3 VSPH 75/2013-A-16
MSPH 95 INS 25899/2012 3 VSPH 75/2013-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Ing. Ivan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 3, Květinková 2576/17, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 25899/2012-A-11 ze dne 11. prosince 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 25899/2012-A-11 ze dne 11. prosince 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení bezhotovostně na označený účet soudu nebo hotově do pokladny soudu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že ani k jeho výzvě dlužník u většiny svých závazků z titulu úvěrů nespecifikoval konkrétní užití poskytnutých finančních prostředků odrážející se v hmotném zajištění dlužníka a jeho rodiny, neboť za takové nelze považovat vágní formulaci, že byly použity na stravu a ošacení. Upozornil na to, přestože podle dlužníka část získaných finančních prostředků byla vynaložena na zařízení domácnosti, předložené seznamy majetku to nepotvrzují. Konstatoval, že nelze uvěřit tvrzení dlužníka, že nové půjčky používal na úhradu svých dřívějších závazků, když tato tvrzení zůstala nekonkrétní a nedoložená. Uvedl dále, že podle živnostenského rejstříku dlužník nabyl oprávnění k provozování živnosti 18.6.2001, avšak podle dlužníka od června 2012 fakticky nepodniká. Dlužník předložil přiznání k dani z příjmu za roky 2009 až 2011, z nichž je zřejmé, že měl v tomto období závazky a protože jeho závazky vznikly v době, kdy byl podnikatelem a neosvětlil řádně účel prostředků poskytnutých věřiteli, nevyvrátil závěr o existenci závazků vztahujících se k podnikání, jež brání povolení oddlužení. Vysvětlil, že pokud dlužníkovy závazky vznikly v období jeho podnikatelské činnosti, tj. kdy byl podnikatelem ve smyslu § 2 ObchZ, je třeba ně hledět jako na závazky z podnikání. Učinil tak závěr, podle něhož ze shora uvedených důvodů nelze očekávat řešení dlužníkova úpadku oddlužením podle § 389 a násl. InsZ. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dovodil vzhledem k tomu, že dlužník nemá dostatečný majetek, jehož zpeněžitelnost není zřejmá, že je namístě mu uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při stanovení výše této zálohy vycházel z toho, že při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,--Kč (bez DPH), proto ji určil na horní hranici rozpětí ve výši 50.000,--Kč.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním s odůvodněním, že nesouhlasí se závěrem insolvenčního soudu o tom, že jeho úpadek bude třeba řešit konkursem a předložil obsáhlou argumentaci k nesprávnosti tohoto závěru. Ke svým finančním poměrům uvedl, že insolvenční návrh podal z toho důvodu, že finanční situace celé jeho rodiny je více než tíživá a oddlužení mu dává poslední možnost, jak se alespoň nějakým způsobem dostat z problémů, kterých se s rodinou byť bezesporu neuváženým chováním dostal. Zdůraznil, že finanční částku 50.000,--Kč nemá, neboť představuje pro něho více než pět měsíců práce a že ani jeho manželka nemá příjem, z něhož by zálohu byl schopen uhradit. Vytkl insolvenčnímu soudu, že při svém rozhodování nezohlednil, že má závazky ve výši 872.951,--Kč, 30 % při oddlužení činí cca 262.000,--Kč, zatímco obvyklá cena bytové jednotky, již má ve vlastnictví činí podle znaleckého posudku činí 350.000,--Kč, a dovodil tak, že má dostatečný majetek, z jehož zpeněžení by bylo lze uspokojit nejen 30 % pohledávek jeho věřitelů, ale také náklady insolvenčního řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že výši zálohy sníží na částku 2.000,--Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek; skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má

a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže

a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků opatřených výslovným prohlášením dlužníka, že seznamy jsou správné a úplné). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008, uveřejněné pod R 91/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012, č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, uveřejněném pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) InsZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 InsZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 InsZ.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jež byl doručen insolvenčnímu soudu 22.10.2012. Za rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadku označil, že má 12 věřitelů a 16 závazků v celkové výši 872.951,--Kč , že se jedná o půjčky od úvěrových společností nebo bank, že se dostal do dluhové pasti, neboť jednotlivé měsíční splátky výrazně přesahují jeho současné výdělkové a majetkové poměry. Uvedl, že jeho aktuální měsíční příjem činí 9.640,--Kč čistého, zatímco měsíční splátky přesahují částku 30.000,--Kč. Dále popsal důvody, pro které se do finančních potíží dostal. Z připojeného seznamu závazků se podává označení jednotlivých věřitelů firmou, resp. názvem bez uvedení formy, dále výše jednotlivých půjček, výši jednotlivých splátek, údaj o částkách, jež byly dosud jednotlivým věřitelům zaplaceny, a aktuální výše závazku. Seznam závazků dále obsahuje prohlášení dlužníka, že žádný z uvedených závazků nepopírá co do důvodu nebo výše, že žádný z uvedených věřitelů není osobou mu blízkou, že nepopírá právo věřitele na uspokojení ze zajištění a že seznám závazků je správný a úplný. U žádné z pohledávek dlužník neuvedl lhůtu splatnosti těmto pohledávkám odpovídajících závazků.

Usnesení č.j. MSPH 95 INS 25899/2012-A-8 ze dne 1. listopadu 2012 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby řádně vylíčil řádně rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, tj. specifikoval jednotlivé své závazky a u každého z nich uvedl dobu, po kterou není schopen jej splácet a výši závazku s jejímž splacení je v prodlení a u každého z nich dále uvedl výši poskytnuté částky, konečnou lhůtu splatnosti půjček a také lhůtu splatnosti jednotlivých splátek. Dále insolvenční soud vyzval dlužníka ke sdělení skutečností rozhodných pro závěr, zda dlužník nebyl veden při podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení nepoctivými záměrem a zda se nejedná o závazky, jež pocházejí z podnikatelské činnosti. Dlužník svůj návrh doplnil včetně seznamu závazků, který se s původním seznamem závazků shoduje po obsahové stránce a liší se jen tím, že prohlášení k jednotlivým závazkům je umístěno u každého závazku zvlášť; navíc je u každého závazků doplněn údaj o jejich nevykonatelnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu netvrdil, že by měl více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tj. předpoklad úpadku podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) InsZ, neboť neuvedl lhůtu splatnosti jednotlivých pohledávek a ta neplyne ani ze seznamu závazků, jehož obsah by mohl insolvenční soud při zkoumání projednatelnosti insolvenčního návrhu vzít v potaz jako doplnění insolvenčního návrhu, neboť neobsahuje řádné označení věřitelů a lhůtu splatnosti jejich pohledávek. Za uvedené situace pak nelze zkoumat znak úpadku podle § 3 odst. 1 písm. c) InsZ, neboť závěr o neschopnosti dlužníka své závazky věřitelům plnit se připíná až k závěru o splnění podmínky mnohosti věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužníkův insolvenční návrh tak postrádá skutková tvrzení k úpadku ve formě insolvence podle § 3 odst. 1 InsZ (úpadek ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 InsZ nebyl vzhledem k podanému návrhu na povolení oddlužení navrhován), jež jsou obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužníka zjevně nebyl způsobilý k projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby insolvenční soud tento návrh podle § 128 odst. 1 InsZ bez dalšího odmítl. Nebyl proto důvod k vyzývání dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu jak to insolvenční soud výše uvedeným usnesením učinil.

Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy nebyly v případě dlužníka dány, neboť spočívají v existenci insolvenčního návrhu, který lze projednat. Takový insolvenční návrh však dlužník dosud nepodal.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužníku neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. září 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová