3 VSPH 779/2012-A-16
MSPH 89 INS 5344/2012 3 VSPH 779/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníků: a) Olga anonymizovano , anonymizovano , b) Štefan anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Praha 4, Marie Cibulkové 14/379, zast. JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Masarykovo nábřeží 12, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.dubna 2012, č.j. MSPH 89 INS 5344/2012-A-8,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.dubna 2012, č.j. MSPH 89 INS 5344/2012-A-8, se m ě n í jen tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení činí 5.000,-Kč, jinak se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3.dubna 2012, č.j. MSPH 89 INS 5344/2012-A-8, uložil navrhovatelům manželům Olze anonymizovano (dále též dlužnice) a Štefanu anonymizovano (dále též dlužník), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byly dne 6.3.2012 doručeny dlužníky insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Cituje § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), vysvětlil, že záloha je dlužníkům ukládána ve fázi, kdy není jisté, zda bude zjištěn úpadek a povoleno jeho řešení oddlužením nebo konkursem, i když v dané věci usuzuje, že v případě dlužníků zákon oddlužení v zásadě připouští. V případě řešení úpadku konkursem či oddlužením zpeněžením majetkové podstaty by záloha sloužila k pokrytí prvotních výdajů insolvenčního správce zejména při dohledání majetku dlužníků, v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře k pokrytí výdajů spojeného s realizací oddlužení v rozsahu, v němž nebudou pokryty měsíční paušální náhradou ve výši 150,-Kč + DPH. Soud dovodil, že ze zkušeností z jiných řízení zákonný paušál nepostačuje k úhradě nákladů spojených s tímto procesem a nelze požadovat po insolvenčních správcích, aby tyto výdaje nesli ze svého. Z uvedených důvodů vyměřil zálohu ve výši 10 tis. Kč s ohledem na majetkové poměry a výši příjmů navrhovatelů.

Proti tomuto usnesení se oba dlužníci včas odvolali a tvrdili, že by byli schopni zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč, neboť dlužník má příjem pouze z důchodu a starají se o nezletilou vnučku.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z insolvenčních návrhů obou dlužníků, spojených s návrhy na povolení oddlužení, se podává, že dlužnice dosahuje čistého měsíčního příjmu 19.000,-Kč, dlužník má příjem od České správy sociálního zabezpečení ve výši 7.500,-Kč, veškerý majetek-obvyklé vybavení domácnosti mají v SJM a mají celkem osm společných závazků k šesti věřitelům ve výši cca 663 tis. Kč.

Je zjevné, že hodnota ekonomické nabídky dlužníků věřitelům (v úvahu přichází jen případné oddlužení plněním splátkového kalendáře) je třeba zkoumat pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře. Výpočet odměny, která náleží insolvenčnímu správci při tomto způsobu oddlužení, a náhrady hotových výdajů ani insolvenční zákon, ani vyhláška č. 313/2007 Sb. v insolvenčním řízení při oddlužení, jestliže jde o spojené (i ve smyslu společné) insolvenční řízení dvou dlužníků-manželů, přímo neupravují.

Na důvodech, které správně vedly soud prvního stupně ke spojení obou insolvenčních návrhů dlužníků-manželů (v dané věci se tak stalo usnesením z 8.3.2012), kteří mají pouze majetek v SJM, musí být z povahy věci založeno i řešení otázky, jaká odměna (náhrada hotových výdajů) náleží insolvenčnímu správci za oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Oba dlužníci-manželé nabídli v dané věci pro účely oddlužení veškeré své stávající a budoucí příjmy ve společném jmění, neboť jsou fakticky nemajetní. Je tu jedna majetková podstata ve smyslu ustanovení § 205 odst. 3 IZ. Z obsahu spisu se nepodává, že by oddlužením obou manželů mohl být dotčen majetek z jejich nevypořádaného společného jmění, popřípadě vyživovací povinnosti, jež má na mysli ustanovení § 393 odst. 3 IZ. Insolvenční správce by v dané věci po zjištění úpadku sepisoval pouze jedinou majetkovou podstatu, tedy majetek náležející do SJM (oddělený majetek dlužníci nemají) a spravoval budoucí příjmy dlužníků (plnil povinnosti stanovené v § 406 odst. 3 a 5 IZ) ve vztahu k témuž plátci mzdy.

Při spojeném insolvenčním řízení manželů, jejichž majetek tvoří jedinou majetkovou podstatu (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B z 19.4.2011, v němž je vysloven závěr, že v případě společného projednání návrhu manželů na oddlužení oddlužením prochází jen jedna majetková podstata-jedno SJM a měl by v takovém případě vystupovat jen jeden insolvenční správce s nárokem na odměnu), náleží insolvenčnímu správci odměna vypočtená podle § 3 vyhlášky č. 313/2007

Sb.; při oddlužení plněním splátkového kalendáře tedy odměna ve výši 750,-Kč měsíčně za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře. Případné kolize s vysloveným předpokladem lze řešit zvýšením odměny insolvenčního správce podle § 38 odst. 3 IZ. Obdobná východiska platí i pro náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Zásadně insolvenčnímu správci náleží ve společném insolvenčním řízení náhrada měsíčně ve výši 150,-Kč (§ 7 odst. 4 cit. vyhlášky); případné kolize lze řešit v konkrétním měsíci přiznáním této náhrady ve vztahu k oběma oddlužením plněním splátkového kalendáře (viz též závěry Vrchního soudu v Praze vyslovené např. v usneseních sp.zn. KSUL 77 INS 5859/2010, 3 VSPH 514/2010-A z 20.1.2011, či MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B z 11.3.2011, z nichž plyne závěr, že je-li schváleno společné oddlužení manželů-dlužníků provedené splátkovým kalendářem, náleží v něm insolvenčnímu správci zásadně jen jedna paušální odměna a jedna paušální náhrada hotových výdajů podle shora citované vyhlášky).

Z uvedeného plyne, že při úvaze o výši zálohy na náklady insolvenčního řízení měl soud prvního stupně vycházet z předpokladu, že případná odměna insolvenčního správce a náhrada hotových výdajů při oddlužení plněním splátkového kalendáře zatíží příjmy dlužníků částkou 900,-Kč měsíčně, resp. 1.089,-Kč, je-li správce plátcem DPH. Při tomto předpokladu by budoucí příjmy dlužníků (cca 503 tis. Kč, tj. 60 splátek ve výši 8.386,-Kč) mohly být zárukou dostatečnosti jejich ekonomické nabídky věřitelům [§ 395 odst. 1 písm. b) IZ].

V takovém případě soudní praxe vychází z toho, že pro zajištění nároku insolvenčního správce či případných dalších nákladů insolvenčního řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení (než bude odměna insolvenčního správce a náhrada hotových výdajů srážena z příjmů dlužníků) zcela postačuje výrazně nižší záloha; přiměřenou odvolací soud shledává zálohu ve výši 5.000,-Kč. Z uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil, jak uvedeno výše; jinak je jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 21. srpna 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová