3 VSPH 769/2013-A-18
KSUL 77 INS 30795/2012 3 VSPH 769/2013-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníků-manželů a) Ludvíka anonymizovano , anonymizovano , IČO 13326520 a b) Ivy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Kvítkov 34, 415 01 Modlany, zahájeném na návrh dlužníků, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 30795/2012-A-10 ze dne 19. března 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 30795/2012-A-10 ze dne 19. března 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 30795/2012-A-10 ze dne 19.3.2013 zastavil řízení o insolvenčních návrzích dlužníka Ludvíka anonymizovano a dlužnice Ivy anonymizovano (dále též jen dlužníci) pro nezaplacení zálohy a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mu dne 6.12.2012 byly doručeny insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení obou dlužníků-manželů, a že jim podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) usnesením č.j. KSUL 77 INS 30795/2012-A-8 ze dne 12.2.2013 uložil, aby do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč. Přitom je podle § 108 odst. 3 IZ poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5.3.2013 a záloha tak měla být zaplacena nejpozději dne 8.3.2013. Do dne 14.3.2013 však k jejímu zaplacení nedošlo.

Proto soud postupoval dle § 108 odst. 3 IZ a insolvenční řízení dlužníků zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Uvedl, že požadovanou částku nemohl v dané krátké lhůtě zaplatit, a že žádá o zahájení nového insolvenčního řízení, v němž již zálohu bude moci uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V posuzované věci soud prvního stupně dlužníkům v jejich společném insolvenčním řízení usnesením č.j. KSUL 77 INS 30795/2012-A-8 ze dne 12.2.2013 uložil, aby do 3 dnů od právní moci usnesení na účet soudu nebo do jeho pokladny zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč. Usnesení bylo oběma dlužníkům doručeno (podle § 50 odst. 1 o.s.ř. vhozením do jejich domovní schránky) dne 15.2.2013, a protože je v zákonné patnáctidenní lhůtě odvoláním nenapadli, usnesení nabylo dne 4.3.2013 právní moci. V určené třídenní lhůtě, ani později, však dlužníci stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradili, a tedy nesplnili povinnost, jež jim byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena, přestože o možném následku nezaplacení zálohy dle § 103 odst. 3 IZ byli soudem poučeni.

Není-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením, anebo konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace, jež ani v odvolacím řízení nedoznala žádné změny, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné dodat, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nemá v insolvenčním řízení vedeném jen za účasti dlužníka (dlužníků) žádné opodstatnění (použití § 146 o.s.ř. o náhradě nákladů mezi účastníky řízení je v takovém případě pojmově vyloučeno).

Současně považoval odvolací soud za vhodné poučit dlužníky o tom, že pravomocné zastavení insolvenčního řízení, jímž se řízení končí, nebrání tomu, aby insolvenční návrhy znovu podali, a aby se spolu s nimi domáhali řešení svého úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, pokud mají za to, že podmínky přípustnosti oddlužení splňují, a že jsou schopni tyto návrhy řádně (se všemi předepsanými náležitostmi) sestavit. Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení (jako vadný nebo nepřípustný dle § 389 odst. 1 IZ) odmítne nebo jej zamítne pro nepřípustnost dle § 395 IZ, pak v případě zjištění úpadku dlužníka rozhodne o jeho řešení konkursem (§ 396 IZ). Stejně tak vede k prohlášení konkursu na majetek dlužníka i neschválení jeho povoleného oddlužení (§ 405 odst. 2 IZ) nebo zrušení schváleného oddlužení (§ 418 odst. 1 IZ).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 14. října 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková