3 VSPH 764/2014-B-105
MSPH 88 INS 19590/2012 3 VSPH 764/2014-B-105

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka PhDr. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Anny Letenské 1206/6, 120 00 Praha 2, IČO 12299821, zast. Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužníka a věřitele O.I.D.S., s.r.o. se sídlem Novákových 59/2, 180 00 Praha 8, IČO 26148391, zast. JUDr. Kateřinou Malmstedt, Ph.D., advokátkou se sídlem Ostružinová 1794, 252 28 Černošice, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 19590/2012-B-78 ze dne 18. února 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 19590/2012-B-78 ze dne 18. února 2014 se v bodech I. až IV. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka PhDr. Josefa anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 88 INS 19590/2012-B-78 ze dne 18.2.2014 v bodě I. výroku povolil částečný rozvrh výtěžku zpeněžení souboru vozidel, o němž rozhodl tak, že z tohoto výtěžku ve výši 5.700.000,-Kč budou do výše 1,0261 % uspokojeny označené zjištěné pohledávky věřitelů č. 1, 3 a 5 v částkách soudem zde určených (bod II. výroku), a že ohledně označených dosud nezjištěných pohledávek věřitelů č. 2 a 4 určené částky připadající na ně v rozsahu 1,0261 % budou do pravomocného ukončení příslušných incidenčních sporů deponovány u insolvenčního správce (bod III. výroku). Současně soud v bodě IV. výroku insolvenčnímu správci uložil, aby tento částečný rozvrh provedl do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, aby do upraveného seznamu přihlášek zapsal ke každé pohledávce, jaká částka na ni byla v částečném rozvrhu vyplacena nebo deponována, a aby soudu podal písemnou zprávu o provedeném částečném rozvrhu do 15 dnů ode dne jeho realizace. V bodě V. výroku soud insolvenčnímu správci povolil, aby si vyplatil zálohu odměny určenou z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele ve výši 980.100,-Kč vč. DPH.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu insolvenční správce Edl a partneři, v.o.s. předložil návrh na povolení částečného rozvrhu zjištěných pohledávek věřitelů a připojil souhlas zástupce věřitelů s tímto jeho návrhem.

Nato soud citoval § 301 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uzavřel, že po přezkoumání shledal správcův návrh částečného rozvrhu věcně správným, neboť respektuje právní úpravu IZ a splňuje zákonné podmínky pro povolení částečného rozvrhu. Proto soud tomuto návrhu v celém rozsahu vyhověl a dle § 301 IZ podle něj částečné rozvrhové usnesení vydal. Insolvenčnímu správci uložil povinnosti podle § 11 a § 307 IZ.

O vyplacení zálohy odměny insolvenčního správce soud rozhodl v souladu s § 38 odst. 4 IZ s tím, že výše této zálohy byla stanovena dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012, podle nějž insolvenčnímu správci z výtěžku zpeněžení určeného k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele náleží odměna ve výši 15 %, tj. zde 810.000,-Kč plus DPH ve výši 170.100,-Kč.

Toto usnesení co do bodů II. a III. napadli včasným odvoláním dlužník a věřitel č. 4 O.I.D.S., s.r.o. (dále jen věřitel č. 4) s požadavkem, aby je odvolací soud v uvedeném rozsahu zrušil.

Dlužník v odvolání předně namítal, že ustanovený insolvenční správce Edl a partneři, v.o.s. (dále též jen insolvenční správce) není oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce, neboť mu oprávnění k tomu zaniklo dnem 31.8.2013. Stalo se tak na základě písemného oznámení o ukončení činnosti insolvenčního správce podaného ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích (dále jen ZOIS) Ministerstvu spravedlnosti. Michalu Edlovi zaniklo oprávnění k výkonu činnosti insolvenčního správce ke dni 31.12.2009. Do 31.8.2013 byl ustanovený insolvenční správce oprávněn vykonávat svoji činnost prostřednictvím jediného svého ohlášeného společníka Mgr. Ing. Petry Hýskové, které pak bylo dnem 1.9.2013 obnoveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzická osoba. Od uvedeného data tak insolvenční správce Edl a partneři, v.o.s. nemůže tuto funkci vykonávat, neboť není osoby, jejímž prostřednictvím by ji konal. Proto nebyl oprávněn k právním jednáním směřujícím k prodeji souboru vozidel mimo dražbu nebo k rozvrhu výtěžku, a taková jeho jednání jsou tudíž absolutně neplatná a neúčinná. Tím, že insolvenční správce nadále svoji činnost vykonává, poškozuje dlužníka i věřitele. Jde o hrubé porušení povinností insolvenčního správce, neboť se u něj nejedná o výkon funkce s odbornou péčí, a v důsledku toho může být insolvenčního řízení zmařeno.

Dále dlužník namítal, že provedením částečného rozvrhu z předmětného výtěžku by došlo k porušení zásady insolvenčního řízení zakotvené v § 5 písm. a) IZ, podle které insolvenční řízení má být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně znevýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Prodej souboru vozidel mimo dražbu uskutečnil insolvenční správce se souhlasem věřitele č. 1 Ravileta Estates, s.r.o. za částku 5.700.000,-Kč, která je výrazně nižší než cena obvyklá. Stalo se tak za situace, kdy věřitel č. 1 nejdříve odmítl předchozímu insolvenčnímu správci (jak ten navrhoval podáním ze dne 23.1.2013) schválit prodej daného souboru vozidel za cenu 6.704.000,-Kč, a následně pak věřitel č. 1 inicioval a schválil prodej tohoto souboru za cenu, která je vzhledem k charakteru a stavu daných vozidel značně podhodnocena. Pokud by došlo k jejich zpeněžení v dražbě, jistě by-ve prospěch věřitelů-bylo dosaženo ceny vyšší. Jednání věřitele č. 1 je tak podle dlužníkova názoru v rozporu s jeho povinností chránit společný zájem věřitelů dle § 58 odst. 1 IZ. Z uvedeného dovozuje, že ustanovený správce, ani Mgr. Ing. Petra Hýsková neplní řádně své povinnosti a nepostupují při výkonu insolvenčního správce s odbornou péčí, a že věřitelský orgán nechrání společný zájem věřitelů a nepřispívá tak k naplnění účelu insolvenčního řízení.

Věřitel č. 4 v odvolání uvedl, že původní insolvenční správce Ing. Vladimír Bouček byl odvolán z funkce usnesením ze dne 31.1.2013 (A-13), jímž soud ustanovil novým insolvenčním správcem Edl a partneři, v.o.s. Ten pak na přezkumném jednání konaném dne 11.4.2014 popřel co do pravosti, výše a pořadí pohledávku věřitele č. 4. Podle názoru věřitele č. 4-z důvodů, jež vysvětlil ve svém odvolání-bylo toto popření neopodstatněné, přičemž navíc k takovému přezkumu nebyl nový správce oprávněn, neboť neměl pravomoc funkci insolvenčního správce vykonávat, a to s ohledem na okolnosti, které popsal ve svém odvolání dlužník.

K tomu věřitel č. 4 poukázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 895/2013-B-110 ze dne 10.12.2013 vydané v jiné insolvenční věci, v níž byla rovněž ustanovena insolvenčním správcem Edl a partneři, v.o.s. Vrchní soud tu dospěl k závěru, že uvedená společnost byla do 31.8.2013 oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce pouze prostřednictvím svého jediného ohlášeného společníka Mgr. Ing. Petry Hýskové, a od 1.9.2013 už tuto činnost nebyla oprávněna vykonávat vůbec, neboť jí toto oprávnění zaniklo dle § 12 odst. 1 písm. e) ZOIS; tím současně bylo obnoveno oprávnění k výkonu této činnosti Mgr. Ing. Hýskové co fyzickou osobou, která již tuto činnost v rámci daného insolvenčního řízení konat nemůže (a tudíž fakticky nadále není osoby, jejímž prostřednictvím by Edl a partneři, v.o.s. nadále funkci insolvenčního správce konala). Pokud přesto Edl a partneři, v.o.s. v insolvenčním řízení tuto funkci vykonávala prostřednictvím svého neohlášeného společníka Dr. oec. Michala Edla, který k tomu nebyl oprávněn, takové úkony nemají účinky úkonů insolvenčního správce, které s nimi zákon spojuje, a proto nelze přihlížet ani k výsledkům přezkumu přihlášených pohledávek takto provedeného a přezkum bude nutno opakovat s novým insolvenčním správcem, kterým ale nemůže být Mgr. Ing. Petra Hýsková, která tím, že za Edl a partneři, v.o.s. jako jediná mohla a měla funkci insolvenčního správce vykonávat, tak nečinila, a tím ona i společnost postupovali v rozporu se zákonem. Na základě tohoto rozhodnutí odvolacího soudu pak v inkriminované insolvenční věci skutečně byla Edl a partneři, v.o.s. z funkce insolvenčního správce odvolána a novým správcem byl ustanoven Mgr. David.

Shodná situace nastala i v daném insolvenčním řízení, když za Edl a partneři, v.o.s. veškerou činnost konal neohlášený společník Michal Edl, který se účastnil též přezkumného jednání, a dělo se tak i po datu 31.8.2013, kdy mu již oprávnění k výkonu činnosti insolvenčního správce zaniklo, návrh na vydání částečného rozvrhu za něj podepsala Mgr. Ing. Hýsková. Proto nelze než napadené usnesení zrušit, návrh na vydání částečného rozvrhu zamítnout a s novým správcem provést znovu přezkumné jednání.

K podaným odvoláním se písemně vyjádřil věřitel č. 1 Ravileta Estates, s.r.o. (zástupce věřitelů), který navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Podaná odvolání považuje za zcela nedůvodná, neboť nikterak nezpochybňují splnění podmínek pro rozhodnutí o částečném rozvrhu dle § 301 IZ, které v dané věci nepochybně splněny jsou. Zdůraznil zejména, že námitky o zániku oprávnění Edl a partneři, v.o.s. k výkonu funkce insolvenčního správce jsou zcela neopodstatněné, neboť aktuálně tato společnost (již) je zapsána v seznamu insolvenčních správců jako společnost oprávněná tuto funkci vykonávat, a to právě prostřednictvím Mgr. Ing. Petry Hýskové. Zánik předmětného oprávnění by přitom -dle soudní judikatury-ani nebyl bez dalšího důvodem k odvolání insolvenčního správce (nebránilo by to dokončit insolvenční řízení s tímto správcem). Není tedy nijak opodstatněno považovat úkony ustanoveného správce za jakkoli vadné. Pohledávka věřitele č. 4 přitom byla popřena jen tímto správcem, ale též věřitelem č. 1, takže danou pohledávku tak jako tak nelze považovat za zjištěnou, a tak s ní v napadeném usnesení také bylo naloženo. Neopodstatněná je podle věřitele č. 1 i dlužníkova kritika prodeje souboru vozidel mimo dražbu, když ten se uskutečnil na základě souhlasu soudu nejvyšší nabídce (která byla o 1,2 mil. Kč vyšší než stanovená minimální cena). Cena uvažovaná předtím původním správcem Ing. Boučkem byla vzhledem ke stavu vozidel zcela nereálná. Podle věřitele č. 1 je to jedině sám dlužník, kdo insolvenční řízení ztěžuje svým obstrukčním jednáním.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal napadené usnesení o částečném rozvrhu, i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 301 IZ umožňuje-li to stav zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční správce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu soudu, aby povolil částečný rozvrh; s jeho návrhem musí souhlasit věřitelský výbor. V návrhu musí uvést, které pohledávky mají být v částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výše (odstavec 1). Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestliže jej umožňuje stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jestliže jím nejsou dotčena práva zajištěných věřitelů, jestliže jím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné zprávě a jestliže je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné (odstavec 2). Proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu není odvolání přípustné (odstavec 3). O pohledávkách zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, které doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci a všem věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti němu podat odvolání. Odvoláním lze namítat také to, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu (odstavec 4).

Odvolací soud považoval za nutné zdůraznit, že ve smyslu § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že také rozvrhové usnesení, včetně rozhodnutí o částečném rozvrhu dle § 301 IZ, musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení, jímž rozhodl o částečném rozvrhu, zjevně nedostál.

Soud v odůvodnění tohoto usnesení vůbec neuvedl, jaký byl správcův návrh na vydání částečného rozvrhu, podle nějž o věci rozhodl, a nikterak nevysvětlil, proč tento návrh shledal věcně správným. Soud totiž neuvedl žádná rozhodná skutková zjištění, jež ho vedla k závěru o splnění podmínek pro částečný rozvrh stanovených v § 301 odst. 2 IZ, tj. o tom, že jím nemohou být dotčena práva zajištěných věřitelů a že nemůže ohrozit provedení rozvrhu po konečné zprávě, a že tedy současný stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty daný částečný rozvrh skutečně umožňuje. Takovýto závěr je podmíněn nejen zjištěním, jaký je dosavadní výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, v jaké části zůstává nezpeněžena a jaký je výhled dalších výnosů podstaty, ale i tím, jaké pohledávky je či bude třeba uspokojit v konkursu přednostně před rozvrhem (srovnej § 305 IZ) a zda jsou vedeny spory, jejichž předmětem je přezkoumání existence přihlášených pohledávek (a na něž musí být pro případ jejich zjištění při částečném rozvrhu s příslušným plněním pamatováno). Soud prvního stupně ale neuvedl konkrétně ničeho ani o stavu zpeněžování majetkové podstaty (výši celkového dosaženého výtěžku a dosud nezpeněžené části podstaty), ani o celkové výši stávajících či předpokládaných pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň (§ 169 a § 168 IZ), které náleží přednostně uspokojit. Zmínil jen výši výtěžku, jež bude k částečnému rozvrhu použita, a výši do rozvrhu zahrnutých zjištěných a dosud nezjištěných pohledávek; přitom ani neozřejmil, zda jde o pohledávky, které jsou nezajištěné a které současně nejsou vázány na splnění dosud nenastalé odkládací podmínky, jež by jejich uspokojení vylučovala (srov. § 306 odst. 5 IZ).

Pro tyto nedostatky odůvodnění napadeného usnesení není možno ověřit správnost závěru soudu prvního stupně, že podmínky pro částečný rozvrh, o němž rozhodl, byly splněny. Nemůže tak-jako nepřezkoumatelné-obstát ani samotné rozhodnutí o částečném rozvrhu pod body II. a III. výroku, ani (ve smyslu § 301 odst. 4 poslední věty IZ) rozhodnutí o povolení takového rozvrhu pod bodem I. výroku.

Nadto ovšem jsou zjevně opodstatněna i tvrzení odvolatelů o závadách týkajících se výkonu funkce insolvenčního správce Edl a partneři, v.o.s., k nimž došlo v řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo.

Obecně nutno vycházet z toho, že případný zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce (stejně jako pozastavení tohoto jeho oprávnění podle zákona o insolvenčních správcích) anebo pochybnost o správcově nepodjatosti (§ 24 odst. 1 IZ) může být dle § 31 odst. 3 IZ důvodem k rozhodnutí insolvenčního soudu o jeho odvolání z funkce, a že porušení povinností insolvenčního správce ve smyslu § 32 odst. 1 IZ může zakládat důvod k jeho zproštění funkce. Obě tato rozhodnutí může insolvenční soud vydat na základě návrhu, k němuž je oprávněn též dlužník, anebo i bez takového návrhu. Stejně tak může insolvenční soud podle § 63 odst. 3 IZ pro porušování či zanedbávání povinností odvolat i bez návrhu věřitelský orgán (zástupce věřitelů nebo některého z členů věřitelského výboru). K prosazení případné neplatnosti smlouvy, kterou insolvenční správce zpeněžil majetek podstaty mimo dražbu, slouží incidenční žaloba dle § 289 odst. 3 IZ (ve spojení s § 159 odst. 1 písm. f/ téhož zákona). Jinak přísluší zkoumat postup insolvenčního správce při zpeněžování majetkové podstaty v rámci projednání konečné zprávy a vyúčtování správcovy odměny (§ 302 a násl IZ). Tím není dotčena povinnost insolvenčního soudu reagovat v průběhu insolvenčního řízení na případné zjevné závady v postupu správce (či věřitelského orgánu) odpovídajícím dohledovým opatřením dle § 11 IZ, popř. pořádkovou pokutou (§ 81 IZ) nebo dokonce zproštěním správce funkce (odvoláním věřitelského orgánu), není-li dán důvod pro správcovo odvolání z funkce dle § 31 IZ.

Ze spisu plyne, že na schůzi věřitelů konané bezprostředně po skončení prvního přezkumného jednání dne 31.1.2013 byl původní insolvenční správce Ing. Vladimír Bouček, MBA odvolán ze své funkce a novým správcem ustanoven Edl a partneři, v.o.s. (usnesením schůze věřitelů dle § 29 odst. 1 IZ, které soud prvního stupně téhož dne potvrdil usnesením B-18 pravomocným dne 4.2.2013). Tento nový správce podáním ze dne 5.2.2013 (B-20) dle § 24 odst. 4 IZ soudu oznámil, že jeho jménem bude funkci insolvenčního správce vykonávat společník Dr. oec Michal Edl, MBA, který ale nebyl ohlášeným společníkem tohoto správce (tím byla pouze Mgr. Ing. Petra Hýsková). Označený společník pak jménem insolvenčního správce Edl a partneři, v.o.s. funkci skutečně vykonával-mimo jiné provedl i dodatečný přezkum dosud nepřezkoumaných pohledávek věřitelů č. 2 a 4, které popřel-a činil tak až do 17.7.2013, kdy soudu oznámil (B-45), že nadále bude insolvenční správce svoji funkci vykonávat prostřednictvím jediného ohlášeného společníka Mgr. Ing. Hýskové.

Jak vysvětlil Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38 ze dne 21.6.2013 (k jehož závěrům se přihlásil i Vrchní soud v Olomouci v usnesení, které citoval ve svém odvolání věřitel č. 4), insolvenční správce-veřejná obchodní společnost může jednat jedině prostřednictvím svého ohlášeného společníka, a proto zásadní úkony příslušející insolvenčnímu správci, které by za takového správce činil nepřípustně jeho neohlášený společník (včetně přezkumu přihlášených pohledávek), nemají účinky úkonů insolvenčního správce a je třeba provést je znovu (řádně jednajícím insolvenčním správcem). Takovéto právně nepřípustné jednání insolvenčního správce-s ohledem na jeho důsledky pro insolvenční řízení-naplňuje ve smyslu § 32 odst. 1 IZ důvody pro jeho zproštění funkce. Ohledně ustanoveného insolvenčního správce Edl a partneři, v.o.s. je ale navíc aktuální stav věci takový, že v seznamu insolvenčních správců je nyní (opět) vyznačen zánik jeho oprávnění vykonávat tuto činnost, a to ke dni 31.12.2013 z důvodu podle § 12 odst. 1 písm. d) ZOIS, tj. pro zrušení dané veřejné obchodní společnosti k uvedenému datu (čímž současně bylo dle § 9 odst. 2 ZOIS obnoveno právo Mgr. Ing. Petry Hýskové vykonávat činnost insolvenčního správce co fyzická osoba, které jí bylo dosud pozastaveno dle § 9 odst. 1 písm. d/ téhož zákona). Tato okolnost je nepochybně důvodem k tomu, aby soud prvního stupně (i bez návrhu, který podal v mezidobí věřitel č. 4 na B-86 a k němuž ovšem není oprávněn) insolvenčního správce z jeho funkce dle § 31 odst. 3 IZ odvolal a v řízení pokračoval-v souladu s vysloveným právním názorem odvolacího soudu-s nově ustanoveným insolvenčním správcem.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodech I. až III. výroku, jakož i v souvisejícím výroku pod bodem IV., podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 15. září 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová