3 VSPH 741/2014-A-15
KSUL 79 INS 3946/2014 3 VSPH 741/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: BP Realizace, spol. s r.o., IČO 27284072, se sídlem v Chomutově, Zadní Vinohrady 5340, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 3946/2014-A-6 ze dne 3.března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 3946/2014-A-6 ze dne 3.března 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí bezhotovostně na účet soudu k označenému variabilnímu symbolu, nebo hotově do pokladny soudu v jeho sídle.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že s ohledem na údaje v insolvenčním návrhu, podle něhož se jedná o navrhovatele, právnickou osobu a dále na to, že dlužník má dva zaměstnance, jak vyplynulo z připojeného seznamu zaměstnanců, nelze řešit dlužníkův úpadek jinak než konkursem, neboť podmínky pro řešení reorganizací nesplňuje a v úvahu nepřipadá ani povolení oddlužení. Konstatoval, že v insolvenčním řízení je třeba zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu, která činí v případě zpeněžení majetku minimálně 45.000,--Kč, podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), že s ohledem na to, že má dlužník pohledávky z obchodního styku, lze předpokládat, že insolvenční správce vynaloží hotové výdaje minimálně 5.000,--Kč na prověření jejich vymožitelnosti, na přípravu a provádění přezkumného jednání. Lze důvodně předpokládat potřebu vyšší aktivity insolvenčního správce, za což mu bude náležet odměna téměř 30.000,--Kč včetně DPH.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, neboť v současnosti nemá dostatek finančních prostředků ke splnění uložené povinnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Povinnost insolvenčního navrhovatele-dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je upravena v ustanovení § 108 odst. 1 a 2 InsZ, jež pro tyto případy nedoznalo rozhodné změny ani po jeho novelizaci provedené s účinností ode dne 1.1.2014 zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela InsZ). Z uvedených ustanovení plyne, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Podle § 108 odst. 3 InsZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 InsZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) InsZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 InsZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není zaměstnancem dlužníka uplatňujícím toliko pracovněprávní nároky či osobou uvedenou v § 368 odst. 1 InsZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům insolvenční soud v napadeném usnesení nedostál, neboť v něm neformuloval své konkrétní skutkové závěry, jež by se týkaly nejen majetkových poměrů dlužníka, pokud jde o jeho aktiva, nýbrž také konkrétních závazků dlužníka a jejich výše. Insolvenční soud se v napadeném usnesení omezil na závěr, který nemá oporu v jeho skutkových zjištěních, že lze očekávat řešení dlužníkova úpadku prohlášeným konkursem, konkrétně však neporovnal dlužníkovy závazky, co do jejich četnosti a výši s dlužníkovým majetkem, z čehož by bylo možné dovodit, jaké náklady si řešení dlužníkova úpadku konkursem pravděpodobně vyžádá. Z odůvodnění výše uložené zálohy nejsou zřejmé důvody, pro které neuložil dlužníkovi zálohu ve výši 35.000,--Kč, jak kalkuloval, nýbrž ve výši 50.000,--Kč. Odvolací soud tak dovodil, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, neboť se z něho nepodávají skutková zjištění, z nichž by plynuly jeho právní závěry o potřebě uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení a právě ve výši 50.000,--Kč.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm.b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. K uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení však přikročí jen v případě, že insolvenční návrh shledá bezvadným, tj. odpovídajícím zákonným náležitostem podle § 103 InsZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10.října 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová