3 VSPH 775/2014-A-11
KSPL 65 INS 7712/2014 3 VSPH 775/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Karlových Varech, Jateční 1225/9, zahájené k návrhu dlužnice o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 7712/2014-A-6 ze dne 28. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 7712/2014-A-6 ze dne 28. března 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice podaný s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 20.3.2014 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Vyšel z tvrzení dlužnice uvedených v kolonce č. 6 ( nyní č. 7) formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář), podle kterých má 5 věřitelů s pěti pohledávkami, z nichž 4 jsou nevykonatelné a zbývající vykonatelná. Pohledávky jsou minimálně 30 dnů po lhůtě splatnosti a pohledávka vykonatelná minimálně 15 měsíců po splatnosti. Závazky odpovídající těmto pohledávkám není schopna splácet.

Na základě uvedeného insolvenční soud cituje ustanovení § 103 a § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice dosud neposkytuje podklad pro závěr, že se nachází v úpadku podle § 3 odst. 1 InsZ , tj. ve formě platební neschopnosti. Uvedl, že insolvenční návrh neobsahuje konkrétní údaje o pohledávkách jejích věřitelů, zejména lhůtě splatnosti, a to v takové míře, aby v případě jejich prokázáno, že má pohledávky vůči věřitelů déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. V návrhu pak chybí i rozhodné skutečnosti, z nichž by plynulo,že dlužnice není schopna pohledávky svých věřitelů uspokojovat, resp. nastala některá z domněnek platební neschopnosti uvedených v ustanovení § 3 odst. 2 InsZ. Protože chybějící rozhodující skutečnosti nelze nahradit ani obsahem povinných seznamů, tj. seznamu závazků jako přílohy insolvenčního návrhu, neboť ten obsahově neodpovídá zákonným náležitostem, mezi ně patří i lhůta splatnosti jednotlivých pohledávek, již lze dovozovat jen v případě vykonatelné pohledávky, jež je vymáhána v exekuci, postupoval podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl s poučením, že dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek oddlužením, musí s insolvenčním návrhem podat i návrh na povolení oddlužení, přičemž každý z těchto návrhů musí odpovídat obsahově zákonem stanoveným náležitostem a odkázal na ustanovení § 106 a 390 InsZ. Uvedl, že náležitosti seznamů upravuje ustanovení § 104 InsZ. Zároveň uvedl, že po právní moci usnesení může dlužnice podat nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který bude odpovídat dikci InsZ.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, neboť v insolvenčním návrhu uvedla všechny rozhodující skutečnosti, z nichž plyne její úpadek.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 InsZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ustanovení § 104 odst. 3 InsZ ve znění účinném od 1.1.2014) dále uvedení věřitelů,kteří uplatňují své pohledávky ze zajištění s uvedením předmětu zajištění, resp. že žádný z nich není zajištěným věřitelem. Podle § 104 odst. 4 InsZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 Formuláře (do 31.12.2013 kolonka č. 6), v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vylíčení rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) Formuláře projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh 20.3.2014 s návrhem na povolení oddlužení na Formuláři v jeho kolonce č. 6 uvedla, že má 5 nezajištěných věřitelů s pohledávkami, z nichž 4 jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a jedna, jež je vykonatelná, se lhůtou minimálně 15 měsíců po lhůtě splatnosti. Vyjádřila přesvědčení že se nachází v úpadku a je schopna v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojit za dobu 5 let pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30%. K insolvenčnímu návrhu připojila dlužnice seznam svých závazků, v nichž označila své věřitele firmou, sídlem a identifikačním číslem, uvedla, že zůstatky a okamžik poslední platby na jednotlivé pohledávky s uvedením počtu měsíců po lhůtě splatnosti.

Z uvedeného plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, tj. rozhodné skutečnosti, tedy skutečnosti osvědčující tvrzený úpadek upravený v ustanovení § 3 odst. 1 InsZ. Dlužnice v kolonce č. 6 Formuláře se omezila jen na obecné konstatování bez označení věřitelů a výše jejich pohledávek. V seznamu závazků uvedla zůstatky, jež lze vyložit jako výši pohledávek jednotlivých věřitelů, resp. výši jejích závazků vůči označeným věřitelům, avšak již nelze dovodit lhůtu jejich splatnosti, neboť splatnost nelze dovodit z uvedení data poslední platby, a z uvedení počtu měsíců po splatnosti nelze výkladem dovodit konkrétní lhůtu splatnosti té které pohledávky.

Odvolací soud proto shodně jako insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., tj. vyzvat dlužnici k doplnění insolvenčního návrhu, insolvenční soud postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatelka odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost dlužníkovi nebrání, jak jej správně poučil Soud k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužníka návrh na povolení oddlužení odmítl a zároveň rozhodl, že jeho úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 InsZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková