3 VSPH 758/2012-A-12
MSPH 79 INS 10942/2012 3 VSPH 758/2012-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka DEGR postele, s.r.o. se sídlem Branická 46/42, Praha 4, IČO 27174662, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 10942/2012-A-6 ze dne 11. května 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 10942/2012-A-6 ze dne 11. května 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 10942/2012-A-6 ze dne 11.5.2012 odmítl insolvenční návrh dlužníka DEGR postele, s.r.o. (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 4.5.2012 doručen insolvenční návrh dlužníka, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. V návrhu popsal důvody, pro něž není schopen pokračovat v podnikatelské činnosti a plnit své splatné závazky. K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil přiznání k dani z příjmu právnických osob s rozvahou a výkazem zisku a ztráty za rok 2010, nepodepsanou počítačovou sestavu označenou jako Závazky dlužníka , dva rozsudky na plnění závazku a dvě výzvy k zaplacení dluhu.

Soud odkázal na úpravu § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vymezující skutkovou podstatu úpadku ve formě insolvence a vyvratitelné domněnky platební neschopnosti dlužníka co jednoho ze znaků úpadku v této formě dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ. Dále soud uvedl, že dle § 103 odst. 2 IZ musí insolvenční návrh obsahovat mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Podle § 103 odst. 2 IZ insolvenční navrhovatel musí k návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává, tyto však netvoří součást insolvenčního návrhu.

Dále soud s odkazem na judikaturu Vrchního soudu uvedl, že povinnost tvrdit skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku, závazků a zaměstnanců připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku, závazků a zaměstnanců, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

V daném případě ale dlužník neuvedl údaje o splatnosti svých závazků a neoznačil žádné své věřitele, jak zákon vyžaduje, tedy obchodním jménem, identifikačním číslem a sídlem. Nenabídl ani tvrzení, která by svědčila domněnce jeho platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 IZ. Obligatorní přílohy insolvenčního návrhu-seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, které by měly náležitosti předepsané v § 104 IZ-dlužník nepředložil. Náležitosti seznamu závazků nemá připojená listina označená jako Závazky dlužníka , když v ní nejsou označení jednotliví věřitelé, právní důvod vzniku jednotlivých závazků, výše dlužné částky, výše příslušenství a datum splatnosti, chybí také výslovné prohlášení dlužníka, že předkládaný seznam je správný a úplný. Zcela absentuje seznam majetku a seznam zaměstnanců (třebas jen s negativním prohlášením).

Za této situace dospěl soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh je neúplný a neurčitý, neboť postrádá vylíčení všech rozhodujících skutečností, které by soudu umožnily učinit si bezpečný závěr o tom, že se dlužník nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ nebo ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ. Proto soud postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat, bez dalšího odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s tím, že v mezidobí již požadované dokumenty byly (a další budou) předloženy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 odst. 1 IZ, tj. zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost-jak správně upozornil soud prvního stupně-proto nelze mít za splněnou tím, že ohledně těchto skutečností insolvenční navrhovatel odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný (náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ opatřený) seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka, k němuž pak lze i v uvedeném směru-co do rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku absentující v insolvenčním návrhu-přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek insolvenčním návrhem ze dne 14.3.2012 s tím, že svoji podnikatelskou činnost (výrobu a prodej nábytku) provozovanou od roku 2004 musel postupně (v důsledku ekonomické krize) v jednotlivých prodejnách ukončit a propustit všechny zaměstnance. V roce 2010 se současný společník a jednatel znovu marně pokusil oživit činnost společnosti. Dlužník přestal splácet své závazky vůči finančnímu úřadu, nebyl schopen platit ani zákonné odvody za zaměstnance. Podnikatelskou činnost proto definitivně ukončil a podal návrh na zahájení svého insolvenčního řízení. Žádné listiny, které by byly koncipované jako seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a měly jejich předepsané náležitosti (§ 104 odst. 2 až 4 IZ), dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu vskutku neuvedl žádné konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech, ani o výši jednotlivých svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačil žádné své věřitele. Dlužník tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím předepsaných seznamů, jež k návrhu nepřipojil) nevylíčil skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má více věřitelů a naplňuje i ostatní znaky úpadku ve formě insolvence

(§ 3 odst. 1 a 2 IZ) nebo ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ), přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 občanského soudního řádu, soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh znovu podal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. ledna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová