3 VSPH 781/2010-A-13
KSCB 27 INS 5673/2010 3 VSPH 781/2010-A-13

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Všemyslice-Neznašov 41, zast. obecným zmocněncem Miroslavem anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ševětíně, Na Ohradě 288, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 5673/2010-A-8 ze dne 26. července 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 5673/2010-A-8 ze dne 26. července 2010 se mění tak, že dlužníku se ukládá zaplatit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 5673/2010-A-8 ze dne 26.7.2010 uložil dlužníku Ladislavu Maškovi (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu nebo hotově v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 25.5.2010 doručen insolvenční návrh dlužníka s návrhem na povolení oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu uvedl, že má závazky v celkové výši 279.389,-Kč, z nichž závazek ve výši 10.000,-Kč je závazkem zajištěným. Na výzvu soudu, aby předložil mimo jiné znalecké ocenění věcí, které zajišťují pohledávky věřitelů, zaslal dlužník soudu dne 2.6.2010 prohlášení, v němž vyjmenoval movité věci, jež jsou předmětem zajišťovacích práv. Dále uvedl, že dne 1.12.2009 uzavřel smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k těmto věcem, ačkoliv tyto věci nejsou v jeho vlastnictví, ale ve vlastnictví jeho bratra a souseda. Smlouvu dlužník uzavřel bez jejich vědomí. Dne 19.7.2010 dlužník doplnil seznam svých závazků o závazek vůči GE Money Bank, a.s. v celkové výši 11.982,-Kč.

Soud poukázal na § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, a poukázal též na § 395 odst. 3 IZ, který uvádí (demonstrativně) okolnosti, z nichž zejména lze na nepoctivý záměr usuzovat (domněnky nepoctivého záměru).

V této souvislosti považoval soud za podstatné zjištění, že dlužník na základě smlouvy č. 4200095240 ze dne 1.12.2009 uzavřené se společností SMART Capital, a.s. získal úvěr ve výši 10.000,-Kč. Pohledávka tohoto věřitele byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k movitým věcem, které však-jak dlužník sám v návrhu uvedl-nebyly v jeho vlastnictví a byly dány k zajištění bez vědomí jejich skutečných vlastníků. Soud dovodil, že jakkoli mu nepřísluší předjímat, zda snad byl popsaným jednáním dlužníka spáchán trestný čin majetkové povahy (např. trestný čin podvodu dle § 290 trestního zákoníku), a jakkoli teprve pravomocné odsouzení za takový trestný čin zakládá domněnku nepoctivého záměru, považuje za zřejmé, že možnost oddlužit se by neměl mít ani dlužník, jehož jednání ve vztahu k jeho věřitelům bylo zřejmě nepoctivé a uvedlo je v omyl. V daném případě soud shledal, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, neboť podvodným jednáním získal shora uvedené finanční prostředky. Takové zjištění je důvodem k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešením dlužníkova úpadku pak zůstává konkurs.

V případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhl. č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Účelem zálohy je přitom jak zajištění peněžních prostředků nutných pro činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, tak krytí nákladů insolvenčního řízení, včetně odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Proto soud uložil dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že vzhledem k výši příjmů dlužníka považoval za postačující stanovit ji v dolní polovině zákonného rozpětí.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník prostřednictvím svého zmocněnce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a návrhu na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře vyhověl. Zmocněnec-bratr dlužníka nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dlužník návrhem na oddlužení sleduje nepoctivý záměr. K zajištění pohledávky ve výši 10.000,-vůči SMART Capital, a.s. zajišťovacím převodem vlastnického práva k cizím věcem, jež soud dlužníku vytýká, skutečně došlo, stalo se tak ovšem jen proto, že při uzavírání smlouvy pracovník uvedeného věřitele po prohlídce bytu a zahrady sám dlužníku zajištění předmětnými věcmi navrhl, aniž si ověřil, zda jsou skutečně vlastnictvím dlužníka. Dlužník je mentálně slabý, nemá ani dokončené základní školní vzdělání a právní důsledky svého jednání nebyl schopen rozlišit. Zmocněnec již před zahájením insolvenčního řízení kontaktoval odborníky, aby posoudili, zda by nebylo vhodné požádat soud o omezení dlužníka ve způsobilosti nakládat s finančními prostředky. Odborné lékařské vyšetření bude možno vzhledem k dlouhým čekacím lhůtám absolvovat až po 18. srpnu 2010. Se všemi dosavadními podáními zmocněnec dlužníku pomáhal, ten si ovšem na řadu věcí sám vůbec nevzpomněl, a návrh proto musel být doplňován tak, jak se zmocněnci podařilo objevit další písemnosti svědčící o dlužníkových finančních závazcích. U dlužníka rozhodně nikdy nešlo o nepoctivý záměr, takové duševní kombinace by ani nebyl schopen.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Obecně vzato, účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se spolu s insolvenčním návrhem podaným dne 25.5.2010 domáhal povolení oddlužení provedeného splátkovým kalendářem. V návrhu na oddlužení uvedl, že je svobodný, z pracovního poměru pobírá čistou měsíční mzdu ve výši 10.659,-Kč, jeho nezajištěné závazky vůči 6 věřitelům činí celkem 279.389,-Kč, z nichž v kolonkách 15 formuláře návrhu na oddlužení určených pro sepis zajištěných závazků uvedl úvěrovou pohledávku Smart Capital, a.s. ve výši 10.000,-Kč (jako nevykonatelnou) a úvěrovou pohledávku Home Credit, a.s. ve výši 24.550,-Kč (jako vykonatelnou). V kolonkách 12 a 13 formuláře dlužník uvedl, že vlastní jen věci, které jsou předmětem zajišťovacích práv, a to kuchyňskou linku, televizor OVP, pračku Samsung, lednici, mrazák Gorenje, a sekačku Alpina. Na výzvu soudu ze dne 25.5.2010 dlužník předložil dle § 104 IZ řádný seznam svého majetku a seznam závazků, který doplnil podáním ze dne 8.7.2010. V seznamu majetku dlužník jako svůj majetek označil jen varnou konvici. Připojil prohlášení, že věci uvedené v návrhu ve skutečnosti nepatří jemu, ale jsou (s výjimkou sekačky) ve vlastnictví jeho bratra Miroslava anonymizovano , s nímž společně bydlí v domě, sekačka patří sousedovi Václavu Růžičkovi a jeho manželce. Bez souhlasu těchto vlastníků uzavřel dne 1.12.2009 ohledně předmětných věcí smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva (dle připojených smluv jde o zajištění úvěru ve výši 10.000,-Kč od SMART Capital, a.s. poskytnutého dle úvěrové smlouvy z téhož dne), přičemž dotčení vlastníci budou usilovat o zrušení smlouvy o zajištění. V seznamu závazků dlužník uvedl 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 291.371,-Kč, u žádné z nich nevyznačil zajištění. Ani přílohy návrhů nesvědčí o žádném dalším zajištění pohledávek věřitelů než o zmíněném zajišťovacím převodu vlastnického práva, který ovšem-jsou-li jeho předmětem cizí věci-platně sjednán být nemohl. V seznamu závazků dlužník podotkl, že jistá dílčí plnění na tyto pohledávky poskytl i jeho bratr Miroslav Mašek (jeho nynější zmocněnec), který však po zjištění skutečného rozsahu dlužníkových závazků další finanční pomoc odmítl. Při popisu okolností vzniku úpadku dlužník v insolvenčním návrhu vysvětlil, že ke splacení předchozího úvěru si vždy vzal nový úvěr, a tak postupně došlo k jeho zadlužení, jež nyní není schopen finančně zvládnout.

Při vydání napadeného usnesení vycházel soud prvního stupně z toho, že dlužník nemůže se svým návrhem na oddlužení uspět a bude ho tak dle § 396 odst. 1 IZ nutné řešit konkursem, neboť dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ (bez ohledu na absenci některé z domněnek stanovených v odstavci 3) je nutno dovodit, že dlužník návrhem na povolení nesleduje poctivý záměr, když k zajištění úvěru ve výši 10.000,-Kč od SMART Capital, a.s. sjednal zajišťovací převod vlastnického práva k věcem, jež nebyly v jeho vlastnictví; tím uvedl věřitele v omyl a takovýmto nepoctivým (podvodným) jednáním od něj získal uvedené finanční prostředky.

Odvolací soud sdílí úvahy soudu prvního stupně potud, že k závěru o nepoctivém záměru dlužníka, jenž jeho oddlužení vylučuje, není zapotřebí naplnění některé z domněnek, s nimž zákon předpoklad nepoctivého záměru dlužníka spojuje. Jak Vrchní soud v Praze vysvětlil např. v usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A ze dne 6.2.2009, poctivost záměru dlužníka je kategorií ryze subjektivní, přičemž stanovením domněnek nepoctivého záměru v § 395 odst. 3 IZ zákon soudu posouzení této podmínky přípustnosti oddlužení usnadňuje (jeho úsudku v tom směru napomáhá). Ani při naplnění některé z těchto domněnek však nemusí být závěr o nepoctivém záměru dlužníka nezvratným. Insolvenční soud má totiž při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností věci.

Právě se zřetelem ke všem okolnostem však odvolací soud za daného stavu věci nesdílí názor soudu prvního stupně, že chování dlužníka provázející uzavření úvěrové smlouvy se Smart Capital, a.s.-ujednání o zajišťovacím převodu práva k věcem, jež ve skutečnosti nebyly ve vlastnictví dlužníka-lze bez dalšího hodnotit jako nepoctivé jednání neslučitelné s požadavkem řešení dlužníkova úpadku oddlužením.

Nelze odhlédnout od toho, že v daném případě šlo o poskytnutí spotřebitelského úvěru od obchodní společnosti, jež se touto činností běžně zabývá, přičemž šlo o úvěr poměrně malé výše, jaké jsou osobám s pravidelným příjmem z pracovního poměru v praxi poskytovány běžně i bez zajištění. Navíc informace o osobě dlužníka a okolnostech uzavření předmětných smluv, jež poskytl bratr dlužníka Miroslav Mašek (a jejichž pravdivost může soud prvního stupně podle potřeby dále ověřit), vzbuzují pochybnost o tom, zda při podpisu smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva bylo dlužníku dostatečně zřejmé, jaký právní úkon činí, a zda si obsah a důsledky takového svého jednání skutečně uvědomoval. Předtištěná Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřená (spolu s úvěrovou smlouvou) dne 1.12.2009 v dlužníkově bydlišti v Neznašově je zjevně celá vyplněna rukou podepsaného V. Fialy jednajícího za věřitele SMART Capital, a.s., a to včetně označení movitých věcí, jež jsou předmětem zajištění a jež jsou popsány jen jednoduchým způsobem (jaký užil i dlužník v návrhu), bez uvedení předepsaného údaje o výrobních číslech nebo jiné jejich další identifikace. Zástupce věřitele tedy podle všeho žádnou dokumentaci k těmto věcem nepožadoval a lze se domnívat, že jejich vlastnictví si vskutku nijak neověřoval. Jakkoli předmětné zajištění nemohlo platně vzniknout, pokud jeho předmětem nejsou věci ve vlastnictví dlužníka, podle názoru odvolacího soudu za popsaných okolností věci nelze bez dalšího dovodit, že se dlužník podpisem takového návrhu smlouvy dopustil podvodného jednání, tedy takového, jímž vědomě či dokonce záměrně uvedl věřitele v omyl, aby tak od něj získal úvěr ve výši 10.000,-Kč.

V dané fázi řízení proto odvolací soud neshledal dostatečného podkladu pro závěr, že dlužníku lze přičíst nepoctivý záměr, který je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Dosavadní výsledky řízení přitom nasvědčují tomu, že dlužník splňuje též podmínku přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ-předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení, když pro případ jeho provedení navrženým splátkovým kalendářem je dlužníkova předpokládaná ekonomická nabídka (celková částka 213.360,-Kč odpovídající 60 splátkám ve výši 3.556,-Kč) i při zohlednění přednostních nároků insolvenčního správce (jeho odměny a hotových výdajů dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. v celkové výši 900,-Kč měsíčně) zjevně dostačující.

Protože za této procesní situace (pokud posléze nedozná nějaké podstatné změny) lze předpokládat, že úpadek dlužníka bude možno řešit oddlužením, a to ve formě splátkového kalendáře, považoval odvolací soud za postačující požadovat po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 5.000,-Kč. Vycházel přitom z toho, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků či případných dalších nákladů insolvenčního řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení. Ve stávající fázi řízení navíc není jisté, zda oddlužení bude skutečně povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (srov. § 404 až 406 IZ), a stejně tak nelze předvídat, zda schválené oddlužení nebude v jeho průběhu zrušeno (§ 418 IZ). Všechna tato rozhodnutí mají vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce-jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-dosahuje nejméně 45 tis. Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ).

Se zřetelem k uvedenému odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. února 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová