3 VSPH 759/2010-A-11
KSPL 29 INS 9016/2010 3 VSPH 759/2010-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , Třešňová 1642, 347 01 Tachov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. srpna 2010, č.j. KSPL 29 INS 9016/2010-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. srpna 2010, č.j. KSPL 29 INS 9016/2010-A-6, se mění tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18.8.2010, č.j. KSPL 29 INS 9016/2010-A-6, uložil Martinu Šaškovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na to, že z insolvenčního návrhu a přiložených příloh nelze usoudit na dostatečnost dlužníkova majetku, který by postačoval na krytí nákladů insolvenčního řízení, rozhodl soud o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že návrh na povolení oddlužení podal společně s manželkou, a tedy obě insolvenční řízení by měla být spojena. Soud však uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení i jeho manželce ve stejné výši. Dlužník namítal, že vlastní majetek, který by mohl být zpeněžen a získané finanční prostředky by tak pokryly náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

V daném případě byl Krajskému soudu v Plzni doručen dne 10.8.2010 dlužníkův insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Z těchto návrhů a jejich příloh vyplývá, že dlužník je ženatý, má jedno dítě, vlastní majetek sestávající z bytu, který patří do společného jmění manželů (dále jen SJM), vybavení domácnosti, jehož hodnotu odhadl celkem na cca 19.300,-Kč, jeho měsíční příjem (mzda) činí cca 17 tis. Kč, své splatné nezajištěné závazky vůči 10 věřitelům vyčíslil na cca 880 tis. Kč a zajištěné na 550 tis. Kč.

Pro rozhodnutí o odvolání je ovšem podstatné, že soud prvního stupně nedostatečně zhodnotil okolnost, že současně s dlužníkem podala u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení též dlužníkova manželka anonymizovano Šašková (věc vedená pod sp.zn. KSPL 29 INS 9017/2010).

Z obsahu obou návrhů (a jejich příloh) odvolací soud zjistil, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu ust. § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto je třeba vycházet z domněnky stanovené v ust. § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Je tomu tak proto, že právní úprava majetkové podstaty v ust. § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a odst. 1. Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz ust. § 143 odst. 1 písm. a) obč.zák.). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle ust. § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají být) příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou ve SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle ust. § 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh, popřípadě každý z nich samostatně (jako v posuzovaném případě). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek ve SJM užit pro účely oddlužení.

Zhodnotit, zda soud přistoupí k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, lze zásadně až poté, co bude projednávaná věc spojena podle § 112 o.s.ř. s věcí týkající se dlužnice Radky Šaškové vedené pod sp.zn. KSPL 29 INS 9017/2010. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že budou-li oba manželé splňovat ekonomické podmínky oddlužení, postačí pro úvodní fázi insolvenčního řízení nižší záloha, než kterou zvažoval soud prvního stupně.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Pro potřeby dalšího průběhu řízení považoval odvolací soud za vhodné uvést, že s ohledem na skutečnost, že proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu je přípustné odvolání, je třeba lhůtu stanovenou k jejímu splnění vázat na okamžik, kdy usnesení nabude právní moci a nikoli na okamžik jeho doručení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. září 2010

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová