3 VSPH 763/2014-A-23
MSPH 59 INS 25237/2013 3 VSPH 763/2014-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Mileny anonymizovano , anonymizovano , bytem Nad Šutkou 490/16, 182 00 Praha 8, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 25237/2013-A-18 ze dne 20. března 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 25237/2013-A-18 ze dne 20. března 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 59 INS 25237/2013-A-18 ze dne 20.3.2014 zastavil insolvenční řízení dlužnice Mileny anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 21.8.2013 domáhala zjištění svého úpadku, a jí pak soud usnesením č.j. MSPH 59 INS 25237/2013-A-9 ze dne 16.10.2013 uložil, aby do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.500,-Kč. Zároveň dlužnici podle § 103 odst. 3 IZ poučil, že nebude-li záloha zaplacena, může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Toto usnesení nabylo dne 3.2.2014 právní moci, když je na základě odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze potvrdil svým usnesením č.j. MSPH 59 INS 25237/2013, 1 VSPH 2266/2013-A-15 ze dne 17.1.2014. Poslední den lhůty k zaplacení zálohy tudíž připadl na 18.2.2014, a protože dlužnice v této lhůtě zálohu nezaplatila, soud podle § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Uvedla, že její insolvenční návrh je srozumitelný a úplný a že k němu byly doloženy všechny zákonem požadované přílohy, zejména řádné seznamy majetku a závazků (s údaji o jejich výši a poslední provedené splátce) a seznamy příjmů. Neví tedy, jak by ještě měla návrh doplnit. Dodala, že zastavila podstatou část plateb svým věřitelům, protože na ně neměla dostatek finančních prostředků. Splatnosti jednotlivých závazků nezná, nicméně se domnívá, že její insolvenční návrh nevykazuje žádné nedostatky a nechápe, co soudu brání pokračovat v řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 2 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud také dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu plyne, že v insolvenčním řízení dlužnice, zahájeném dne 11.9.2013 na základě jejího insolvenčního návrhu, který spojila s návrhem na povolení oddlužení, soud prvního stupně usnesením č.j. MSPH 59 INS 25237/2013-A-10 ze dne 16.10.2013 dlužnici uložil, aby do 15 dnů od právní moci usnesení na účet soudu nebo do jeho pokladny zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.500,-Kč; současně ji poučil o možném následku nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívajícím v zastavení insolvenčního řízení. Toto usnesení napadené odvoláním dlužnice Vrchní soud v Praze potvrdil svým usnesením č.j. MSPH 59 INS 25237/2013, 1 VSPH 2266/2013-A-15 ze dne 17.1.2014, neboť shodně jako soud prvního stupně shledal, že pro případ očekávaného řešení úpadku dlužnice konkursem je na místě požadovat po ní zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to právě ve stanovené výši. Usnesení odvolacího soudu bylo dlužnici řádně zvlášť doručeno (podle § 50 odst. 1 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) vhozením do její domovní schránky dne 3.2.2014. Tímto dnem pak nabylo právní moci i usnesení ze dne 16.10.2013 (A-10) o povinnosti zaplatit zálohu. V určené patnáctidenní lhůtě, ani později, však dlužnice stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradila.

Dlužnice tedy nesplnila povinnost, jež jí byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena, přestože o možném následku nezaplacení zálohy byla soudem poučena. Za této situace soud prvního stupně rozhodl správně, když dle § 108 odst. 3 IZ napadeným usnesením insolvenční řízení dlužnice zastavil.

Protože se situace nezměnila ani v odvolacím řízení, když stanovená záloha na náklady insolvenčního řízení zůstala dlužnicí i nadále nezaplacena, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Současně považoval odvolací soud za vhodné poučit dlužnici o tom, že pravomocné zastavení insolvenčního řízení, jímž se řízení končí, nebrání tomu, aby insolvenční návrh znovu podal, a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, pokud má za to, že podmínky přípustnosti oddlužení splňuje a že je schopen tyto návrhy řádně (se všemi předepsanými náležitostmi) sestavit. Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení (jako vadný dle § 393 IZ, nebo nepřípustný dle § 389 IZ) odmítne nebo jej zamítne pro nepřípustnost dle § 395 IZ (pro nepoctivý záměr nebo pro dlužníkovu slabou nabídku pro oddlužení, která nedává předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ani v rozsahu 30 %, jestliže nesouhlasí s nižším plněním), pak v případě zjištění úpadku dlužníka rozhodne o jeho řešení konkursem (§ 396 IZ). Stejně tak vede k prohlášení konkursu na majetek dlužníka i neschválení jeho povoleného oddlužení (§ 405 odst. 2 IZ) nebo zrušení schváleného oddlužení (§ 418 odst. 1 IZ).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 10. září 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková