3 VSPH 741/2013-B-17
KSPH 41 INS 345/2013 3 VSPH 741/2013-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Jirčany 171E, 252 44 Psáry, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 345/2013-B-7 ze dne 11. dubna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 345/2013-B-7 ze dne 11. dubna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 41 INS 345/2013-B-7 ze dne 11.4.2013 v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Veroniky anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs a v bodě III. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužnice podáním doručeným soudu dne 7.1.2013 domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení, jež navrhla provést plněním splátkového kalendáře. Tvrdila, že má vůči 6 nezajištěným věřitelům závazky ve výši 298.111,-Kč, které již po delší dobu není schopna splácet. Uvedla, že není OSVČ a že její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, nemá žádné zaměstnance. S ohledem na své měsíční příjmy ve výši cca 15.200,-Kč hrubého, v aktuální čisté výši 12.538,-Kč, předpokládá, že nezajištění věřitelé budou uspokojeni v rozsahu přesahujícím 49 % jejich pohledávek.

Usnesením č.j. KSPH 41 INS 345/2013-A-11 ze dne 26.2.2013 soud rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením.

Do insolvenčního řízení přihlásili 3 věřitelé pohledávky v celkové výši 1.051.321,-Kč, všechny jako nezajištěné. Tyto pohledávky byly přezkoumány na přezkumném jednání konaném dne 10.4.2013, kterého se dlužnice nezúčastnila, ač k němu byla řádně obeslána. Insolvenční správce žádnou z přihlášených pohledávek nepopřel; stanovisko dlužnice se nepodařilo zjistit, neboť dle sdělení insolvenčního správce je nekontaktní.

Na schůzi věřitelů konané bezprostředně po přezkumném jednání, na niž se dlužnice rovněž nedostavila a nezúčastnil se jí ani žádný z přihlášených věřitelů, insolvenční správce prezentoval svá zjištění, podle nichž nejsou dány podmínky pro povolení oddlužení, neboť dlužnice nedosahuje zákonem stanovené 30% míry uspokojení věřitelů. Jediným příjmem dlužnice je mzda od zaměstnavatele L-TRADE, s.r.o. se sídlem U Rajské zahrady 809/14, Praha 3, IČ: 610062413, která podle dokladů připojených dlužnicí k návrhu činí 12.538,-Kč čistého měsíčně. Podle správcova šetření u zaměstnavatele dlužnice činil její čistý měsíční příjem 9.206,-Kč. Správce přitom nezjistil žádný majetek, z něhož by bylo možno nezajištěné věřitele uspokojit, pouze běžné vybavení domácnosti dlužnice, které ocenil na 14.300,-Kč. Navrhnul proto zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení úpadku dlužnice nepatrným konkursem, neboť je nepodnikající fyzickou osobou. Při neúčasti věřitelů nebylo na této schůzi hlasováno o způsobu oddlužení, k hlasování nedošlo ani korespondenčně.

Soud prvního stupně, cituje § 395 odst. 1 a 2, § 403 odst. 1 a 2 a § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vycházel z toho, že podle sdělení insolvenčního správce a dlužnicí předložené pracovní smlouvy ze dne 12.11.2012 je dlužnice u zaměstnavatele L-TRADE, s.r.o. v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou s pracovní dobou 40 hodin týdně. Dle mzdového výměru má dlužnice stanovenu hrubou mzdu 15.200,-Kč měsíčně. Podle zprávy insolvenčního správce nevlastní žádné nemovitosti ani movité věci vyšší hodnoty, jejichž prodej by bylo možno ve prospěch nezajištěných věřitelů realizovat. Pohledávky nezajištěných věřitelů, z nichž žádný nevyslovil souhlas s nižším plněním než je 30 % jejich pohledávek, činí celkem 1.051.321,-Kč. Na úhradu těchto pohledávek by dlužnice z uvedeného čistého měsíčního příjmu 12.438,-Kč poskytla za dobu 5 let částku 258.960,-Kč. Z té by po odečtení odměny insolvenčního správce zbývalo pro nezajištěné věřitele plnění ve výši 194.160,-Kč, které by představovalo uspokojení jejich pohledávek jen v rozsahu 18,468 %.

Soud na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že dlužnice nesplňuje zákonné podmínky pro schválení oddlužení ani zpeněžením majetkové podstaty, ani jí navrhovaným splátkovým kalendářem, neboť nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení nezajištění věřitelé dosáhli, bude činit minimálně 30 % jejich pohledávek.

Dosavadní výsledky řízení přitom dokládají lehkomyslný přístup dlužnice k plnění jejích povinností, když je vůči správci nekontaktní a k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů se bez omluvy nedostavila.

Proto soud prvního stupně povolené oddlužení dlužnice neschválil a současně podle § 405 IZ rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem s tím, že podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ bude projednáván jako nepatrný, neboť dlužnice je fyzickou osobou, která není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Nesouhlasila s výtkou soudu, že je nekontaktní, chová se v řízení lehkomyslně a neúčastní se jednání soudu. Namítala, že rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení ze dne 26.2.2013 (A-11) jí nebylo doručeno ani jinak předáno, nebyla na zásilku soudu nikým upozorněna. Požádá Policii ČR o prošetření této záležitosti. Jelikož dlužnice ani nemá počítač a nekomunikuje prostřednictvím internetu, nemohla svůj případ sledovat. Kdyby se chtěla vyhýbat soudním jednáním a dalším svým povinnostem, nepodávala by návrh na povolení oddlužení. Za rozhodující pro posouzení věci ale považuje to, že rodina a přátelé jsou ochotni jí formou daru nebo přistoupení k insolvenčnímu řízení pomoci s plněním splátkového kalendáře tak, aby byla splněna zákonná podmínka uspokojení odměny insolvenčního správce a 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. K odvolání dlužnice připojila darovací smlouvu (opatřenou úředně ověřenými podpisy stran), již uzavřela dne 24.4.2013 s dárcem Rudolfem Červenkou. Ten se ve smlouvě zavázal poskytovat dlužnici po dobu trvání insolvenčního řízení částku 3.000,-Kč měsíčně s tím, že tento dar smí dlužnice užít pouze k uspokojení osobních potřeb, a použije-li jej k jinému účelu, může se dárce domáhat vrácení daru.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, a že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 1 IZ).

Podle § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 o.s.ř.). Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ustanovení § 395 IZ. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru není rozhodné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

Z hlediska předpokladu naplnění této podmínky přípustnosti oddlužení je třeba-v závislosti na výsledcích uskutečněného přezkumného jednání a schůze věřitelů-zkoumat stávající ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře) v porovnání s celkovou výší nezajištěných pohledávek věřitelů, které by do oddlužení-v případě jeho schválení-měly být pojaty.

Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že v daném insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů dlužnice v celkové výši 1.051.321,-Kč. Podmínka přípustnosti oddlužení vymezená v § 395 odst. 1 písm. b) IZ by tak mohla být splněna, jen pokud by bylo možno předpokládat, že při zpravení přednostních nároků insolvenčního správce budou pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny alespoň v rozsahu 30 % (s nižším plněním tito věřitelé souhlas nevyslovili), tedy minimálně v celkové částce 315.396,30 Kč.

Tento požadavek zjevně nemůže být splněn při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, již podle správcem provedeného soupisu (dokument na B-1) tvoří jen movité věci dlužnice (vybavení domácnosti) oceněné správcem na 14.300,-Kč. Při zkoumání nabídky dlužnice pro oddlužení ve formě splátkového kalendáře soud prvního stupně vycházel z toho, že jediným jejím příjmem je mzda pobíraná od zaměstnavatele L-TRADE, s.r.o., jež podle tvrzení dlužnice činí 12.538,-Kč čistého měsíčně. Takovému příjmu dlužnice, která je svobodná a bez vyživovacích povinností, odpovídá zákonná srážka jen ve výši 4.316,-Kč měsíčně. Z té by po úhradě přednostních nároků odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši 1.089,-Kč měsíčně vč. DPH (§ 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) zbývala k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jen částka 3.227,-Kč měsíčně, což by za 60 měsíců splátkového kalendáře představovalo celkové plnění 193.620,-Kč. Insolvenční správce přitom tvrdil, že podle jeho zjištění dlužnice dosahuje čisté mzdy pouze ve výši 9.206,-Kč měsíčně.

Na základě těchto skutečností, jež dlužnice v odvolání nijak nezpochybňovala, soud prvního stupně správně dovodil, že ekonomická nabídka dlužnice je nedostatečná jak pro oddlužení v navržené formě splátkového kalendáře, tak pro oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty.

V průběhu odvolacího řízení ale navíc vyšlo najevo, že dlužnice-což v odvolání zamlčela-již v době vydání napadeného usnesení nebyla zaměstnankyní L-TRADE, s.r.o., neboť tato společnost-podle svého vyjádření ze dne 22.5.2013 (B-15) vyžádaného odvolacím soudem-s dlužnicí ukončila pracovní poměr (jeho zrušením ve zkušební době) ke dni 10.2.2013.

Dlužnice v odvolání netvrdila, že se v mezidobí jakkoli změnila její majetková situace, že se jí podařilo obstarat nové zaměstnání nebo že si pro splnění podmínky minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů v oddlužení zajistila jinou pomoc třetí osoby než prostřednictvím výše uvedené darovací smlouvy uzavřené dne 24.4.2013 s dárcem Rudolfem Červenkou. Tato smlouva však-při stávající absenci jiných příjmů dlužnice-zjevně nemůže její dostatečnou nabídku pro oddlužení splátkovým kalendářem založit. Nejenže sjednaný peněžitý dar ve výši 3.000,-Kč by umožnil za 5 let splátkového kalendáře celkové plnění ve výši pouhých 180.000,-Kč, ale navíc tento dar nebyl sjednán jako příjem použitelný pro účely plnění případného oddlužení ve formě splátkového kalendáře (pro uspokojení věřitelů dlužnice), nýbrž jako dar použitelný výhradně pro uspokojení osobních potřeb dlužnice.

Ani v odvolacím řízení tak nevyšlo najevo nic, čím by byl vyvrácen závěr soudu prvního stupně, že nabídka dlužnice je zjevně nedostatečná k tomu, aby bylo možno předpokládat v rámci oddlužení uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v minimálním zákonném rozsahu stanoveném v § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Naopak bylo odvolacím soudem zjištěno, že stávající relevantní nabídka dlužnice pro oddlužení je fakticky nulová.

Zjevně nedůvodná je přitom i námitka dlužnice, že pokud se přezkumného jednání a schůze věřitelů nezúčastnila, bylo tomu tak jen proto, že jí rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení (usnesení A-11) nebylo doručeno.

Z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 26.2.2013 (A-11), zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku, soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužnice a povolení jejího oddlužení. Současně nařídil na den 10.4.2013 konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, mezi jejíž body programu zařadil (v souladu s § 399 a násl. IZ) i projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí schůzí věřitelů, a to s poučením o nezbytnosti účasti dlužnice na uvedených jednáních. Usnesení bylo dlužnici-při absenci její datové schránky-doručováno do vlastních rukou (postupem dle § 49 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) na adresu jejího bydliště (Dolní Jirčany 171E, 252 44 Psáry) uvedenou v jejím insolvenčním návrhu a návrhu na povolení oddlužení, která v průběhu insolvenčního řízení zůstala nezměněna (dlužnice ji uvedla i v odvolání). Protože při doručování předmětného usnesení nebyla dlužnice doručujícím orgánem (poštou) zastižena, byla jí písemnost na poště dne 5.3.2013 uložena se zanecháním výzvy k jejímu vyzvednutí a s poučením, že pokud si písemnost do 10 dnů od jejího uložení (tj. do 15.3.2013) nevyzvedne, bude se posledním dnem této lhůty považovat za doručenou, i kdyby se dlužnice o jejím uložení nedozvěděla. Protože si dlužnice tuto písemnost ve stanovené lhůtě nevyzvedla, nastaly dnem 15.3.2013 účinky jejího náhradního doručení předvídané v § 49 odst. 4 o.s.ř. (bez ohledu na to, zda se dlužnice o uložení písemnosti dozvěděla). Poté doručující orgán dne 18.3.2013 vrátil zásilku (písemnost) soudu podle § 49 odst. 4 poslední věty o.s.ř. s tím, že ji nebylo možné vložit do schránky adresáta (dlužnice). O tom soud vyvěsil na své úřední desce příslušné sdělení (A-13). Nutno dodat, že vůči dlužnici proběhlo obdobně též doručování napadeného usnesení.

Bylo věcí dlužnice učinit vše potřebné pro řádný průběh insolvenčního řízení, tj. nejen sledovat jeho průběh prostřednictvím veřejně přístupného insolvenčního rejstříku, ale především včas oznámit soudu prvního stupně svoji funkční adresu, tedy takovou, na které ji bude možno zastihnout nebo alespoň jí soudní písemnost zanechat. Pokud se tak dlužnice nechovala, podle řádně doručeného usnesení, jímž bylo nařízeno přezkumné jednání i schůze věřitelů určená k projednání schválení oddlužení, nezařídila a ani se podle § 50d o.s.ř. nedomáhala vyslovení neúčinnosti doručení tohoto usnesení (takový návrh bylo lze včas podat do 15 dnů ode dne, kdy se dlužnice s doručovanou písemností seznámila nebo mohla seznámit), jde výlučně k tíži dlužnice okolnost, že se na přezkumné jednání a schůzi věřitelů bez omluvy nedostavila.

Vzhledem k popsanému chování dlužnice završenému posléze tím, že ani v odvolání neinformovala soud o ztrátě svého zaměstnání, které co zdroj svých příjmů v návrhu na povolení oddlužení uvedla, nehledě již k výraznému rozdílu výše dlužnicí vykázaných pohledávek věřitelů oproti jejich přihlášené výši (která je téměř 4x vyšší), odvolací soud sdílí také závěr soudu prvního stupně, že dlužnice v insolvenčním řízení projevuje-přinejmenším -lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění svých povinností. Takové zjištění je ve smyslu § 395 odst. 2 písm. b) a § 405 odst. 1 IZ dalším důvodem k neschválení povoleného oddlužení.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když podle § 405 IZ oddlužení neschválil a současně na majetek dlužnice prohlásil konkurs. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 3. července 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová