3 VSPH 777/2012-A-18
KSPL 29 INS 2079/2012 3 VSPH 777/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: Aleš anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Alej Svobody 882/60, vedeném k návrhu věřitelky PALARIAN, s.r.o. se sídlem Praha 2, Římská 1317/32, IČO 27940225, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 2079/2012-A-11 ze dne 4.května 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 2079/2012-A-11 ze dne 4.května 2012 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužníka Aleše anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPL 29 INS 2079/2012-A-11 ze dne 4.5.2012 uložil navrhovatelce PALARIAN, s.r.o. (dále jen navrhovatelka), aby do 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatelka insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 30.1.2012 domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka. Soud citoval § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a uvedl, že navrhovatel neosvědčil a dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a proto vyzval navrhovatele ke složení požadované zálohy, jež se mu jeví přiměřená. Pokračoval, že v případě zjištění úpadku dlužníka pak v úvahu připadajícím způsobem jeho řešení bude konkurs, příp. oddlužení, pak náklady těchto insolvenčních řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce dosahující dle vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Uzavřel, že záloha bude použita zejména na úhradu hotových výdajů o odměnu insolvenčního správce, jež činí nejméně 45 tis. Kč dle citované vyhlášky, pokud by tyto výdaje nebylo možno hradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty při řešení úpadku konkursem či z jiných zdrojů dlužníka, byl-li by úpadek řešen oddlužením.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Namítala, že výše požadované zálohy je zřejmě nepřiměřená a zjevně šikanující za situace, kdy lze očekávat zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, neboť vlastní ideální část nemovitosti. Uzavřela, že výše zálohy je pro ni značně zatěžující a nemůže ji uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V jeho odůvodnění soud především neuvedl žádné konkrétní poznatky o majetkových poměrech dlužníka (o skladbě a hodnotě dlužníkova majetku či výhledu jeho zpeněžitelnosti), jejichž podkladem je v případě insolvenčního řízení zahájeného věřitelem dlužníka jak věřitelův insolvenční návrh, jehož tvrzení soud nijak nereprodukoval, tak i vyjádření dlužníka k tomuto návrhu a vyžádané seznamy jeho majetku, závazků a zaměstnanců, popř. vlastní šetření soudu (viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2010, sp.zn. KSHK 45 INS 5103/2009, 1 VSPH 517/2009-A), k jejichž předložení byl dlužník vyzván, avšak na výzvu nereagoval. Místo toho se omezil pouze na obecný závěr, že nelze předpokládat uspokojení těchto nákladů z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jež přichází v úvahu toliko při konkursu nebo oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Přitom soud nesprávně vycházel z toho, že odměna insolvenčního správce při konkursu (oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) činí podle § 1 odst. 5 vyhlášky vždy nejméně 45 tis. Kč. Tak je tomu ovšem, jen pokud odměnu správce lze určit podle § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky, tj. bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele; jinak se tato odměna určí úvahou soudu dle § 5 vyhlášky. V tom směru ale soud, jak již řečeno, žádné přezkoumatelné závěry nenabídl.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19.srpna 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová