3 VSPH 737/2014-A-15
MSPH 60 INS 35055/2013 3 VSPH 737/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Mamtex, spol. s r.o. se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 12, zahájené k návrhu: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mělníku, Pivovarská 3181, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 35055/2013-A-6 ze dne 10. prosince 2013

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 35055/2013-A-6 ze dne 10. prosince 2013 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh navrhovatele neodmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh navrhovatele.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že podáním navrhovatele doručeným 5.12.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem. Vyšel z tvrzení navrhovatele, podle kterých byl dlužníkovým zaměstnancem a má pohledávky vůči dlužníkovi z pracovněprávního vztahu ve výši 62.376,-Kč a označil pracovní smlouvu, dohodu o rozvázání pracovního poměru, výplatní pásku a potvrzení o neuhrazené mzdě vystavené dlužníkem. K návrhu navrhovatel připojil výpis z obchodního rejstříku dlužníka a seznam neuhrazených mezd jeho zaměstnancům s tím, že je zároveň jediným společníkem dlužníka a jeho jediným jednatelem. Uvedl dále, že navrhovatel nepřiložil důkazy, jimiž by osvědčil svou pohledávku za dlužníkem, tj. pracovní smlouvu, dohodu o rozvázání pracovního poměru, výplatní pásku a potvrzení o neuhrazené mzdě. Cituje ustanovení § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl insolvenční soud k závěru, že navrhovatelův návrh postrádá vylíčení rozhodující skutečností, z nichž by úpadek dlužníka plynul a že pro tento nedostatek nelze pokračovat v insolvenčním řízení. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na to, že podle výsledku řízení úspěšný dlužník žádné náklady řízení neúčtoval.

Nad rámec poučil navrhovatele (společníka a jednatele dlužníka), že v souladu s ustanovením § 98 InsZ je dlužník, právnická osoba povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku a že podle odstavce druhého tohoto ustanovení tuto povinnost má statutární orgánu dlužníka, v projednávané věci jeho jednatel.

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud, pokud nebude odvolání vyhověno autoremedurou, změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, neboť se neztotožňuje s právními závěry insolvenčního soudu. Namítl, že v insolvenčním návrhu uvedl všechny rozhodující skutečnosti, z nichž úpadek dlužníka plyne. Pokud insolvenční soud považoval nepřiložení listiny, jež by osvědčovaly jeho pohledávku za dlužníkem za překážku dalšího projednávání insolvenčního návrhu, měl jej vyzvat k doplnění a nikoliv postupovat podle § 128 odst. 1 InsZ.

Vrchní soud v Praze, aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) InsZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 128 odst. 1 InsZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 InsZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny a Nejvyšším soudem ČR vyjádřeny v rozhodnutích publikovaných pod č. R 91/2009, R 88/2010, R 26/2011 a R 44/2012. Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Z insolvenčního návrhu plyne, že navrhovatel tvrdí za dlužníkem pohledávku, k jejímuž osvědčení označil jednotlivé listiny, že s tím, že uvedl splatnost svých pracovněprávních nároků za jednotlivé měsíce, označil řádně další věřitele dlužníka s uvedením výše jejich pohledávky se lhůtou splatnosti. Uzavřel, že se dlužník nachází v úpadku z důvodu insolvence, neboť má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní déle než 90 dnů po lhůtě splatnosti, zakládající domněnku platební neschopnosti pro zastavení plateb podstatné části peněžitých závazků.

Odvolací soud má na rozdíl od insolvenčního soudu za to, že navrhovatel v insolvenčním návrhu uvedl rozhodující skutečnosti, když řádně označil své pohledávky za dlužníkem (výší, právním důvodem a lhůtou splatnosti), řádně označil další dlužníkovy věřitele výší jejich pohledávek a lhůtou jejich splatnosti a právním důvodem jejich vzniku. Ke dni podání insolvenčního návrhu byly navrhovatelovy pohledávky a pohledávky dalších věřitelů zjevně déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nebyly uspokojovány déle než tři měsíců po lhůtě splatnosti. Tato skutečnost podle § 3 odst. 2 písm. b) InsZ zakládá domněnku, že dlužník úhrady uvedených pohledávek schopen není a tuto domněnku nic nevyvrací. Z těchto důvodu odvolací soud shledal, že navrhovatel nabídl ve svém insolvenčním návrhu dostatečná skutková tvrzení, budou-li prokázána, že se dlužník nachází v úpadku insolvencí podle § 3 odst. 1 a 2 InsZ a že jeho insolvenční návrh nevykazuje nedostatky, pro něž by nebylo lze pokračovat v insolvenčním řízení; formálně vzato tedy insolvenční návrh obsahuje zákonem požadované náležitosti.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková