3 VSPH 786/2011-A-14
KSUL 77 INS 8984/2011 3 VSPH 786/2011-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Alena anonymizovano , anonymizovano , bytem Krupka, Teplická 53, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. května 2011, č.j. KSUL 77 INS 8984/2011-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. května 2011, č.j. KSUL 77 INS 8984/2011-A-6, se mění tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice, která navrhla zároveň povolení oddlužení.

V odůvodnění uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh prostřednictvím návrhu na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, avšak v jeho kolonce č. 6 neuvedla rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly, že je v úpadku nebo jí hrozí úpadek, zejména neuvedla data splatnosti jednotlivých peněžitých závazků vůči konkrétním věřitelům a uvedení skutečností prokazujících, že dlužnice své závazky není schopna plnit. Insolvenční soud uvedl, že tvrzení uvedená dlužnicí nedávají dostatečný podklad pro závěr, že se nachází v úpadku z důvodu její platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a že absence těchto rozhodných skutečností je vadou insolvenčního návrhu. Uzavřel, že insolvenční návrh neobsahuje obligatorní náležitosti návrhu podle § 103 odst. 2 IZ a rozhodl jak shora uvedeno, a proto ho podle § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť pro tyto vady nelze pokračovat v řízení.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž namítla, že měla být soudem prvního stupně postupem podle § 128 odst. 2 IZ vyzvána k doplnění návrhu, neboť soudem vytčená vada insolvenčního návrhu spočívá toliko v neuvedení data splatnosti jednotlivých úvěrů, což lze odstranit pouhým dopsáním těchto údajů.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející (§ 212a odst. 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek; skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá.

Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 391 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2009 z 20.5.2010 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 7/2008 z 26.2.2009 uveřejněné pod č. 81/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), jejichž vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto platný formulář v kolonkách 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu se podává, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaném na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačila, že navrhuje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících tvrzený úpadek dlužnice sdělila, že má více věřitelů, vůči kterým má dluhy déle než 30 dnů po splatnosti a nezvládá je řádně a včas splácet. Její příjem činí 10.863,--Kč sestávající z měsíčního invalidního důchodu 5.016,--Kč a z příjmu z pracovního poměru ve výši 5.847,--Kč. Žádné konkrétní údaje a o svých věřitelích a jejich pohledávkách tedy dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla, připojila však k němu řádné seznamy svého majetku a závazků. Z údajů v nich obsažených vyplývá, že dlužnice nemá jiného majetku než označené movité věci (vybavení domácnosti) a má závazky vůči více věřitelům v celkové výši 209.193,--Kč, vesměs z úvěrů (cca 90 %). Dlužnice v insolvenčním návrhu i v prohlášení připojeném k seznamu závazků a majetku uvedla, že její závazky jsou splatné déle než 30 dnů. Jestliže současně tvrdila, že ze svých příjmů není schopna úhrady všech závazků, což je z výše těchto příjmů dlužnicí specifikovaných zřejmé, a jiný potřebný disponibilní finanční majetek podle seznamu majetku nevlastní, nabídla ve svém insolvenčním návrhu ve spojení s připojenými seznamy dle § 104 IZ dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ.

Insolvenční návrh dlužnice tedy nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 5. dubna 2012

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová