3 VSPH 78/2012-P1-12
MSPH 88 INS 16214/2011 3 VSPH 78/2012-P1-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci dlužnice: Anna anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10, Slibná 203/4, o odvolání věřitele IT credit, s.r.o. se sídlem Praha 8, Pernerova 494/48, IČO: 26444437, zast. advokátkou Mgr. Dagmar Beníkovou se sídlem Olomouc, Legionářská 797/3, a dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2011, č.j. MSPH 88 INS 16214/2011-P1-4,

takto:

Odvolání dlužnice Anny anonymizovano a věřitele IT credit, s.r.o. se sídlem v Praze 8 se odmítají.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud insolvenční usnesením ze dne 7. prosince 2011, č.j. MSPH 88 INS 16214/2011-P1-4, rozhodl, že se návrh na vstup do řízení zamítá. Uvedl, že přihlášený věřitel č. 1-IT credit, s.r.o. (dále jen postupitel) podáním z 6.12.2011 navrhl podle § 18 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), aby do insolvenčního řízení vedeného na dlužníkův majetek vstoupila na jeho místo jako věřitelka QI investiční společnost, a.s. se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, IČO: 27911497 (dále též postupník), jíž do insolvenčního řízení přihlášené pohledávky postoupil. Uvedl, že postupitel přihlásil 9.9.2011 původně pohledávku za dlužnicí ve výši 319.000,-Kč, kterou následně 16.11.2011 doplnil o příslušenství a současně rozšířil o tři další samostatné pohledávky. Soud konstatoval, že postupitel v návrhu žádným způsobem nekonkretizoval postoupené pohledávky a z jím předložené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.11.2011 (dále jen postupní smlouva) nelze jednoznačně určit, zda postupitel postoupil postupníku všechny nároky tak, jak byly doplněny a celkově přihlášeny dne 16.11.2011. Uzavřel, že s ohledem na stanovenou lhůtu jednoho dne pro rozhodnutí o návrhu postupitele neměl dostatečný prostor pro zjišťování skutečností uvedených v jeho návrhu, a proto podle § 18 odst. 1 jej zamítl. V poučení uvedl, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu prvního stupně.

Shora uvedené usnesení napadli postupitel a dlužnice odvoláním.

Postupitel navrhl, aby ho odvolací soud změnil a návrhu na vstup postupníka do insolvenčního řízení vyhověl. Namítl, že má za to, že splnil veškeré předpoklady požadované zákonem pro rozhodnutí podle § 18 odst. 1 IZ, neboť řádně doložil, že k postoupení jeho pohledávek za dlužníkem postupníkovi došlo, že předmětem postoupení byla pohledávka za dlužníkem P.Hynkem z úvěrové smlouvy ze dne 13.6.2005 a za dlužnicí ze zástavní smlouvy ze dne 13.6.2011, a to včetně veškerého příslušenství a práv s nimi spojených. Uzavřel, že z napadeného usnesení je zřejmé, že soud prvního stupně pouze mechanicky srovnal číselné vyjádření pohledávek, které se však v průběhu času změnilo v důsledku narůstajícího příslušenství a souvisejících práv, zejména nákladů řízení přiznaných Okresním soudem v Semilech.

Dlužnice navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, neboť považuje jeho postup za nesprávný, když měl rozhodnout o existenci či neexistenci pohledávky, jakož i o navrhovatelově a její věcné aktivní a pasivní legitimaci.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Pro insolvenční řízení platí ve smyslu § 7 odst. 1 IZ úprava § 218 písm. c) o.s.ř., podle nějž odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Pokud přihlášený věřitel (nebo věřitel pohledávky, která se považuje za přihlášenou ze zákona) teprve v průběhu insolvenčního řízení ztratí aktivní věcnou legitimaci v důsledku univerzální nebo singulární sukcese, neuplatní se (ani přiměřeně) úprava procesního nástupnictví obsažená v § 107a o.s.ř. Insolvenční zákon totiž (s ohledem na specifika insolvenčního řízení) zavádí pro tuto situaci speciální zjednodušenou úpravu ve svém § 18.

Podle § 18 IZ nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a po písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné doložit veřejnou listinou nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsaly (odst. 1). O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel; nestane-li se tak, má se po uplynutí této lhůty za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 vydá insolvenční soud také tehdy, učiní-li věřitel a nabyvatel jeho pohledávky do protokolu u tohoto soudu společné prohlášení o tom, že nastala skutečnost uvedená v odstavci 1; odstavec 2 platí obdobně (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 se doručuje věřiteli, nabyvateli jeho pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci; těmto osobám se doručuje zvlášť. Odvolání proti němu není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán (odst. 4).

Proti usnesení, jímž insolvenční soud rozhodl o návrhu věřitele na záměnu účastníků podle § 18 odst. 1, není podle odst. 4 tohoto ustanovení odvolání přípustné, a to nejen proti rozhodnutí, jímž soud tomuto návrhu vyhověl (tj. kladnému rozhodnutí, jež by již z povahy věci bylo nepřípustné), nýbrž i proti rozhodnutí zamítavému, neboť v obou případech se akcentuje role soudu prvního stupně a rychlost jeho rozhodování, a ovšem také změnitelnost rozhodnutí, jestliže se v dalším průběhu řízení ukáže, že ke skutečné změně v osobě věřitele nedošlo anebo došlo jinak, či dojít nemělo (viz usnesení VS v Praze ze dne 24.9.2009, sp.zn. KSPL 29 INS 2123/2008, 1 VSPH 467/2009-A a VS v Olomouci ze dne 30.11.2009, sp.zn. KSOS 13 INS 331/2009, 2 VSOL 309/2009-P5). Týž závěr samozřejmě platí i pro rozhodnutí o vyhovění návrhu na změnu věřitele založené na fikci jeho vydání dle § 18 odst. 2 IZ. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že postupitel přihláškou pohledávky z 1.9.2011 zařazenou jako P1 přihlásil pohledávku za dlužnicí ve výši 319.000,-Kč, již doplnil 16.11.2011. Návrhem z 22.11.2011 (doručen soudu 6.12.2011) postupitel podle § 18 odst. 1 IZ navrhl, aby do řízení na jeho místo vstoupil postupník, jenž se vstupem do řízení na místo postupitele vyjádřil souhlas, neboť na základě postupní smlouvy mu postupitel přihlášenou pohledávku postoupil, a odkázal na přiloženou postupní smlouvu.

Protože z výše uvedeného plyne, že procesní nástupnictví při přechodu nebo převodu přihlášené pohledávky z původního přihlášeného věřitele (postupitele) je pro insolvenční řízení upraveno speciálně v § 18 IZ, nemůže být na rozhodnutí o vstupu nabyvatele (postupníka) přihlášené pohledávky věřitele do insolvenčního řízení na jeho místo nahlíženo podle § 107a o.s.ř. Soud prvního stupně v rozporu s úpravou § 18 odst. 4 IZ účastníky nesprávně poučil o přípustnosti odvolání, přestože jde o rozhodnutí, proti kterému zákon opravný prostředek nepřipouští. Z těchto důvodů odvolací soud odvolání postupitele i dlužnice podle § 218 písm. c) odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

V Praze dne 10. ledna 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová