odměna ve výši 1.000,-Kč za každou prozkoumanou přihlášku; do insolvenčního řízení se přitom zatím přihlásilo 7 věřitelů, avšak podle seznamu závazků jich má dlužník více než 40. K pokrytí minimální odměny správce a jeho výdajů je tak třeba výtěžku přesahujícího 60.000,-Kč, přičemž v závislosti na počtu přezkoumaných pohledávek může být tato částka vyšší o dalších 40.000,-Kč.

Protože dosažení takového výtěžku ze zpeněžení dlužníkova majetku je krajně nepravděpodobné, takže patrně nebude postačovat ani k částečné úhradě nákladů insolvenčního řízení, je nutno zajistit prostředky k úhradě těchto nákladů zálohou v maximální možné výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník prostřednictvím svého podepsaného likvidátora Davida Šťástky včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, nebo by je změnil tak, že výši zálohy sníží na 25 tis. Kč a prodlouží lhůtu k její úhradě do 31.5.2014. Likvidátor uvedl, že dlužník není schopen stanovenou zálohu uhradit, k tomu nemá finanční prostředky ani sám likvidátor. Dlužník již více než rok nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a tedy nemá žádné příjmy. Likvidátor se bude snažit získat potřebnou částku zpeněžením některých dlužníkových aktiv, ale k tomu potřebuje určitý čas.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka podle § 104 IZ zejména seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením jeho dlužníků (seznam majetku), seznam jeho závazků s uvedením jeho věřitelů (seznam závazků) a seznam jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník byl rozhodnutím společníků ke dni 1.12.2012 zrušen s likvidací a likvidátorem byl jmenován jeden ze jeho společníků David Štístka. Jeho prostřednictvím dlužník podal insolvenční návrh ze dne 16.12.2013, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Insolvenční návrh podal dne 27.12.2013 u Krajského soudu v Praze, který usnesením ze dne 9.1.2014 (A-7) vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesením, jež nastala dne 6.2.2014, postoupil věc příslušnému Městskému soudu v Praze.

Ke svému insolvenčnímu návrhu dlužník připojil seznamy dle § 104 IZ, z nichž ale seznam závazků a seznam majetku zjevně postrádaly předepsané náležitosti.

V přiloženém seznamu závazků podepsaný dlužníkův likvidátor-v rozporu s požadavky § 104 odst. 3 a 4 IZ (ve spojení § 103 odst. 1)-označil zcela nedostatečně nebo dokonce vůbec nijak neidentifikoval věřitele dlužníka a nespecifikoval jejich jednotlivé pohledávky (co do důvodu, výše a splatnosti). Místo toho uvedl pouze údaje o souhrnné výši skupin pohledávek označených jako Závazky k Finančnímu úřadu , Závazky k ČSSZ , Závazky ke zdravotním pojišťovnám , Závazky k bankám ; u skupiny Závazky z obchodního styku odkázal na jejich připojenou počítačovou sestavu, která ale postrádá úplné označení jednotlivých věřitelů a údaj o splatnosti jejich pohledávek. V předloženém seznamu majetku pak v rozporu s požadavky § 104 odst. 2 IZ není nikterak specifikována vykázaná položka hmotného majetku , jehož zůstatková účetní hodnota má činit 66.694,-Kč, a co do dlužníkových pohledávek seznam opět odkazuje na přiloženou počítačovou sestavu, v níž osoby dlužníků nejsou náležitě označeny a chybí údaje o tom, zda ohledně daných pohledávek probíhá nějaké řízení, a jakékoli vyjádření dlužníka k jejich dobytnosti.

Soud prvního stupně proto dlužníka postupem dle § 128 odst. 2 IZ-pod lhůtou 15 dnů-vyzval k doplnění jeho insolvenčního návrhu o předepsané přílohy usnesením ze dne 24.2.2014 (A-11), jež bylo dlužníku doručeno dne 25.2.2014. Třebaže soud patrně přehlédl popsané nedostatky seznamu majetku a výzvou A-11 požadoval po dlužníku předložit jen nový řádný seznam jeho závazků (který bude obsahovat náležité označení věřitelů a identifikaci jejich pohledávek i s údajem o jejich splatnosti), dlužník požadované doplnění insolvenčního návrhu ani dosud neprovedl, přestože byl soudem poučen, že v takovém případě jeho návrh odmítne. K doplnění insolvenčního návrhu dlužník podáním ze dne 11.3.2014 (A-12)-namísto nového seznamu opatřeného požadovanými náležitostmi-předložil pouze novou verzi sestavy Závazků z obchodního styku s úplným označením věřitelů a údaji o splatnosti jejich pohledávek, aniž by tímto způsobem doplnil seznam též ohledně ostatních 4 skupin závazků , které tak zůstaly co do osob věřitelů a jejich pohledávek bez náležité identifikace.

Za této situace nebyly dány podmínky k rozhodnutí o povinnosti dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, ale jedině k tomu, aby soud prvního stupně jeho insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 IZ odmítl.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. září 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková