3 VSPH 762/2010-A-9
KSPL 29 INS 9198/2010 3 VSPH 762/2010-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Reginy anonymizovano , anonymizovano , U Viaduktu 577, 331 51 Kaznějov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. srpna 2010, č.j. KSPL 29 INS 9198/2010-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. srpna 2010, č.j. KSPL 29 INS 9198/2010-A-4, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19.8.2010, č.j. KSPL 29 INS 9198/2010-A-4, uložil Regině anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že z insolvenčního návrhu a přiložených příloh nelze usoudit na dostatečnost dlužníkova majetku, který by postačoval na krytí nákladů insolvenčního řízení, proto rozhodl soud o povinnosti dlužníka složit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že vlastní majetek, jehož odhadní cena je ve výši 15.500,-Kč. Tento majetek lze zpeněžit a finanční prostředky použít k zaplacení nákladů na insolvenční řízení. Dlužnice má zato, že tyto náklady však nemohou dosahovat částku 10.000,-Kč, neboť insolvenční správce pouze vyřizuje korespondenci mezi dlužníkem, věřiteli, státními orgány, popř. organizacemi, případně navštíví dlužníka za účelem sepsání majetkové podstaty a účastní se přezkumného jednání. Po schválení oddlužení pak insolvenční správce dostává měsíčně odměnu, jejíž výši určí soud. Dlužnice je od r. 1995 v plném invalidním důchodu a v případě, že soud řízení zastaví, mělo by to pro ni likvidační charakter.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze přezkoumat pro nedostatek důvodů.

Povinnost navrhovatele zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek, nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétní skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V napadeném usnesení sice soud prvního stupně prezentoval obecná výkladová východiska, jež považoval pro své rozhodnutí za podstatná, a jež užívá ve formulářové podobě k odůvodnění obdobných usnesení, aniž uvedl jak a na základě kterých skutkových zjištění je na konkrétní poměry dané věci aplikoval. Přitom je zřejmé, že z hlediska posouzení podmínek k uložení zálohy ani nepovažoval za podstatné, zda úpadek dlužníka bude řešen konkursem (nepatrným konkursem) či oddlužením, natož jakou formu oddlužení lze očekávat (ostatně ani neuvedl, jakého způsobu řešení úpadku se dlužník domáhá), a bez dalšího-jak výše vysvětleno neopodstatněně-vycházel z toho, že při každém z těchto způsobů řešení úpadku budou sledované náklady insolvenčního řízení v zásadě stejné. Co do těchto nákladů přitom insolvenční soud uvažoval pouze s možnými výdaji spojenými s výkonem funkce insolvenčního správce, s očekávanými náklady řízení, včetně celkové odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Ohledně rozsahu majetku dlužníka soud žádná zjištění neuvedl, pouze konstatoval, že jeho rozsah se jeví pro účely krytí nákladů insolvenčního řízení nedostatečným.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pro potřeby dalšího řízení odvolací soud zdůrazňuje, že lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit zálohu podle § 108 IZ je nutno vázat nikoli na doručení usnesení, ale-s ohledem na přípustnost odvolání-až na okamžik, kdy nabude právní moci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11. listopadu 2010

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová